Terárium

Než se rozhodneme pořídit hada musíme mít ubikaci v níž bude bydlet. A to dříve než chovance, ne naopak. Nejlepším materiálem na jeho výrobu je sklo, díky jeho odolnosti a snadné omyvatelnosti. Dělají se samozřejmě i terárka z osb, plastu či lamina. Já mám dokonce terárko z krbu v němž žije Pan Gekončík (Eublepharis macularius).

Osb má výhodu oproti sklu hlavně v pevnosti, když s ním praštíte o zem nerozletí se na tisíc kousků, také je lepším tepelným izolantem a pokud si děláte terárium sami, lépe se s osb pracuje. Ovšem osb je nutné ošetřit, minimálně na dně je třeba vytvořit nějakou vanu, např. pomoci pvc podlahy či skla, aby bylo možné jej při výměně substrátu očistit. Oproti sklu není osb tolik odolná vůči působení vody, trusu a díky jejímu povrchu ji nelze spolehlivě vydesinfikovat. Další stránka věci je estetika, mně osobně se líbí, jinému zas ne. Zkrátka osb je dobrá věc, ale spíše pro velká terária, terárium 100x50x50 pro užovku či korálovku si raději nechám slepit od skláře. Lamino bych nedoporučoval vůbec, neboť není odolné vůči vodě a snadno se jejím působením rozpadne, vyjímkou jsou tedy snad jen suchá terária. Co se týče plastu, viděl jsem krásná terária z lepených černých plastových panelů, určitě by byla šikovným doplňkem interiéru. Snadno omyvatelná, ne tak křehká, materiál snad lepší jak sklo, jen ta cena byla dosti vysoká, tak jsem po nich více nepátral.

Velikost terária je samozřejmě závislá na jeho obyvateli. Ke každému druhu bude napsána zvlášť u jeho článku. Spousta lidí řeší jestli může malého prcka, co si donesla od chovatele, hned hodit do dospěláckého terárka. Dle mého naprosto klidně ano, ale je nutné se připravit na to, že hada první rok, než pořádně povyroste, moc neuvidíte. Taktéž je třeba terárium velmi, velmi důkladně zabezpečit, protože i ta nejmenší skulinka může být cesta ke svobodě. Často se podceňují mezery mezi šoupačkami (ano, vlastní zkušenost) a místa vstupu elektroinstalace, bacha na to. U dospělých hadů dejte pozor na otevření šoupacích skel. Dospělé užovky mají dostatečnou sílu je při zapření otevřít, je tedy lepší mít na nich zámek, či je opatřit eskem z drátu, nebo se dá prostě strčit mezi skla půlka kolíčku na prádlo, či jiný klínek. Další věcí je krmení, v takto velkém teráriu je lepší hada na každé krmení vložit s holetem do krabičky, ať ho nemusí hledat po teráriu. Stresu z nadměrného prostoru bych se nebál, co je 80x40x40 oproti lesu? Jen je samozřejmě prckovi nutno dodat dosti úkrytů, aby se měl kam schovat. Pokud mu je nedopřejete, bude věčně zahrabaný v substrátu a bude se vám těžko hledat. Pokud chceme dát prcka ze začátku do menšího prostoru, je nejlepší pořídit si plastový box, jichž je v hobby marketech nepřeberné množství. Stačí jej opatřit větracími otvory, a položit na topnou folii, ta by ovšem neměla zabírat víc jak 1/3 dna. Výhoda plastového boxu je cena a také to, že minimalizuje možnost úniku neboť nemá žádné mezery jako terárium. V tomto boxu můžeme mít hada první rok, a až poté jej přemístit do velkého terária.

Nezbytnou součástí terária je větrání. To je nezbytné aby zabránilo kumulaci tepla a umožnilo cirkulaci vzduchu. Nejčastěji se řeší pásem perforovaného plechu na stropě terária, nebo v horní polovině zadní stěny. Tím odchází teplý vzduch z a do terárka vchází chladný mezerou mezi šoupačkama či lépe, dalším pásem větrání pod lištou dveří. Nevhodné je umístění větrání naproti sobě, pak v terárku vzniká průvan jež je nežádoucí u všech zvířat. Pokud máte terárko zabudované v nábytkové stěně, je třeba dát horní větrání také do přední stěny ke stropu, či mít mezi stropem terárka a spodní částí dalšího nábytku dostatečnou mezeru na odvod teplého vzduchu.

Důležité vybavení představuje zdroj tepla. Tím nejčastějším je klasická žárovka zavěšená v objímce krytá květináčem. Je vhodné zvolit objímku s očkem pro zavěšení, aby světlo neviselo jen na elektrickém kabelu. Často se též užívají topné kabely, umístěné v boční stěně či části podlahy, topné rohože či topné kameny. Tyto tepelné zdroje musí být dobře technicky vychytané, ideálně opatřené termostatem v případě silnějších watáží neboť pokud se na nich had vyhřívá, zalehne je svým tělem, teplo pak nemá kam unikat a může dojít až k popáleninám. Proto je nutné dávat pozor, vyzkoušet jak moc je zdroj schopen se rozehřát, případně jej opatřit termostatem. Není vhodné zdroj tepla umístit uprostřed terária. Lepší je jeho jeden, či druhý konec, tak aby v teráriu vznikl určitý tepelný gradient a zvíře si pak mohlo vybrat teplotní zónu, jež mu zrovna vyhovuje. Zdroj osvětlení či UV-B obvykle není potřeba (u hadů). Watáž žárovky si musíte vybrat sami, dle teploty okolního prostředí, je tedy třeba vyzkoušet pomocí teploměru jaká žárovka bude konkrétně u vás potřeba. S topnými kabely, kameny či foliemi vám poradí prodejce.

Další položkou je nějaký zdroj vody, bez vody není život a hadi nejsou vyjímkou. Vodu umisťujeme do chladnější části terária. Hadi ji nejen pijí, ale též využívají při ochlazování či při nízké vlhkosti během svleku. Proto by měla být miska na vodu tak velká, aby se do ní had mohl celý stočit a stabilní natolik, že ji had nepřevrhne. Nutná tato velikost však není, stačí zvířeti poskytnout krabičku s vlhkým rašeliníkem, či v průběhu svleku zvýšit vlhkost v teráriu rosením. To, že nám had tráví spoustu času ve vodě nemusí být jen známkou nadměrné teploty či nedostatečné vlhkosti, ale také třeba tím, že má vnější parazity. Ty pak můžeme pozorovat na hladině. Toto je každopádně nutné řešit.

Též bychom měli poskytnout možnost úkrytu. Čím menší tím lepší, aneb had je tím spokojenější, čím víc je v úkrytu nacpaný, měl by tedy růst postupně s ním. Obvykle používám obrácené květináče s otvorem v boku, které měním s růstem hada za větší a větší. Ale lze použít prakticky cokoliv. Důležité je, aby bylo úkryt možno kdykoliv odkrýt a zkontrolovat či vyndat hada.

