Karlík má nyní u sebe na návštěvě slečnu Amálku, tak doufám že ukáže co v něm je a zplodí další pokolení. Jak vidno, Amálka z focení nadšená nebyla.
Zas jsem se dal trochu do díla. Doplnil jsem fotky hroznýšů, ježka Karlíka a lenochoda Bohuše.
Přidal jsem informace do sekce HAMM.
A jo, funguje to…
Tak se nám snad rozjeli novinky, můžu začít spamovat vlastní stránky
Užovka červená – Pantherophis guttatus, starším a podle mne krásnějším názvem Elaphe guttata
Když se řekne had pro začátečníka většinou padne jako první příklad právě tato užovka, často nazývaná gutka či gutáta. Spousta chovatelů ji ovšem jako univerzálního hada pro začátečníky ráda nemá, neboť ji předhazuje skoro každý, přesto že jsou spousty jiných druhů hadů s nimiž lze začít. Ovšem to je diskuze na dlouhé lokte aneb věc individuálního názoru. Každopádně, rozkrmené zdravé mládě gutky je bezpochyby vhodná volba pro začátek chovu hadů.
Tyto užovky dorůstají běžně do velikosti kolem 120 – 150 cm, zcela výjimečně a to u starých jedinců i 180cm. Ještě žádný had u mne neumřel na sešlost věkem, takže kolika se dožívá mohu pouze reprodukovat z externích zdrojů, udává se 15 – 22 let i více, což je značný rozptyl, tak se držme zlaté střední cesty což je 18 let. Velikost terária pro jedince či pár je udávána různě, minimum bych viděl aspoň 80x40x40cm. Já choval pár v 100x50x50cm, nyní již chovám gutky v rack systému. Jako podklad používám rašelinu, pokud mám nějaký písek navíc tak na 1/3 terária i směs rešeliny a písku v poměru cca 1/3 písku a zbytek rašelina. Terárko není nutné pravidelně rosit, jen je třeba udržovat určitou mírnou vlhkost rašeliny aby nepřeschla a nebyla zbytečně prašná. Nejlepší je udržovat ji tak vlhkou, jako když jste ji vyndali z pytle. Vlhkost zvyšujeme před svlekem hada. Teplota stačí vyšší pokojová, tedy nějakých 25°C s tím že pod žárovkou máme až 32°C kde se had vyhřeje v případě potřeby. V letních vedrech lampu vypnu ať se chudáci neusmaží. K tomu samozřejmě nechybí miska s vodou a úkryty.
Zimování není nutné, ale pokud máme možnost je vhodné, zdraví hada jen prospěje. Zimování provádíme, po dobu 2 měsíců při teplotě 8-10°C. Provádí se až u dospělých a 100% zdravých jedinců, doužívají se pak vyššího věku (alespoň se to říká), mají větší chuť k páření a kladně ovlivňuje tvorbu spermií u samců.
Krmení obstaráváme pomocí hlodavců, prakticky jakýchkoli které dokáže had přemoci a pozřít. Základem je myš dle velikosti hada, ale u vzrostlých jedinců i malí potkani. Taktéž mám ozkoušené osmáky, pískomily, kuře, mastomyši, zkrátka nejsou vybíraví a pokud to dokáží zabít a sežrat tak tomu i činí. Prcky do 1 roku krmíme jednou za 4 až 7 dnů, já teda krmím jednou týdně až do 2 let věku, pak krmím co 14 dní. Samci z jara často nepřijímají potravu neboť jejich zájem se orientuje za pudem rozmnožování, nemusíme mít tedy z ničeho strach. Tento zájem přejde a zas začne žrát, pokud tedy had citelně neztrácí váhu, počkáme až apetit znovu přijde.
