Užovka červená

DSC_0250Užovka červená – Pantherophis guttatus, starším a podle mne krásnějším názvem Elaphe guttata

Když se řekne had pro začátečníka většinou padne jako první příklad právě tato užovka, často nazývaná gutka či gutáta. Spousta chovatelů ji ovšem jako univerzálního hada pro začátečníky ráda nemá, neboť ji předhazuje skoro každý, přesto že jsou spousty jiných druhů hadů s nimiž lze začít. Ovšem to je diskuze na dlouhé lokte aneb věc individuálního názoru. Každopádně, rozkrmené zdravé mládě gutky je bezpochyby vhodná volba pro začátek chovu hadů.

Tyto užovky dorůstají běžně do velikosti kolem 120 – 150 cm, zcela výjimečně a to u starých jedinců i 180cm. Ještě žádný had u mne neumřel na sešlost věkem, takže kolika se dožívá mohu pouze reprodukovat z externích zdrojů, udává se 15 – 22 let i více, což je značný rozptyl, tak se držme zlaté střední cesty což je 18 let. Velikost terária pro jedince či pár je udávána různě, minimum bych viděl aspoň 80x40x40cm. Já choval pár v 100x50x50cm, nyní již chovám gutky v rack systému. Jako podklad používám rašelinu, pokud mám nějaký písek navíc tak na 1/3 terária i směs rešeliny a písku v poměru cca 1/3 písku a zbytek rašelina. Terárko není nutné pravidelně rosit, jen je třeba udržovat určitou mírnou vlhkost rašeliny aby nepřeschla a nebyla zbytečně prašná. Nejlepší je udržovat ji tak vlhkou, jako když jste ji vyndali z pytle. Vlhkost zvyšujeme před svlekem hada. Teplota stačí vyšší pokojová, tedy nějakých 25°C s tím že pod žárovkou máme až 32°C kde se had vyhřeje v případě potřeby. V letních vedrech lampu vypnu ať se chudáci neusmaží. K tomu samozřejmě nechybí miska s vodou a úkryty.

Zimování není nutné, ale pokud máme možnost je vhodné, zdraví hada jen prospěje. Zimování provádíme, po dobu 2 měsíců při teplotě 8-10°C. Provádí se až u dospělých a 100% zdravých jedinců, doužívají se pak vyššího věku (alespoň se to říká), mají větší chuť k páření a kladně ovlivňuje tvorbu spermií u samců.

Krmení obstaráváme pomocí hlodavců, prakticky jakýchkoli které dokáže had přemoci a pozřít. Základem je myš dle velikosti hada, ale u vzrostlých jedinců i malí potkani. Taktéž mám ozkoušené osmáky, pískomily, kuře, mastomyši, zkrátka nejsou vybíraví a pokud to dokáží zabít a sežrat tak tomu i činí. Prcky do 1 roku krmíme jednou za 4 až 7 dnů, já teda krmím jednou týdně až do 2 let věku, pak krmím co 14 dní. Samci z jara často nepřijímají potravu neboť jejich zájem se orientuje za pudem rozmnožování, nemusíme mít tedy z ničeho strach. Tento zájem přejde a zas začne žrát, pokud tedy had citelně neztrácí váhu, počkáme až apetit znovu přijde.