Tématem spousty dohadů je substrát. Používám rašelinu, písek či směs obého. Lignocel (myšlena kokosová vlákna) již vůbec nepoužívám po přečtení diskuzí s chovateli, jimž lignocel prokazatelně usmrtil mláďata při pozření s potravou. Problém s pozřením může nastat též v případě štěpek či dřevěných peletek, jež se někdy používají do terárií. Samozřejmě, nic se stát nemusí, a to celé roky až pak najednou nám umře prcek na zacpání střev, já osobně bych tohle nepokoušel. V případě peletek, štěpek, či při krmení rozmraženými hlodavci je lepší krmit mimo terárium, v nějakém boxu. Rozmražení hlodavci bývají mokří, a snadno se na ně chytá všechen typ substrátu. Rašelinu kupuji normálně v Hornbachu po 75l balení, čistou bez jakýchkoli přísad, a písek taktéž tam, jemný jež se užívá do dětských pískovišť. Cenově to vyjde asi nejlépe, rozhodně bych nekupoval zbytečně drahé směsi ze zveráků. Rašelinu je nutné udržovat trochu vlhkou aby nepřeschla a nebyla zbytečně prašná. Dále se používají noviny či ubrousky. Jejich estetická hodnota však není valná a jsou vhodné spíše pro hygienická či karanténí terária. Také se dá užít hrabanka z lesa, tam je ovšem vhodné ji tepelně ošetřit, abychom si domů nedonesli zbytečné hosty. Užívají se též bezprašné hobliny, ale ty jsou vhodné spíše pod velké hady, ovšem užití pod menšími hady je též bez problémů možné. Kočkolit není jako substrát vhodný. Naopak se dá použít i Asan, ale ten je finančně náročnější.

Toť asi základ jež musí mít každé terárium s hadem. Určitě je vhodná i nějaká větev, či kámen,  něco o co si bude moci had ,,zapřít´´ kůži při svleku. Pokud nám to prostor dovolí, je fajn mít úkryty alespoň 2, s tím, že jeden je tzv. vlhký, kde máme například krabičku s rašeliníkem v chladnější části terária, zvířata jej ráda užívají před svlekem, a to i druhy jež se normálně nerosí jako např. Lampropeltis getulus californiae.

Nakonec bych se chtěl zmínit o užití starých akvárií jako ubikací pro hada. Každý, či drtivá většina chovatelů vám řekne, že to není vhodné. Jedná se o horší cirkulaci vzduchu. Ovšem, i tak je dosti lidí jež mají terárium zřízeno z akvária. Pokud tedy tak činit musíte, pak se postarejte aspoň o dobré větrání ve stropu. Na jedné i druhé straně (těch jež jsou od sebe vzdálenější) stropu umístěte po celé délce (tedy šířce terária) větrací pás. Ideální je, když je pod jedním umístěna žárovka, horký vzduch jež od ní pak stoupá odchází tímto otvorem a druhým, ležícím na druhé straně přichází vzduch čerstvý. Samozřejmě je nutné, aby mezi větracími otvory a dalším kusem nábytku byl dostatečný prostor pro odchod vzduchu, aneb ať není strop hned nalepeno na další kus nábytku, pak je nám větrání u každého, i klasického, terária k ničemu. Nejhorší je použití typických černých plastových akvarijních krytů, jež neposkytují žádnou výměnu vzduchu. V létě, kdy je žárovka vypnutá, je vhodné mít ještě druhý strop kde tvoří větrání prakticky celou jeho plochu. Zkrátka, akvária do 60cm výšky si myslím, že je možné na terárium adaptovat (ale je nutné aby mělo velkou plochu dna, alespoň 100×50, akvária hodně orientovaná na výšku jsou vskutku nevhodná). Druhou možností je akvárium položit na bok a ze stropu udělat přední stěnu. Ale v tomto případě je již lepší celé akvárko rozřezat a slepit znova v terárko i s klasickým větráním.

V jednom teráriu je vhodné mít vždy jen jeden druh. Pokud člověk chce víc druhů, měl by mít víc terárií. Taktéž by neměli býti v teráriu jedinci s velkým velikostním rozdílem. Dokonce i užovka červená je schopná kanibalismu, takže chov jedinců rozdílné velikosti může připravit nemilé překvapení. Dále je naprosto nevhodný chov páru, před dosažením minimální velikosti samice pro rozmnožování. Chov dvou stejně velikých samic bývá bez problémů. U samců můžou nastat šarvátky, hlavně v období páření, a to i do takové míry, kdy je třeba samce oddělit. Taktéž je nutné hady oddělit během krmení. A hlavně, nezapomínejte na karanténu.

Vejcožrout černý – Dasypeltis atra

Úžasný potravní specialista z Afriky, obývá území Etiopie, Ugandy, Keni. Žije ve vyšších nadmořských výškách, 1500m n.m. a výše, terárko tedy není nutné nijak výrazně vyhřívat. Dokonce jsou žádoucí noční poklesy k 15°C, což je ovšem problém. Vlastní teramístnost s klimatizací, nemám. Zatím je všechno ok a doufám, že tomu bude i nadále až dosáhnou dospělosti. Na ohřev terária slouží pouze 15W žárovka která jen lokálně poskytuje místo pro vyhřátí, zbytek terária má teplotu jako v pokoji, tedy cca 24-25 přes den a 20°C v noci. Nikdy jsem je neviděl, aby možnost vyhřátí využili. Pro páření by mělo být vhodné zimování, ale jen takové lehčí, snad kolem 14C, každopádně mám zatím mladá zvířata a dřív jak za 2 roky jej neplánuji. Obývají lesy kde je poměrně vysoká vlhkost, proto je rosím skoro každý večer, ale v ubikaci mají dostatečně odvětranou aby nedocházelo k jejímu zapaření. Jako podklad mám směs rašeliny a písku. Tento vejcožrout dorůstá 60-80cm, samice jsou větší a starší kusy mohou překonat i metr délky. Terárium volíme spíš na výšku, jedná se o převážně stromového hada, pro dospělý pár by měla stačit velikost 60x50x80 (dšv). Momentálně je mám v plastovém boxu kde jsem vyřešil větrání. Box jsem zvolil jako prevenci útěku, donesl jsem si je jako malá děcka a box s krytem neposkytuje žádnou škvíru pro útěk. Uvnitř je pár větví pro šplhání jež aktivně využívají v noci, kdy je čas jejich aktivity. Přes den jsou schovaní v úkrytech, rádi mají ptačí proutěné budky, jež využívají k odpočinku. Samozřejmostí je miska s vodou.