Rozmnožování přichází po odzimování. Pokud máte v plánu zvířata rozmnožovat, je u samic ideální počkat na 3 rok života, či min. 100cm délky. U samců je to v celku jedno, říká se, že by se měli připouštět k páření od 80cm, ale i menší jedinci mohou být dosti šikovní na oplodnění samice takže bacha při společném chovu rozdílného pohlaví u nedospělých jedinců. Je však třeba počítat s tím, že oplodněnost snůšky může být horší. Samcům předčasná reprodukční aktivita samozřejmě nijak neublíží, ti se vyblbnou a odplazí. U samic by se měla zásada 100cm délky dodržovat, jinak hrozí vyšší riziko zadržení snůšky, problémy s dalším růstem či nadměrné vyčerpání samice. Samozřejmě se také nic stát nemusí, ale nač zbytečně riskovat zdraví zvířete, lepší je rok počkat. Pokud dojde ke spáření, musíme počkat cca 2 měsíce než samice naklade 8 – 28 vajec. Samice je první měsíc obvykle velmi žravá a poslední měsíc či 14 dní naopak potravu již odmítá, není to však pravidlem. Březí samice má viditelně silnější tělo plné vajec a pár dnů před kladením je možné jejích obrysy pozorovat i na těle, toto ovšem také záleží na množství a velikosti vajec v poměru s velikostí samice. Typické je kontrastní zesílení druhé poloviny těla ku první polovině, jež je naopak hubenější než v období mimo graviditu. V druhé polovině březosti dochází ke svleku, pak můžeme do 14 dnů očekávat vejce. V této době je nutné samici připravit nějakou krabici s vlhkým rašeliníkem kam může v klidu a nerušeně naklást vejce. Taky je ale dost možné, že vejce vyklade úplně někam jinam, protože vaše kladiště jí není dost echt. V době kladení samici absolutně nerušíme, potřebuje klid a čas. Až je po všem, je nutné zkontrolovat samici, zda všechna vejce vyšla. Zadržená vejce jsou u samice patrná. Měla by vyjít všechna do 24 hodin od začátku kladení, někdy se však doba může prodloužit až na 3 dny, někdo říká i déle. Já osobně bych v případě, že má samice v sobě vejce ještě 2 dny po začátku kladení, kontaktoval veterináře jež má zkušenost s plazy. Po vykladení odebereme samici vejce a umístíme je v nějaké krabičce s inkubačním substrátem do inkubátoru. Jako inkubační substrát se mi osvědčil vermikulit, ten smícháme s převařenou vodou v poměru takovém, aby nám po stisknutí vlhkého vermikulitu jen projela lehce kapka kolem prstů, tak zní poučka jež jsem dostal. Dodržuji ji a vše klape, obecně bych řekl že je lepší mít ten vermikulit trošku sušší a pak dovlhčit než naopak. Pokud máme málo vlhký substrát, na vejcích se objeví splasknutí. Pak substrát okolo vajec dovlhčíme a vejce se opět napnou. Pozor na vejce, na ně voda nesmí přijít. Počkáme si další 2 měsíce kdy držíme teplotu na 26-28°C a na svět přijdou cca 25cm měřící prcci. Ti se týden po vyklubání svlékají a pak jim můžeme předkládat potravu. Nejvhodnější je krmit každého zvlášť v plastových krabičkách, kde mají omezený prostor a klid takže spíše začnou žrát. Navíc máme přehled o krmení. Předkládáme jednodenní myší holátka. Pokud si nevezme hned první týden, počkáme 3 dny a zas, a zas. Pokud to je již 2 týden od svleku zkusíme jim nabídnout mrtvé hole jemuž rozstřihneme hlavičku a bříško, tomuhle již většinou neodolají. Možností je také zkusit jiná holata, úspěch mívají mastomyši a džungaráci, ovšem někdy pak bývá problém s přechodem na myši. Pokud nic z toho nezabere, je třeba přistoupit k umělému krmení. Háďě chytneme do ruky, tak abychom mu zafixovali hlavičku a zároveň i tělo, mrtvé hole zvlhčené třebas vaječným bílkem, hlavičkou dáme k tlamce a pomocí čumáku holete ji otevřeme a hole vsuneme a postupně jej zasouváme do tlamy až zmizí a my jej zmasírujeme trochu dál, hádě si jej už pak dopolkne. Často se stává, že stačí jen strčit čumák do tlamky a had se hned chytne, pak je to super. Násilné krmení je opravdu tou poslední možností, hadík vskutku není z tohoto nadšený a vy určitě taky nebudete. Nejlepší je, pokud vám jej nejdříve někdo zkušený ukáže. Já se učil tak nějak sám a je to o nervy, hlavně když vám jedno mládě pracně nasoukané hole neustále zvrací, po 3. pokusu jsem jej zkrmil, nemá cenu rvát za každou cenu mládě do chovu když je něco špatně. Pokud vám zvrací více mláďat je dost možná něco špatně v prostředí. Zkontrolujte zda nemáte příliš vysokou teplotu či vlhkost, a také jestli jste nedali moc velikou kořist. Pokud se mládě vyzvrací dejte mu týden či 10 dní pauzu a pak jej nakrmte, kořistí menší než posledně. Pokud se vyzvrací hned po nakrmení, což se někdy stává při násilném krmení, tak jsem mu to nacpal zpátky a zmasíroval až do 1/3 těla, pak už v něm hole zůstalo (s vyjímkou zmíněného zkrmeného prcka). Násilné krmení je opravdu poslední možnost a je nutné jej dělat s velkou citlivostí a opatrností, a chce cvik. Naštěstí stačí obvykle jedno dvě takováto nakrmení a pak už baští sama. Z důvodu přehledu je odchov nejlepší po jednom v malých krabičkách, ale lze uplatnit i hromadný s pouze individuálním krmením.

Užovka červená je zkrátka nenáročný had, většinou klidné povahy vhodný pro každého kdo chce nějakého hada domů. Dnes je navíc obrovské množství barevných mutací z nichž si vybere snad každý. O barevných mutacích a manipulaci s hady píši v dalších článcích.

Vejcožrout černý – Dasypeltis atra

Úžasný potravní specialista z Afriky, obývá území Etiopie, Ugandy, Keni. Žije ve vyšších nadmořských výškách, 1500m n.m. a výše, terárko tedy není nutné nijak výrazně vyhřívat. Dokonce jsou žádoucí noční poklesy k 15°C, což je ovšem problém. Vlastní teramístnost s klimatizací, nemám. Zatím je všechno ok a doufám, že tomu bude i nadále až dosáhnou dospělosti. Na ohřev terária slouží pouze 15W žárovka která jen lokálně poskytuje místo pro vyhřátí, zbytek terária má teplotu jako v pokoji, tedy cca 24-25 přes den a 20°C v noci. Nikdy jsem je neviděl, aby možnost vyhřátí využili. Pro páření by mělo být vhodné zimování, ale jen takové lehčí, snad kolem 14C, každopádně mám zatím mladá zvířata a dřív jak za 2 roky jej neplánuji. Obývají lesy kde je poměrně vysoká vlhkost, proto je rosím skoro každý večer, ale v ubikaci mají dostatečně odvětranou aby nedocházelo k jejímu zapaření. Jako podklad mám směs rašeliny a písku. Tento vejcožrout dorůstá 60-80cm, samice jsou větší a starší kusy mohou překonat i metr délky. Terárium volíme spíš na výšku, jedná se o převážně stromového hada, pro dospělý pár by měla stačit velikost 60x50x80 (dšv). Momentálně je mám v plastovém boxu kde jsem vyřešil větrání. Box jsem zvolil jako prevenci útěku, donesl jsem si je jako malá děcka a box s krytem neposkytuje žádnou škvíru pro útěk. Uvnitř je pár větví pro šplhání jež aktivně využívají v noci, kdy je čas jejich aktivity. Přes den jsou schovaní v úkrytech, rádi mají ptačí proutěné budky, jež využívají k odpočinku. Samozřejmostí je miska s vodou.