Krmení si asi každý odvodí z názvu, opravdu žerou vejce. Nemají vyvinuté zuby jako ostatní hadi, jen jakési plosky a navíc lepivou tkáň jež pomáhá při uchopení vejce. Toto je ovšem celkem problém, neboť sehnat vejce pro mláďata není jen tak. Zvládnou jen opravdu malá vejce, drobných astrildů jako jsou např. zebřičky. Proto je dobré sehnat si kontakt na nějaké ptáčkaře a domluvit se na přísunu vajec. Jak jsem se však přesvědčil, sehnat kontakt a následná domluva není jen tak. I když jsem takto vejce sehnal, pořídil jsem si raději skupinku zebřiček které mi nesou. Vejcožrouti mají údajně vynikající čich a dle něho poznají zda je vejce pro ně jedlé, nemusíte mít tedy strach že by pozřeli nějaké jim nevyhovující vejce. Na krmení je vždy rozdělím do krabiček, každému dám 4 vejce a oni povětšinou 1-4 snědí, před svlekem ovšem vynechají. Takto krmím každý týden. Vejce uchovávám v ledničce a vždy odpoledne před krmením je vytáhnu aby se ohřála (krmím večer), nesežraná vejce dám zpátky do ledničky, vydrží i pár měsíců. Důležité je vejce nijak neumývat, mají totiž na svém povrchu ochranou vrstvu která je chrání a prodlužuje jejich trvanlivost. Vejcožrouti mívají dlouhé pauzy, kdy potravu nepřijímají, dlouhou i půl roku. Toto nejspíš souvisí s periodou snůšek ptáků. V tomto období jim pouze dávám čerstvou vodu a jednou za měsíc zkusím zda-li si nedají vejce. Od chovatelky která mi prodala můj pár, jsem byl ubezpečen, že i mladí jedinci vydrží půl roku bez krmení bez újmy na zdraví. Stejně tak toho lze využít při momentálním nedostatku vajec. Krmení pomocí sondy zavedené do žaludku mi nebylo vůbec doporučeno, neboť se samozřejmě jedná o veliký stres pro zvíře. Navíc každé zavádění sondy sebou nese zdravotní rizika, zvláště pokud pořádně nevíte jak na to. Přesto jsem našel dosti zmínek o krmení mladých hadů sondou, a to dokonce od uznávaných českých herpetologů. Každopádně už jen z logiky jasně vyplívá, že je lepší použít přirozené krmení než krmení sondou, já se tímto tedy řídím. Na německých stránkách jsem se dočetl že někteří přijmají i plazí vejce a dokonce i vejce velkého afrického šneka Achatina marginata, vlastní zkušenost ani s jedním ovšem nemám. Taktéž tam píší o možnosti dlouhodobého uskladňování vajec, respektive jejich obalu. Autor injekční stříkačkou vytáhne obsah vejce zebřičky, skořápku schová a když hadi opět začnou žrát tak ji jednoduše naplní obsahem slepičího vejce. Jestli toto lze netuším, vaja zeber jsou opravdu malá a křehká a bude to chtít velkou porci opatrnosti. Taktéž je možné vejce mrazit. Dospělí hadi žerou vejce křepelek, která se již dají v pohodě sehnat v obchodě. Vejce slepice jsou moc velká, leda opravdu velký jedinec sežere opravdu malé slepičí vejce.

Páření probíhá po zimování, to má probíhat při nižší vlhkosti a tu zvýšit po odzimování. Samotné páření trvá i několik hodin, kdy samice samce i tahá po ubikaci. Samice v očekávání je velmi žravá a je nutné ji dopřát dostatek potravy pro vytvoření snůšky. Samice po měsíci (což se mi zdá nějak málo v porovnání s jinými užovkami, snad se mi podaří odchov a budu toto moci upřesnit) klade 6-12 vajec která se inkubují při teplotě kolem 22°C v noci a 27°C přes den, doba inkubace je kolem 62 dnů, ale i až 3 měsíce. Vylíhlí hadi se do 2 týdnů po vylíhnutí svlékají a je možné jim předkládat vejce od zebřiček.

Vejcožrouti jsou opravdu zajmaví hadi a až na shánění potravy není s jejich chovem problém.

Korálovka pruhovaná kalifornská – Lampropeltis getulus californiae

Jeden z poddruhů korálovky pruhované jež obývá území Severní Ameriky. Tento konkrétní poddruh je v teráriích nejvíce rozšířen a má již i spoustu barevných variet. Dospělí hadi měří kolem 130, vzácně až ke 180cm. Terárko by mělo mít velikost alespoň kolem 80x40x40cm či více, důležitá je orientace na plochu dna neboť se jedná o pozemní hady. Kalifornky jsou slavné svým kanibalismem a je doporučováno je chovat odděleně. Já tak činím a každá má terárko 100x50x30cm (dšv), ale spousta chovatelů je chová bez potíží v páru. V tom případě je nutné mít dva stejně velké jedince a nikdy je nenechat hladovět moc dlouho. V přírodě obývá suché biotopy a dle toho bychom měli zařídit i terárium.  Jako podklad se hodí písek, nějaký neprašný, bez ostrých hran. Používám jemný písek do dětských pískovišť. K tomu je třeba v teráriu zřídit pár úkrytů a poskytnou misku s vodou. I když ji často nevyužívají, volíme velikost takovou aby se do ní had mohl v případě potřeby celý vejít. Rosení není potřeba, mimo období svleku a po odzimování kdy večerní rosení stimuluje k páření. Teplotu udržuji na cca 26°C s lokálním ohřevem kde je až 35°C, v noci teplota padá na pokojovou. U korálovek je určitě dobré pokud proběhne zimování v délce 8 týdnu při 6-10°C, mnohem ochotněji se pak páří a snůšky jsou vitálnější. Jako potrava slouží myši či malí potkani, dle velikosti hada. Ovšem jejich lov bývá hrozný cirkus, neloví tak bleskově a efektivně jako třeba užovky, spíše honí myš po celém teráku až se do ní nějak zakousnou a nějak ji obtočí, a často jim myš opakovaně zdrhne. V přírodě loví hlavně jiné plazy, možná je to tím. Každopádně dávám na krmení kalifornkám spíše drobnější kořist k poměru jež bych dal stejně velké užovce červené, nebo starší už ne tolik akční kusy. A někdy s myší praštím o zem a pak ji hodím před hada, on si ji jakože uškrtí a sežere, jejich lov je tedy fakt nic moc, alespoň se to týká mých chovanců.

Páření přichází po odzimování. Samice po 2 měsících gravidity klade 6-15 vajec, z nichž po 60-70 dnech inkubace při 27°C vylézá drobotina měřící cca 25 cm. Hadíci se do 2 týdnů od vylíhnutí svlečou a poté začínají příjmat jednodenní holata myší. Vzhledem k jejich kanibalismu je určitě lepší individuální odchov.

Kalifornky jsou super hadi, vždy se mi líbili, jen manipulace s nimi není vždy ideální. Ne vždy jsou takoví pohodáři jako užovky červené, a často při vytažení vypouštějí páchnoucí sekret, hlavně mladá zvířata než si zvyknou na manipulaci. Samec tak činí pravidelně, samice je pohodář a je možno s ní bez problémů manipulovat.

Ropucha obrovská – Bufo marinus

DSC_0728Ropucha obrovská – Bufo marinus

(Již se takto odborně nenazývá, druh B. marinus se rozpadnul na řadu nových druhů žab, netuším který z nich mám doma a vzhledem k tomu, že neznám lokalitu původu, pravděpodbně se toho ani nikdy nedopátrám. A konec konců mi to je i jedno, množit ji neplánuji)

Hypno, má první žabka, či spíš žába. Ropuchy obrovské jsou vskutku velké žáby s nádhernýma očima, fotky mluví za vše. Chovám ji ve vyřazeném akváriu velikosti 90x50x50cm s větráním ve stropě, 2 otvory naproti sobě, po celé délce strany o 50cm. Jako podklad má rašelinu kterou neustále udržuji vlhkou. Vrstva je dost silná aby se v ní Hypno mohla pohodlně zahrabat. Součástí ubikace je dále velký květináč sloužící jako úkryt ve kterém se zdržuje přes den. Také má misku s vodou kam se pohodlně vejde. Zde vykonává potřebu, což velmi ulehčuje péči o čistotu. Vodu nedávám odstátou neboť ji měním přes den, než se do ní večer dostane, je již odstátá v ubikaci. Nějaké dřevěné či jiné dekorace jsou naprosto zbytečné, jedná se o velkou zemní žábu která je neocení. Nijak nešplhá, jen pochoduje po zemi. Teplotu udržuji na 26-28°C pomocí žárovky jež je dostatečně vysoko, aby se o ni nemohla popálit. I tak by se ale o ni pravděpodobně nepopálila neboť ve dne leží v úkrytu a aktivitu spouští až s příchodem tmy. V noci má teplotu pokojovou. Nyní když je již velká krmím ji pouze myšmi. Dokud byla malá dostávala hmyz obalený v připravku Reptivite, teď dostává dobře živené myši v nichž má všechno co by mohla potřebovat. Dokáže pozřít dospělou myš, tu však raději podávám mrtvou, byl bych nerad kdyby ji pokousala. Pokud dávám malé myši, hodím je klidně živé, tam je sice též riziko kousnutí, ale minimální. Mrtvou myš musím držet za ocas a zahrát menší divadélko aby si ji Hypno chytla do tlamy, a postupně polkla. Krmení probíhá obvykle jednou týdně, ale někdy vynechám, přeci jen myš je energeticky významnější než hmyz a Hypno toho až tak moc nenaběhá. Nyní ji budu mít 3. zimu, poslední dvě si vždy dala pauzu v krmení. Na dobu 8 – 10 týdnů si sama naordinovala období půstu kdy odmítala potravu. Poprvé mne celkem znervóznila, po 4 týdnech jsem jí vypnul světlo a nechal na pokojovce dalších 5 týdnů. Po té jsem jí teplotu opět zvýšil a opět začala pravidelně jíst. Druhý rok to samé, uvidíme jak si řekne letos. Celou dobu jsem ji substrát udržoval vlhký. Manipulace s ní není problém, má relativně pevnou kůži, je ji tedy možno normálně chytit za tělo a přemístit kam potřebujeme. Jen dáváme bacha aby se nám nevysmekla či nohou neodrazila a nespadla. Pořád se jedná o žábu, takže manipulace jen v nutných případech. Na horní části těla, za hlavou, je možné pozorovat poměrně velké jedové žlázy. Jed by měl údajně být schopen zastavit srdce menšího psa, co je na tom pravdy nevím. Nikdy jej na mne nepoužila ani jsem ji neviděl jej vypustit. Nechuť ke kontaktu dává najevo pouze snahou o útěk či jakýmsi funěním a výpady hlavou vpřed. Údajně lze chovat i více jedinců bez problému spolu. Tady bych ovšem doporučoval aby byly přibližně stejně velcí, neboť cokoliv co se žábě vejde do tlamy je potrava, i vlastní druh.

Ropucha obrovská je nenáročný , a jako všechny ostatní, krásný druh žáby. Mohu jen doporučit.

Rohatka cranwellova – Ceratophrys cranwelli

DSC_0086Pozemní žába z Jižní Ameriky, anglicky zvaná PacMan frog. Tenhle název k ní opravdu sedí (kdo nezná, tak PacMan je počítačová hra kde velká žlutá hlava neustále žere kuličky). Rohatky jsou opravdu velké nenasytné hlavy. Mladé žabky vcelku aktivně pobíhají po ubikaci a loví kořist, ovšem čím jsou starší a větší, tím více od tohoto upouštějí a tíhnou k sedavému způsobu života. Z dospělé rohatky tedy nejspíše uvidíte jen hlavu s její velikou tlamou a vysoko posazeným párem očí jak čeká kdy se co přiblíží tak blízko, aby to mohla pohltit. Jejich apetit je opravdu skoro bezedný, proto je třeba jej mírnit a nepřekrmovat. Dospělé rohatky stačí krmit jednou za týden či 10 dní. Mladé krmíme co 2 – 3 dny a dobu krmení postupně prodlužujeme. Krmíme hmyzem, hlavně cvrčky a švábi. I když je rohatka schopna pohltit kořist velikostí rovnající se skoro jí samé, předkládáme raději kořist ne větší jak 1/3 žáby. U krmení cvrčků bacha na přecenění síly žáby, hlavně když jedete někam pryč a chcete jít dát cvrčky do zásoby. Toto udělal jeden známý a když dojel domů našel jen pár kostí. Cvrčci se nezdají, ale jsou pěkné potvory, proto raději nechte žábu chvíli o hladu. V tomto jsou lepší švábi, ti žábu nesežerou, na druhou stranu jsou schopni se zahrabat do substrátu a od tud je žába chytat nebude. U větších žab je pak dobrou stravou saranče a u dospělých můžeme podávat i savce jež se vejdou do tlamy. Někteří chovatelé podávají i ryby a rohatky je bez problémů berou. Hmyz pokaždé obaluji ve vitamíno-minerální směsi, a také jej kupuji 2 dny před zkrmením abych jej nakrmil nějakou zeleninou či ovocem a psími granulemi. Myši nijak neobaluji, dobře živená myš má v sobě vše co je potřeba. Pokud dávám již odrostlejší myš jež běhá a je schopna se aktivně bránit, raději ji podávám mrtvou, jistota je jistota. Rohatka ji zabíjí stiskem tlamy, takže myš má šanci ji pokousat a kůže obojživelníků je přeci jenom jemná a citlivá, neriskuji tedy pokousání jež by se mohlo špatně hojit. Obratlovci by se nemělo krmit více jak v ½ dávky, ovšem jsou chovatelé jež krmím 100% jen obratlovci a problémy nemají. Je třeba pamatovat na jejich vyšší nutriční hodnotu a krmit tedy střídměji.

Na bydlení nejsou extra náročné, přeci jen život tráví ve svém důlku který opouští většinou jen po vyprázdnění se pod sebe. Já mám terárko velikosti 50x30x30 (dšv) a bohatě stačí, dokonce by mohlo být klidně o chlup menší. Jako podklad mám čistou rašelinu, kterou udržuji stále vlhkou. Vrstva substrátu by měla být alespoň 5cm, ale klidně i více ať se žába může pohodlně zahrabat dle libosti. Pokud chceme okrasné terárko není špatné umístit do terárka pár odolných vlhkomilných rostlin. Musíme však vědět, že nejsou toxické, a že jsou pevné neboť někdy se žába rozhodne hrabat kde chce ona, kytka nekytka. Osobně jsem zvolil praktické terárko pouze s umělou rostlinou zavěšenou u stropu. Pokud zvolíte živou, hlavně ji nikdy nijak nehnojte, leda byste jí přihodily bobky žáby. Obojživelníci jsou velmi citliví vůči jakékoli chemii a je nutno na toto pamatovat. Ani při čištění neužívám žádného čistícího prostředku, pouze ocet, respektive octovou vodu a vše poté důkladně opláchnu. Pokaždé když žába vyleze z důlku tak jej vyberu neboť je vždy pln exkrementů. A každé 2-3 měsíce vyměním komplet celý substrát.  K tomu má i mělkou misku s vodou kam může pohodlně vejít, ale prakticky ji neužívá. Teplotu udržuji na 28°C s tím že v noci spadne na pokojovku. Tento druh rohatek je možné zimovat při nějakých 18°C, někteří uvádí i méně. Během zimování dělají rohatky tzv. kokon, což je ochraný obal z několika po sobě jdoucích svleků kůže. Slouží pro ochranu žáby během zimování před vyschnutím. Zimování není nutné pokud nemáte v úmyslu rozmnožování, to je poměrně složité a je k němu zapotřebí navození období dešťů, k tomu odchov pulců taky není žádný med neboť jsou již od narození kanibalové a vypouští látky, jimiž si navzájem škodí. Zkrátka odchov rohatek je opravdu frajeřina. Pohlaví rozpoznáme podle pářicích mozolů u samců, samci mají též tmavé a jakoby nakrabacené hrdlo. Také by měli mít strmější spád čela pří pohledu z profilu. Samci bývají výrazně menší, mohou být i 1/3 oproti samici, ale není to pravidlem. Nejlepším vodítkem je pokud uslyšíme kvákání, pak víme, že máme samce. Já mám samce, z hlasitosti kvákání jsem měl strach, ovšem dá se v pohodě přežít.