Krmení si asi každý odvodí z názvu, opravdu žerou vejce. Nemají vyvinuté zuby jako ostatní hadi, jen jakési plosky a navíc lepivou tkáň jež pomáhá při uchopení vejce. Toto je ovšem celkem problém, neboť sehnat vejce pro mláďata není jen tak. Zvládnou jen opravdu malá vejce, drobných astrildů jako jsou např. zebřičky. Proto je dobré sehnat si kontakt na nějaké ptáčkaře a domluvit se na přísunu vajec. Jak jsem se však přesvědčil, sehnat kontakt a následná domluva není jen tak. I když jsem takto vejce sehnal, pořídil jsem si raději skupinku zebřiček které mi nesou. Vejcožrouti mají údajně vynikající čich a dle něho poznají zda je vejce pro ně jedlé, nemusíte mít tedy strach že by pozřeli nějaké jim nevyhovující vejce. Na krmení je vždy rozdělím do krabiček, každému dám 4 vejce a oni povětšinou 1-4 snědí, před svlekem ovšem vynechají. Takto krmím každý týden. Vejce uchovávám v ledničce a vždy odpoledne před krmením je vytáhnu aby se ohřála (krmím večer), nesežraná vejce dám zpátky do ledničky, vydrží i pár měsíců. Důležité je vejce nijak neumývat, mají totiž na svém povrchu ochranou vrstvu která je chrání a prodlužuje jejich trvanlivost. Vejcožrouti mívají dlouhé pauzy, kdy potravu nepřijímají, dlouhou i půl roku. Toto nejspíš souvisí s periodou snůšek ptáků. V tomto období jim pouze dávám čerstvou vodu a jednou za měsíc zkusím zda-li si nedají vejce. Od chovatelky která mi prodala můj pár, jsem byl ubezpečen, že i mladí jedinci vydrží půl roku bez krmení bez újmy na zdraví. Stejně tak toho lze využít při momentálním nedostatku vajec. Krmení pomocí sondy zavedené do žaludku mi nebylo vůbec doporučeno, neboť se samozřejmě jedná o veliký stres pro zvíře. Navíc každé zavádění sondy sebou nese zdravotní rizika, zvláště pokud pořádně nevíte jak na to. Přesto jsem našel dosti zmínek o krmení mladých hadů sondou, a to dokonce od uznávaných českých herpetologů. Každopádně už jen z logiky jasně vyplívá, že je lepší použít přirozené krmení než krmení sondou, já se tímto tedy řídím. Na německých stránkách jsem se dočetl že někteří přijmají i plazí vejce a dokonce i vejce velkého afrického šneka Achatina marginata, vlastní zkušenost ani s jedním ovšem nemám. Taktéž tam píší o možnosti dlouhodobého uskladňování vajec, respektive jejich obalu. Autor injekční stříkačkou vytáhne obsah vejce zebřičky, skořápku schová a když hadi opět začnou žrát tak ji jednoduše naplní obsahem slepičího vejce. Jestli toto lze netuším, vaja zeber jsou opravdu malá a křehká a bude to chtít velkou porci opatrnosti. Taktéž je možné vejce mrazit. Dospělí hadi žerou vejce křepelek, která se již dají v pohodě sehnat v obchodě. Vejce slepice jsou moc velká, leda opravdu velký jedinec sežere opravdu malé slepičí vejce.

Páření probíhá po zimování, to má probíhat při nižší vlhkosti a tu zvýšit po odzimování. Samotné páření trvá i několik hodin, kdy samice samce i tahá po ubikaci. Samice v očekávání je velmi žravá a je nutné ji dopřát dostatek potravy pro vytvoření snůšky. Samice po měsíci (což se mi zdá nějak málo v porovnání s jinými užovkami, snad se mi podaří odchov a budu toto moci upřesnit) klade 6-12 vajec která se inkubují při teplotě kolem 22°C v noci a 27°C přes den, doba inkubace je kolem 62 dnů, ale i až 3 měsíce. Vylíhlí hadi se do 2 týdnů po vylíhnutí svlékají a je možné jim předkládat vejce od zebřiček.

Vejcožrouti jsou opravdu zajmaví hadi a až na shánění potravy není s jejich chovem problém.

Korálovka pruhovaná kalifornská – Lampropeltis getulus californiae

Jeden z poddruhů korálovky pruhované jež obývá území Severní Ameriky. Tento konkrétní poddruh je v teráriích nejvíce rozšířen a má již i spoustu barevných variet. Dospělí hadi měří kolem 130, vzácně až ke 180cm. Terárko by mělo mít velikost alespoň kolem 80x40x40cm či více, důležitá je orientace na plochu dna neboť se jedná o pozemní hady. Kalifornky jsou slavné svým kanibalismem a je doporučováno je chovat odděleně. Já tak činím a každá má terárko 100x50x30cm (dšv), ale spousta chovatelů je chová bez potíží v páru. V tom případě je nutné mít dva stejně velké jedince a nikdy je nenechat hladovět moc dlouho. V přírodě obývá suché biotopy a dle toho bychom měli zařídit i terárium.  Jako podklad se hodí písek, nějaký neprašný, bez ostrých hran. Používám jemný písek do dětských pískovišť. K tomu je třeba v teráriu zřídit pár úkrytů a poskytnou misku s vodou. I když ji často nevyužívají, volíme velikost takovou aby se do ní had mohl v případě potřeby celý vejít. Rosení není potřeba, mimo období svleku a po odzimování kdy večerní rosení stimuluje k páření. Teplotu udržuji na cca 26°C s lokálním ohřevem kde je až 35°C, v noci teplota padá na pokojovou. U korálovek je určitě dobré pokud proběhne zimování v délce 8 týdnu při 6-10°C, mnohem ochotněji se pak páří a snůšky jsou vitálnější. Jako potrava slouží myši či malí potkani, dle velikosti hada. Ovšem jejich lov bývá hrozný cirkus, neloví tak bleskově a efektivně jako třeba užovky, spíše honí myš po celém teráku až se do ní nějak zakousnou a nějak ji obtočí, a často jim myš opakovaně zdrhne. V přírodě loví hlavně jiné plazy, možná je to tím. Každopádně dávám na krmení kalifornkám spíše drobnější kořist k poměru jež bych dal stejně velké užovce červené, nebo starší už ne tolik akční kusy. A někdy s myší praštím o zem a pak ji hodím před hada, on si ji jakože uškrtí a sežere, jejich lov je tedy fakt nic moc, alespoň se to týká mých chovanců.

Páření přichází po odzimování. Samice po 2 měsících gravidity klade 6-15 vajec, z nichž po 60-70 dnech inkubace při 27°C vylézá drobotina měřící cca 25 cm. Hadíci se do 2 týdnů od vylíhnutí svlečou a poté začínají příjmat jednodenní holata myší. Vzhledem k jejich kanibalismu je určitě lepší individuální odchov.

Kalifornky jsou super hadi, vždy se mi líbili, jen manipulace s nimi není vždy ideální. Ne vždy jsou takoví pohodáři jako užovky červené, a často při vytažení vypouštějí páchnoucí sekret, hlavně mladá zvířata než si zvyknou na manipulaci. Samec tak činí pravidelně, samice je pohodář a je možno s ní bez problémů manipulovat.

Hroznýš královský – Boa constrictor

DSC_08920Soukromě mu říkám nejmenší z velkých škrtičů. Přesto že v dospělosti se jedná o celkem velká a silná zvířata, nemyslím si že by dokázali ohrozit dospělého člověka. Jejich velikost vzácně přesahuje 300cm, u samic se obvykle pohybuje kolem 240 – 270cm, u samců kolem 200 – 250cm. Často se uvádí délka až 5m, ale nikde jsem nenašel doloženou zmínku o takto velkém jedinci v přírodě nebo v zajetí. U velkých samic může váha přejít přes 20kg (dokonce až k 50kg uvádí někteří autoři), takže jsou to celkem macci, v porovnání s velkými krajtami ovšem zas tak velcí nejsou. Veliká výhoda hroznýšů je jejich klidná povaha, obyčejně se jedná o opravdu klidné a nekousavé chovance s nimiž není problém manipulovat a jež snáší tahání z terária a život tzv. pet zvířete. Vyjímky se však samozřejmě najdou, hlavně mladá zvířata do 1,5 roku bývají divočejší, pak se ovšem z pravidla zklidní a jedná se o pohodová zvířata. Přes to je třeba mít vždy na paměti, že se jedná o hada a nikdy se nelze na jeho dobrou náladu 100% spoléhat. Hroznýš obývá rozsáhlá území Jižní a Střední Ameriky kde vytváří řadu poddruhů jež se navíc dělí dle oblastí výskytu. Nejvíce je u nás rozšířen kříženec několika poddruhů a mnoha lokalit který je mnohými s nadsázkou nazýván hroznýš domácí.

Hroznýš je vskutku nenáročný chovanec na podmínky, náročný je spíše na prostor. V dospělosti potřebuje terárium rozměrů alespoň 150x70x50 (dšv) ale pokud má více, jedině dobře. Vzrostlá zvířata již mnoho nešplhají, není tedy potřeba terárko na výšku, pokud je ovšem dostatečně vysoké určitě je dobré doplnit je policí či i nějakou silnější větví. Jako podestýlku volí chovatelé nejčastěji noviny či nedávají žádnou a mají vytápěnou podlahu na níž hroznýš žíje, ovšem ne celou v rámci možnosti zvolení teplotního optima. Toto je volba čistě praktická. Já zvolil jako podestýlku hobliny, což je podle mne tak napůl mezi praktickou a estetickou cestou (opět věc názoru a vkusu) ale možné použít i rašelinu, štěpky či drcenou kůru. Terárium mám velikosti 200x100x80cm (dšv) a je možné jej rozdělit na 2 terárka 100x100x80cm což je praktické pro krmení, kdy opravdu není dobré krmit dva velké hady v jednom prostoru, a období gravidity a porodu samice. Na polici mají hadi topnou desku a z hora žárovku, had se tak může prohřát. Jak samec tak samice toho rádi využívají a to většinou na jedné polici, ty jsem naštěstí ukotvil pořádně a s jejich váhou nemají problém. V teráriu je díky tomu několik teplotních zón od 33°C na polici až po 24°C na zemi kde je umístěn lavor s vodou. Mám velikost do níž se vejde had celý, ovšem spousta chovatelů má jen misku umožňující napití. V noci teplota padá na pokojovou, neměla by však spadnout pod 20°C. Svleky u mne vždy probíhají bez problémů i bez předchozího rosení. Na sklech mám bezpečnostní zámky proti otevření terárka, už se mi stalo, že se samice zapřela a otevřela si dveře na procházku.