Rohatky jsou krásná zvířata, leč velmi nenasytná, je tedy nutné krmit je s rozumem. Nejsou však nijak náročné a je možné je doporučit i začátečníkovi. Musíte se však smířit s tím že jsou to zvířata bezkontaktní, pouze na dívání, a že je uvidíme nejčastěji jen sedět a čučet. Navíc se jedná o zvířata dlouhověká, samice se údajně dožívají přes 20 let.

Pískomil křečkovitý – Pachyuromys duprasi

Pískomil též zvaný tlustoocasý nebo kyjochvost, díky svému zvláštnímu ocasu pochází ze suchých oblastí severní Afriky. Jeho ocas není dlouhý a tenký jako u ostatních pískomilů, nýbrž relativně krátký a tlustý. Vypadá spíše jako jakýsi vak měřící kolem 5cm, je porostlý řídkou srstí a slouží k ochovávání zásob na horší časy. Podle tohoto ocásku můžeme odhadnout výživovou kondici jedince. Zdravé dobře živené zvíře jej má buclatý a kůži na něm napnutou, hladkou. Pokud je kyjochvost v horší kondici, je ocas jakoby tenký, splasklý s varhánky. Vyjímku tvoří mláďata a samice po porodu, ti mají ocas hubenější. Narozdíl od nejčastěji chovaného pískomila mongolského potřebují ve velké míře živočišnou složku potravy. V přírodě tvoří hmyz větší složku potravy, proto i v zajetí jej nesmíme opomenout. Příjmají jakýkoli hmyz jež jim hodíme, cvrčky, sarančata, švábi, moučné i jiné červy. Nejlepší je hmyz předkládat živý, je paráda pozorovat jak jej loví, a taky se proběhnou a nezlenivý tolik. Hmyz pouštíme do terárka na volno a nedáváme ho přímo z ruky, hrozí totiž že si s rukou spojí kořist a budou vás napadat i když v ruce nic nemáte. Dobře příjmají i vařené vejce, granule psí či kočičí a někteří i tvaroh.  Živočišnou složku potravy tedy dáváme aspoň z 1/3 či více. Ochotně však příjmají i směs pro hlodavce, lepší je spíše ta zrnitá než plná sladkého ovoce a tučných ořechů, toto podáváme jen občas. Na ohryz nepohrdnou ani sušeným chlebem či větvičkami nejedovatých, ideálně ovocných stromů. Různou zeleninu, pampelišku či jablko můžeme přihodit rovněž. Spousta chovatelů nedává zdroj pitné vody, já osobně u nich vodu mám a občas vidím že i pijí, takže od věci určitě není. Je pravda že dokáží svoji potřebu pokrýt z potravy pokud podáváme dostatečné množství šťavnaté potravy, i tak nevidím důvod proč tam alespoň malou napáječku nemít.

K chovu je ideální nějaké staré akvárko rozměrů alespoň 60×40 pro pár, pokud jei alespoň 40cm vysoké nemusíme jej ani krýt zhora pletivem. Kyjochvosti jsou pozemní zvířátka, žádní skokani. Ovšem vše taky záleží dle vnitřního vybavení o které se můžou různě odrazit či zapřít, pro klid duše tedy pletivo není úplně zbytečné. Jako podklad je nejlepší jemný písek, já užívám písek do dětských hříšť který kupuji po 25kg v Hornbachu. Lze je chovat i na hoblinách, ale tam nesmíme zapomenout na misku s písečnou koupelí. Písek je nezbytně nutný pro udržování kondice srsti, aby byla krásně hebká a ne slepená mastnotou. Musíme je chovat při pokojové teplotě, v zimě v nevytápěné místnosti být nemohou. Ubikaci vybavíme alespoň 2 úkryty, aby každé zvíře mělo svůj. Nejlepší je obrácený květináč s vyřízlým otvorem nebo se dají použít různé imitace skalky či pevně poskládané kameny, záleží na fantazii. Kyjochvosty je nejlepší chovat v páru, někdy se dá chovat i samec a 2 samice, ale jedna ze samic bývá většinou šikanovaná a pár je opravdu nejvhodnější. I tak je často samce po porodu či krátce před ním oddělit neboť jej samice může někdy opravdu agresivně napadat. Pokud se tak děje, samce až do odstavu mláďat oddělíme. Já jsem toto řešit nemusel, otázkou je zda-li díky velikosti ubikace (90x50cm) či díky povaze samice. Samice po 19-23 dnech gravidity rodí 1-6, spíše do 4, malých slepých prcků. O ty se matka stará a v této době ji rušíme minimálně. Ještě před porodem jí poskytneme materiál na hnízdo, seno či obyčejný papírový obrousek který si samice natrhá a pěkně jím vystele úkryt. V době před porodem a období kojení je třeba víc než jindy neopomenout dostatek živočišných bílkovin a vody. Ve 4 týdnech je prcky možné odstavit od matky a dát zpět samce, i když není od věci s tím počkat ze dva týdny aby samice měla chvíli klidu na nabrání kondice.

Kyjochvosti jsou milá nekousavá stvoření s jemným kožíškem jež není problém brát do ruky. Mají klidnou povahu a nesnaží se utéct, pokud je probudíme ze spánku jež provozují během dne, jen těžko a pomalu se budí. Jejich chov není obtížný, jen je třeba pamatovat na potřebu písečné koupele a živočišné stravy.

Pestruška písečná – Lagurus lagurus

DSC_0253Malý hlodavec patřící mezi hrabošovité, obývající stepi od Ukrajiny po Mongolsko. Pestrušky jsou opravdu pozemní tvorové, ubikace pro ně by tedy měla být spíše orientováno na plochu, výška je celkem jedno, opravdu nešplhají ani neskáčou. Pokud bude akvárko vysoké alespoň 50cm tak určitě neutečou (za předpokladu že hned u stěny nebude nějaké prolézačka umožňující únik), pouze přiběhnou ke stěně, postaví se na zadní a opřou, skákání jim zkrátka nejde. Za to jim jde běhání a hrabání nor, pokud je tedy možnost určitě je dobré jim poskytnou vyšší podestýlku, kde si budou budovat nory a pelechy. Jako podestýlku jim dávám hobliny smíchané se senem, díky senu mohou v podestýlce dělat tunely aniž by se jim zhroutily. Z tohoto důvodu je tedy dobré dát poměrně vysokou vrstvu podestýlky. Jsou hodně aktivní a tvořivé, když jim dáte do ubikace papírový kapesník okamžitě jej začnou různě přenášet, natáčet a trhat až je z něj do druhého dne jen měkká výplň jejich hnízda. V jejich ubikaci tedy nedocílíme nějakého pořádku, pestrušky si vše potřídí a pořeší dle svého až ubikace vypadá jako směs nepořádku, ovšem to je tak u všech hlodavců, stejně je hlavní že oni jsou se svým dílem spokojeni.