Jako krmení lze použít prakticky jakéhokoliv savce rozumné velikosti k vzrůstu hada. Jsou opravdu žraví a vezmou prakticky vše, ovšem bacha na tučnění. Mladí se krmí co týden s tím, že interval se prodlužuje až na krmení jednou za 3 – 4 týdny ve 3 letech. Jako krmení je možné použít i ptáky, ovšem po nich většinou přichází řidší trus, a tedy i větší ,,sranda´´ při úklidu. Hroznýši dospívají zhruba ve 3-4 letech, pro páření jsou vhodní od nějakých 140cm u samců a 170cm u samic, jedná se však hlavně o to, aby samice byla dostatečně velká a silná. Samcovi předčasné páření neuškodí, jen je vyšší riziko neoplozené či hůře oplozené snůšky. Páření probíhá hlavně na podzim či na jaře a většinou není potřeba zvířata nijak stimulovat. Pokud chceme, můžeme snížit na podzim průměrnou teplotu a zkrátit dobu svícení na 6 hodin. Po páření přichází období gravidity trvající kolem 4 měsíců (110 až 150 dnů) na jehož konci samice rodí až 60 mladých, zároveň vypudí neoplozená vejce. Hroznýš je tedy vejcoživorodým hadem. Mladí jsou velcí kolem 30 – 45 cm a po prvním svleku který přichází do 2 týdnů, většinou sami ochotně přijímají menší myšky přiměřené velikosti.

Hroznýš královský je vskutku nádherné a impozantní zvíře. Pokud chcete velkého hada, ale ne zas tak obludných rozměrů jaké má například tmavka (Python molurus bivittatus), je hroznýš opravdu ideální, jak svými ,,rozumnými´´ rozměry tak klidnou povahou a relativní nenáročností i pro začátečníky. V dnešní době je na výběr také obrovská paleta barevných mutací jež je ovšem dostupná za značně vyšší peníz, i když ceny stále padají. Tohle všechno ovšem platí pro tzv. hroznýše domácího (ne toto není druh, jen slengově nazývaný kříženec poddruhů hroznýše jež se nejčastěji vyskytuje v chovech) či různé barevné mutace. Jsou k sehnání i čisté poddruhy a formy s určenou lokalitou jež ovšem již mají specifičtější nároky, nemívají tak klidnou povahu a jsou tedy vhodné pro zkušenější teraristy.

Spalerosophis atriceps

OLYMPUS DIGITAL CAMERATento had se vyskytuje v Pákistánu a přilehlé části Indie na suchém biotopu, polopouště s řídkou travnatou vegetací a nízkými keříky. Dorůstá velikosti 150 – 200cm a živí se malými savci a plazy.