Přes to, že pestrušky dost pijí a tvoří relativně dost moče, nejsou prakticky vůbec cítit což je určitě velké plus hlavně v bytech, jen je třeba počítat s jejich hlavně noční aktivitou. Já chovám pestrušky v akvárku velikosti 80x40x40, a to skupinku samečka a dvou samiček. Stačilo by jim i poloviční, ale místo mám, tak proč jim ho nedopřát. Jako substrát tedy slouží směs hoblin a sena, k tomu jim házím papírové utěrky či kus toaletního papíru na vyplnění hnízd a zabavení se. Nepostradatelnou součástí je napáječka a některé mají rády i kolotoč. Domeček žádný nemají, když jsou dávám jim různé papírové krabičky či trubičky od toaletního papíru, ale i tak povětšinou bydlí ve svém brlohu jež si vybudují ze sena a hoblin. Pro chov je ideální pár, samičky se občas hašteří o vyjasnění pozic, ale nebývá to nic hrozného, takže chovat samce s více samičkami lze v pohodě také. Dva samci se jen těžce, spíše vůbec nesnášejí pohromadě.

Samičky jsou březí 19-22 dnů a rodí 3 – 8, obvykle 5 mladých jež jsou holá a slepá,  jimž jde už pár dní po narození vidět na hřbetě černý úhoří pruh, pro pestrušky typický. Ve 4. týdnech je můžeme odstavit od mámy. Jako krmení pro pestrušky u mne slouží směs pro hlodavce namíchaná se směsí obilí (ječmen, oves, pšenice) v poměru 1:1. Pestrušky jsou zvyklé na chudou stravu, sušené ovoce a různá tučná semena jako slunečnice a ořechy pro ně nejsou příliš vhodné. Pouze občas jako pamlsek, při překrmnování u nich rychle dochází k tučnění a předčasnímu úhynu. Strava je tedy lepší chudší, ony si občas i přikousnou sena a pokud jim přineseme pampelišku či čínské zelí, dají si taky. Zeleninu tedy můžeme předkládat, taktéž ovoce, ale v rozumné míře. Hmyz je u nich individuální záležitostí, je třeba to vyzkoušet a pokud vemou, občas jim dát není na škodu.

Pestrušky jsou nepříliš často chovaná zvířátka, čemuž se divím. Nejsou cítit, nekoušou a přes to, že jejich aktivita je hlavně noční, i přes den je často spatříme. Není problém je vytáhnout z ubikace a pohrát si s nimi, zkrátka jsou vskutku milým chovanci.

Myš africká – Mus minutoides

DSC_0358Nejmenší hlodavec světa, opravdu mini prcek. V dospělosti mají v průměru jen kolem  5-10g, takže vskutku muší váha. Manipulace s nimi tedy není úplně snadná, i když nekoušou, jsou poměrně plaché a velmi rychlé. Navíc mají křehký ocásek a nelze je za něj brát jako myš domácí, nejlepší je ji prostě vzít mezi dvě dlaně a opatrně přenést. Z těchto důvodů nejsou vhodné jako kontaktní zvířata na tahání, ale jen jako zajímavá zvířátka k pozorování. Aktivují až ve večerních hodinách, po 20. hodině, ale spíše později. Přes den je možné je vzácně také zahlédnout. Tato myška obývá velké území nacházející se pod Saharou (tedy jižně), kde se vyskytuje hojně a je brána jako škůdce. Živí se prakticky všemi rostlinými semeny, ale vzhledem k velikosti je vhodné ve velké míře zastoupit ty malá. Krmím směsí určené pro drobné exoty, s přimíchaným prosem navíc, a k tomu i směsí obilí (pšenice, oves, ječmen) se slunečnicí. I přes svou drobnou velikost si se vším dokáží poradit. Důležitou složkou potravy je i hmyz, zvláště v období březosti a péče o mladé. Nejvíce jim hážu drobné cvrčky, občas i moučné červy. Šťavnaté zelené krmivo dávám málo, většinou jej moc neocení, nejraději loví ty cvrčky. Velmi důležitá součást ubikace je zdroj vody, některé zdroje uvádějí, že pouhé 4 hodiny bez vody znamenají smrt, což se mi zdá přehnané. Ale ten den bez vody je už určitě reálný, každopádně jsem toto nikdy nezkoušel a vždy mají vodu k dispozici. Jako zdroj vody slouží napáječka kapátkového typu, typ s kuličkou jsem nezkoušel, přeci jenom jsou tyhle myšky fakt drobné a ta kapátková pro ně bude pohodlnější.

Jako ubikaci mám staré akvárko o rozměrech 80x35x40cm (dšv) zhora kryté muším pletivem pro dostatečné větrání a zároveň zabezpečení před únikem. Ovšem pro pár či 1,2 ( tedy jeden samec a 2 samice) by určitě stačilo řekněmě 50cm dlouhé, ovšem větší je lepší. Víko je opravdu nutné, myšky jsou rychlé a navíc zdatní skokani. Pocházejí z teplých oblastí, je tedy nutné mít ubikaci tam, kde teplota neklesá pod 20°C, ideální je kolem 23-25°C. Panuje názor, že skupinka by měla být chována s jedním samcem a více samicemi, či jako pár. Já mám v ubikaci 2 samce a 4 samice (vše dospělé), žádný problém jsem nezaregistroval a fungují bez problémů. Otázkou je zda to není pouze náturou samců, zkrátka mám asi štěstí na pohodové jedince.  Podklad mám tvořený na 2/3 jemným pískem do dětských pískovišť a 1/3 rašelinou, ale nevidím důvod aby nemohli být na hoblinách. Samozřejmostí je pár úkrytů z květináčů a pálených trubek kde si pomocí sena dělají skrýše na denní spánek a odchov mladých. Samice po 19 – 21 dnech březosti rodí 2-8, spíše ale kolem 3 holých, slepých a úplně bezbraných mláďat. Oči otvírají kolem 14. dne a po 5. týdnu je můžeme odstavit. V rozmnožování jsou opravdu zdatné, a mohou mít i 10 vrhů do roka. Doživají se obvykle kolem 2, ale někdy i 3 let.

Tito drobní skřítci jsou perfektní na noční pozorování a je třeba počítat s tím, že víc jak pozorování s nimi podnikat nejde. Jsou opravdu drobné a rychlé, manipulace s nimi je tedy vhodná jen v nutných případech a k ochočení tyto myšky nejsou.

Myš domácí – Mus musculus

DSC_0504Myši chovám stejně jako potkany v T bednách, pročtěte si tedy článek o chovu potkanů. Ovšem v menších, v T3. Na bednu mám skupinku 1,4-5 tedy jednoho samce na 4-5 samic. Výhody T beden jsou popsány v chovu potkanů. Říká se, že dva samci spolu v jedné ubikaci se nesnesou, mě se však již párkrát potvrdil opak. Většinou to bylo z důvodů špatného určení pohlaví čehož jsem si všiml až později a samci spolu v pohodě žili i v dospělosti. Ovšem je to tak 50 na 50 a navíc, nač zbytečně živit hladový krk, bohatě tedy stačí 1 samec na 5 samic. Samci mají veliký vliv na plodnost celé skupiny, její klid a pohodu. Dobrý samec je schopen udržovat kondici skupiny celý rok, většinou skupina stejně déle nevydrží neboť pak je již produkce nízká a stará zvířata jsou zkrmena. Obvykle však samce po 6 měsících měním, jinak klesá produkce skupiny. Nikdy se mi nestalo, že by nový samec zabil přítomná mláďata jak se občas uvádí v literatuře. Spíše se občas se stane, že samice zabijí svoje mladé, pokud opakovaně tak je vyřadím z chovu. Uhynulé samice nahradím jinou, sice občas dostane trochu zabrat, ale během dne se se skupinou sžije a vše je ok. Nejvhodnější je přidávat nové jedince po čištění, kdy žádné zvíře nebere ubikaci jako svoji. Čištění provádím jednou týdně, a to u všech, tedy i u samic s holaty, ty dám bokem do krabičky, vyčístím ubikaci, všechny vrátím a pohoda. Jako podklad používám taktéž hobliny jako u potkyšů. Krmím stejnými granulemi jako potkany a odstavené jedince také jako potkaní, jen bez kuchyňských zbytků. Vodu podávám v NTS lahvích. Na skleněné ntsky nedám dopustit, nemá se v nich co pokazit a myši je nemají jak zničit. Ovšem je dobré mít nerezová víčka, ta hliníková jsou na houby.

Samice po cca 3 týdnech březosti rodí obvykle kolem 8 – 12 mladých. Chovám barevné myši, mám je raději než bílé klony neboť je s nimi větší zábava co se týče narozených děcek, nikdy nevíte jaké barvy se dočkáte. Ovšem bílé myši mají výhodu ve vyšší produkci, kamarád jež chová na rodičovských skupinách dovezených z firmy Velaz si je nemůže vynachválit. Dávají mu běžně 15 i více mladých a samice je i bez problému všechny odchovají. Dokonce si i nechává jednu generaci po rodičích která má takřka stejné výsledky, další už jsou horší a musí tedy cca co 1,5 roku obnovovat chov. Na bílých myších ze zveráku  nemá cenu chovat, bývají s nimi jen potíže, je tedy lepší si pořídit kvalitní rodiče od nějaké specializované firmy. Nebo barevné myši, tam je však třeba počítat s nižší produkcí. Samice je obvykle brzy po porodu nakryta samcem, klidně i ten den. Mladé myšky pak odstavuji 4. – 5. týden od narození, záleží na situaci v bedně. Pokud je v bedně moc odrostlých holat, a k nim se narodí další, ty nové jsou staršími a většími utiskována. Proto je většinou zkrmím či zamrazím, stejně by je ta větší pořádně nepustila k mléku a pak z nich rostou podražená zvířata. Myší samice narozdíl od potkaních rodí do jednoho hnízda. Odstavené myši tedy dávám do velkého společného akvária kde mají dostatek potravy a vodu jim dávám v podobě několika ležících NTS lahví s nerezovým víčkem. Ty nezničí, nerozdíl od napáječek a misky jež během krátké chvíle zahází podestýlkou. Sice je někdy také zahrabou, ale není to tak zlé a tak často, zkrátka NTSky se mi osvědčily. Pokud mám v plánu obnovit chov, nechávám si samice zvlášť, aby měli čas dorůst a nebyly předčasně nakryty samci. Do chovu je zařazuji až po 3. měsíci věku. Společně s potkany žijí v místnosti bez oken, v trvalém přítmí a v zimě i při 12°C, nic z toho jim však nevadí, jen jim na zimu dávám seno na hnízda. Někteří chovatelé chovají myši i při teplotách kolem bodu mrazu a ty se vesele množí, hlavní je dostatek vody a krmení, neboť bez vody jsou schopny roztahat celé hnízdo.

Myši jsou taktéž fajn tvorové, mám rád jejich neskutečnou barevnou variabilitu, a vetšinou i milou povahu. Určitě je lze doporučit jako domácího mazla a společníka, jen je třeba počítat, že zdaleka nedosahují potkaní inteligence. Pokud se myš rozhodnete chovat jako mazla, nejlepší je asi starší akvárko kryté z hora pletivem. Většina klecí má široké mezery mezi mřížemi, jsou dělány na křečky a myši z nich dokáží zdrhnout. Akvárko má výhodu že z něj nelze vyhazovat podestýlku, jen by nemělo být vyšší jak cca 60 cm pro dobrou výměnu vzduchu až ke dnu. Též je nutné více dbát na hygienu, přeci jen, jako klec nikdy větrat nebude. Na vnitřním vybavení se člověk může vyřádit, myši to ocení neboť jsou velmi hravé a zvídavé. Ke krmení stačí směska zrnin, starý tvrdý chléb a k tomu různá zelenina a ovoce, někdy oříšek. Všiml jsem si, že myši s odstíny žluté mají veliké sklony k obezitě, takže u nich bacha na překrmování. Každopádně, na internetu je veliké množství chovatelských stanic jež chovají myšky s průkazem původu, detailně popisují chov na mazlíka. Stačí zadat do vyhledávače chovatelská sanice myší a vyjede vám spousta odkazů. Určitě bych tedy nebral myš jen jako krmivo, umí být i úžasnými společníky.

Manipulace s hadem aneb, stresuje ho to?

OLYMPUS DIGITAL CAMERATéma vytahování terarijních zvířat z jejich ubikací za účelem pochování čí jakési formy mazlení, či jak to nazvat, je poměrně složité. Většina skalních teraristů jež chovají zvířata pouze za sklem a manipulují s nimi jen v nutných případech jakoukoli manipulaci pro potěchu člověka odmítá s tím, že jde o zbytečné stresování zvířat. Dle mého je nutné si uvědomit, že i z plazů se stala tzv. pet zvířata, tedy domácí mazlíčci a spousta lidí má třebas jen jednoho, dva hady a ty si chtějí vytáhnout, pohladit a užít si kontakt. Nemyslím, že by na tomto bylo něco špatného, ale je nutné dodržovat určité zásady a uvědomit si, že had nikdy nebude jako pes, ani potkan, ani andulka. Hadi jsou zvířata samostatně žijící, bez jakýchkoli sociálních struktur či vazeb která se setkávají jen při páření, čí některé druhy při vzájemném zimování. Chování v páru je tedy pouze za účelem úspory prostoru, hada samota opravdu netíží.