Chovám ji v teráriu o rozměrech 100x50x50cm, na písčitém podkladu. Teplotu udržuji na 25°C s lokálním výhřevem pod žárovkou na 35°C, na noc teplota padá na pokojovou. Někteří autoři uvádí vhodné zimování při 15 – 18°C, ovšem na internetu se jeden chovatel svěřil s malérem, kdy mu při zimování odešlo celé trio hadů, jež byli před zimováním v perfektní kondici. Zatím má moje samice teprve rok a půl (říjen 2012) takže zimování ještě 2 zimy určitě provádět nebudu, nemluvě o nutnosti dopárování jež je též ve hvězdách. Každopádně, pokud se k zimování odhodlám bude pouze mírné při těch 18°C. Součástí terária je samozřejmě pár ůkrytů a miska s vodou. Nijak ji nerosím, jen pokud se chystá ke svleku tak zlehka porosím terárko, jinak v rohu udržuji jeden úkryt vlhký což občas využije, ale spíše před svlekem. Zajmalo by mne jak loví, respektive čím se živí v přírodě, protože jako lovec se mi zdá dosti neschopná. Oproti třeba užovce červené má tělo slabší, zdá se mi jako by neměla takovou sílu a loví zvláštním způsobem. Snaží se myš sežrat zaživa, což už nejde vzhledem k tomu že dostává již malé myši. Ty se pochopitelně brání mnohem více než holátka, takže se je nějak snaží přitisknout k podkladu či stěně a nějakým způsobem zadusit či uválet. Proto jí předkládám buď značně malou kořist (v poměru ke stejně velkým užovkám červeným) nebo myši dávám zabité. Co se týče manipulace, je na ni patrné, že ji naprosto nesnáší. Stačí otevřít terárko a okamžitě se začne hlasitě ozývat nafukováním, jak ji odkryji úkryt snaží se mne zastrašit, občas zkusí výpad, ale nikdy se natvrdo nazakousla. Vyndávám ji tedy jen pokud to je nutné.

Zatím je slečna hnědo béžové barvy s tmavšími sedly, ovšem již se začíná přebarvovat. Černají ji první šupiny, hlava dostává černou a tmavě červenou, vínovou barvu a tělo světlá, tak jsem zvědav jaká bude barva až dospěje. Jedná se o vskutku krásná zvířata.

Užovka tenkoocasá – Orthriophis taeniurus friesei

DSC_0578Hadí popelnice, respektive popelnice s prokoplým dnem. Tito hadi jsou dle mého ze všech mnou chovaných hadů do začátku nejlepší. Nádherný skromný a žravý had. Narozdíl od gutek či korálovek jsem se u nich nesetkal s tím, že by nechtěli žrát. Krom období svleku a u samice před vykladením žerou neustále a je spíše nutné je krotit aby netučněli. Dokonce i všechna mláďata ihned od začátku vždy sama brala, jako první had opravdu ideál.

V přírodě se vyskytuje v lesích jihovýchodní Asie. Já ji chovám v teráriu rozměrů 130x50x70 (dšv) a menší bych nedoporučoval. Přeci jenom, jedná se o relativně velké hady, dorůstají kolem 200 – 280cm. Má samice je dlouhá cca 2,5m, samec je o chlup menší. Na dně leží vrstva rašeliny, veliký květináč jako úkryt a malý lavor na vodu. Větev jsem vyndal, neboť značně komplikovala manipulaci se samcem jehož krmím mimo terárium, i vyndávání lavoru či kontrolu úkrytu, zkrátka se už nevešla. Pokud jim ji však dopřejete, hadi ji ocení. Místo ní mají hadi k dispozici dvě poličky. Krmím hlodavci dle velikosti, malé hady tedy myšmi odpovídající velikosti a dospělé již zvládnou dospělého potkana. Rosím je zlehka jednou týdně. Teplotu mají 26°C a pod světlem kolem 35°C. Zimuji jen zlehka při 17°C po dobu 2 měsíců, ovšem tito hadi se množí i bez tohoto. Jinak je rozmnožování prakticky stejné jak u užovky červené. Jen vajec je méně, do 16 a jsou větší, tím pádem jsou i mláďata značně větší a jejich krmení bývá od začátku bez problémů.

Tenkoocasky jsou opravdu nádherní hadi, aspoň mě osobně se moc líbí. Samici mohu klidně vytáhnout z terárka a manipulace jí nevadí, zato samec je plašan a nemá manipulaci rád. Někteří tyto užovky označují jako agresivní. Já bych je jako agresivní neviděl, spíše věčně hladové. Opravdu by žrali nejraději snad denně, proto bývají již po týdnu bez krmení dosti zbrklé při snaze něco ulovit. Je třeba jim ale tolik nedopřávat, krmit je v dospělosti jen jednou za dva týdny, aby netrpěli obezitou. Tyhle hady bych doporučil pro začátek, jsou krásní, nenároční a i jejich rozmnožování není žádný problém.