Chceme-li tedy chovat hada kterého si můžeme a vytahovat z terária je vhodné zvolit druh klidný, již delší dobu chovaný v zajetí, rozhodně není vhodný jedinec importovaný z přírody. Přesto, že si vyberete druh klidný, není jistota jeho návyku na manipulaci 100%. Při manipulaci s hadem jde o to, že on nikdy nebude vyhledávat naši přítomnost, nepocítí k vám náklonnost, nebudete mu chybět, jde pouze o to, že si had zvykne na manipulaci s ním, opuštění terária a zvědavého majitele kterému lozí po ruce či mu spočne za krkem. Je však třeba dodržet určitá pravidla. První a zásadní je nikdy nespojit pach kořisti s naším. Pokud máte doma více zvířat, nejlépe nějakých hlodavců, je nejlepší před vytáhnutím hada si umýt ruce. Kdyby jste na sobě měli pach třeba potkana, je dost možné, že vám had skončí zakousnutý do dlaně. Nikdy na sobě tedy nenechte pach hadovi kořisti než si jej budete brát. Hada taktéž nikdy nerušte v období svleku, had v této době prakticky nevidí a je nadměrně nervózní, nechte ho proto v klidu. Taktéž jej samozřejmě nerušíme během období zimování, březí samice a v období páření. Další dobou kdy je nutné mu dopřát klid je po nakrmení, minimálně 3 dny, u větších spíše 5 a u opravdu velkých hadů i déle, než mu ,,slehne´´ po jídle. Mláďata též není vhodné moc často brát do rukou, jsou ještě malá a křehká a cítí se zranitelně takže minimálně do půl roku věku bych je zbytečně nerušil. Určitě hada netaháme hned při jeho pořízení, minimálně 2 týdny ho necháme naprosto v klidu ať si zvykne na nové bydlení. Spousta hadů prochází jakousi pubertou kolem 1. roku života kdy jsou kousavější a ostřejší, ale do 2 let se srovnají a zklidní, tedy aspoň u mých hadů jsem toto pozoroval. V tomto období se může had kousnout, i když toto je vyjímka, oni spíše straší než by skutečně kousli. Kousnutí se opravdu bát nemusíte, u malých hadů jej vůbec neucítíte a ani u  dospělé užovky se nejedné a nic bolestivého. Jejich zuby jsou velmi ostré a projedou kůží jako nic, ale nejsou zas dlouhé natolik aby umožnili nějaké výraznější zranění. Jde spíše o ten strach, proces leknutí se než o fyzickou bolest. Když už by vás had náhodou kousnul, snažte se zachovat klid, nejspíše vás okamžitě pustí. Pokud ne, necukejte se, hrozí vylomení zubu hada což může vést pozdějí ke zdravotním komplikacím. Jeho zuby jsou směřovány směrem do tlamy, tak aby mu kořist nevyklouzla, s tím je tedy nutné počítat a hlavu hada posunout kousek blíže k jeho tělu a uvolnit se z tlamy. Pokud had nechce ani po delší době pustit, potřeme mu čumák alkoholem či octem. Ale tato situace s nejvyšší pravděpodobností nikdy nenastane, není se tedy čeho bát. Pokud tedy máte ostřejšího jedince a bojíte se ho, kupte si pracovní rukavice. Ale takové v nichž máte dostatečný cit aby jste hadovi neublížili. I ostřejší hadi se po vyndání z terária zpravidla zklidní, neboť terárko je jejich úkryt a chtějí mít svůj klid. Časem si na manipulaci zvyknou a není problém je vyndat. Jsou však i jedinci jež i po vytažení z terária jsou nervózní, napnutí jak tětiva, či se neustále snaží zdrhnout rychle pryč a toto chování jim pak vydrží celý život. Takového hada pak vem netaháme, necháváme ho v teráriu a manipulaci omezíme na nezbytné minimum. Je třeba mít vždy na paměti, že had není kontaktní zvíře a naši snahu o kontakt jen toleruje, pokud narazíme na jedince jež ji netoleruje máme zkrátka smůlu.

Než hada vytáhneme musíme dát o sobě vědět, otevřeme terárium a počkáme na reakci hada. Nejspíše si nás všimne, zaregistruje nás a pak jej opatrně můžeme vyndat. Pokud je v úkrytu musíme jej celý odklopit, ne strkat ruku dovnitř a hada tahat ven. Nejvhodnější je pokud si had sám vyleze na ruku, což může fungovat, přeci jen i oni jsou zvědavá zvířata, ale taky nemusí. Pak hada opatrně vytáhneme, nikdy jej netaháme za ocas či za hlavu. Vždy musíte dopřát hadovi dostatečnou oporu, potřebuje cítit jistotu, jinak má obavy, že spadne a bude vás nadmíru stahovat, ale nebojte nesnaží se vás uškrtit, jen nechce spadnout.

Seznamování s ostatními zvířaty bych vynechal, hada zajmá pouze co může sežrat či s čím se může pářit. Vždy je nutné zachovat klid a netrhat sebou, žádné prudké pohyby, hada tím zbytečně plašíte. Proto není vhodné dávat hady do rukou malým dětem. Had se může blbě pohnout, dítě se lekne a hada pustí. Další věc je, že nemají cit v rukou a rády sebou různě škubou. Děti ať si hada pohladí když jej má někdo dospělý v ruce. Další věcí je osobnost samého zvířete. Ne každý had je takový kliďas aby bylo možné jej jen tak tahat ven z terária, někteří na tohle nejsou vhodní nikdy. Doma mám např. pár užovek tenkoocasých. Samici mohu klidně vyndat ven již pobyt venku ji očividně nevadí. Za to samec, tomu se jednoznačně nechce vůbec z terária, takže jen vytáhnout ho je boj. Když už je venku, přijde buď snaha o okamžité zdrhnutí nebo naopak strne, nehýbe se a je celý napnutý. Zkrátka samici můžu tahat ven pokud chci, ale samec toto vyloženě nesnáší. Ze 4 korálovek pruhovaných-kalifornských jež jsem měl doma byli 3 v pohodě, člověk je vytáhnul a dobré. Kdežto sameček jehož mám nyní, u něj stačí otevřít terárko a už slyším jak švihá ocáskem, jakmile jej vemu rukou tak mne okamžitě potřísní a snaží se zdrhnout, takže také jedinec spíš na podívání než manipulaci.

Ochočit tedy hada nelze, dá se říci že na to není dost chytrý. Ovšem přivyknout jej na ruku, manipulaci s ním dle mého lze. Ač nejsou chytří jako savci, nějaký mozek přeci jen mají a věřím, že jsou schopni si přiřadit určitý podnět, pach a k němu reakci. Přeci jenom, pokud terárium otevíráme prakticky jen při krmení, pak si had navykne, že otevřené terárium rovná se potrava a i když jdeme jen vyměnit vodu, může had vyletět neboť čeká krmení. Nějaké venčení hadů, nošení je za krkem do hospody či jiné blbiny si raději odpusťte. Nemám nic proti ukázaní hada ve škole v rámci nějaké prezentace, když si někdo vezme hada ven aby si jej nafotil, ale zbytečné tahání hada kamsi pro nic za nic, je zkrátka zbytečné.

S hady tedy lze manipulovat, jen je nutné dodržet základní zásady aby byla spokojenost na obou stranách. Musíme s ním zacházet s citem, s rozumem a vnímat jeho chování. Když si hada 3x do týdne vytáhnu, on spokojeně žere a nejeví známky nemoci tak je jasné, že mu manipulace nevadí. Kdežto když ho tahám každý den, svlek nesvlek a chodím s ním do hospody a had mi přestane žrát a pomalu se ani nehýbe, něco bude špatně. Jak se říká, všeho s mírou. Mluvím samozřejmě o často chovaných druzích rodu elaphe či lampropeltis případně hroznýši královském respektive jeho mezipoddruhovým křížencem jež se vyskytuje v terárkách nejčastěji. U takové krajty zelené či jiných stromáků tohle samozřejmě moc neklapne, tihle hadi bývají nepoměrně ostřejší. O dalších druzích náchylných ke stresu a importech nemluvě. Pamatujte tedy, že je možné si hada brát do rukou, dokonce to je žádoucí pravidelně činit v rámci zjištění zdravotního stavu a celkové kondice hada. Ale nikdy se s vámi nebude mazlit ani vás vyhledávat, a to, že se například díváte na televizi a on vám spí pod trikem není důkaz jeho ochočení. Jen se mu líbí teplo jež vyzařujete, a úkryt jež mu triko poskytuje.