Rozmnožování přichází po odzimování. Pokud máte v plánu zvířata rozmnožovat, je u samic ideální počkat na 3 rok života, či min. 100cm délky. U samců je to v celku jedno, říká se, že by se měli připouštět k páření od 80cm, ale i menší jedinci mohou být dosti šikovní na oplodnění samice takže bacha při společném chovu rozdílného pohlaví u nedospělých jedinců. Je však třeba počítat s tím, že oplodněnost snůšky může být horší. Samcům předčasná reprodukční aktivita samozřejmě nijak neublíží, ti se vyblbnou a odplazí. U samic by se měla zásada 100cm délky dodržovat, jinak hrozí vyšší riziko zadržení snůšky, problémy s dalším růstem či nadměrné vyčerpání samice. Samozřejmě se také nic stát nemusí, ale nač zbytečně riskovat zdraví zvířete, lepší je rok počkat. Pokud dojde ke spáření, musíme počkat cca 2 měsíce než samice naklade 8 – 28 vajec. Samice je první měsíc obvykle velmi žravá a poslední měsíc či 14 dní naopak potravu již odmítá, není to však pravidlem. Březí samice má viditelně silnější tělo plné vajec a pár dnů před kladením je možné jejích obrysy pozorovat i na těle, toto ovšem také záleží na množství a velikosti vajec v poměru s velikostí samice. Typické je kontrastní zesílení druhé poloviny těla ku první polovině, jež je naopak hubenější než v období mimo graviditu. V druhé polovině březosti dochází ke svleku, pak můžeme do 14 dnů očekávat vejce. V této době je nutné samici připravit nějakou krabici s vlhkým rašeliníkem kam může v klidu a nerušeně naklást vejce. Taky je ale dost možné, že vejce vyklade úplně někam jinam, protože vaše kladiště jí není dost echt. V době kladení samici absolutně nerušíme, potřebuje klid a čas. Až je po všem, je nutné zkontrolovat samici, zda všechna vejce vyšla. Zadržená vejce jsou u samice patrná. Měla by vyjít všechna do 24 hodin od začátku kladení, někdy se však doba může prodloužit až na 3 dny, někdo říká i déle. Já osobně bych v případě, že má samice v sobě vejce ještě 2 dny po začátku kladení, kontaktoval veterináře jež má zkušenost s plazy. Po vykladení odebereme samici vejce a umístíme je v nějaké krabičce s inkubačním substrátem do inkubátoru. Jako inkubační substrát se mi osvědčil vermikulit, ten smícháme s převařenou vodou v poměru takovém, aby nám po stisknutí vlhkého vermikulitu jen projela lehce kapka kolem prstů, tak zní poučka jež jsem dostal. Dodržuji ji a vše klape, obecně bych řekl že je lepší mít ten vermikulit trošku sušší a pak dovlhčit než naopak. Pokud máme málo vlhký substrát, na vejcích se objeví splasknutí. Pak substrát okolo vajec dovlhčíme a vejce se opět napnou. Pozor na vejce, na ně voda nesmí přijít. Počkáme si další 2 měsíce kdy držíme teplotu na 26-28°C a na svět přijdou cca 25cm měřící prcci. Ti se týden po vyklubání svlékají a pak jim můžeme předkládat potravu. Nejvhodnější je krmit každého zvlášť v plastových krabičkách, kde mají omezený prostor a klid takže spíše začnou žrát. Navíc máme přehled o krmení. Předkládáme jednodenní myší holátka. Pokud si nevezme hned první týden, počkáme 3 dny a zas, a zas. Pokud to je již 2 týden od svleku zkusíme jim nabídnout mrtvé hole jemuž rozstřihneme hlavičku a bříško, tomuhle již většinou neodolají. Možností je také zkusit jiná holata, úspěch mívají mastomyši a džungaráci, ovšem někdy pak bývá problém s přechodem na myši. Pokud nic z toho nezabere, je třeba přistoupit k umělému krmení. Háďě chytneme do ruky, tak abychom mu zafixovali hlavičku a zároveň i tělo, mrtvé hole zvlhčené třebas vaječným bílkem, hlavičkou dáme k tlamce a pomocí čumáku holete ji otevřeme a hole vsuneme a postupně jej zasouváme do tlamy až zmizí a my jej zmasírujeme trochu dál, hádě si jej už pak dopolkne. Často se stává, že stačí jen strčit čumák do tlamky a had se hned chytne, pak je to super. Násilné krmení je opravdu tou poslední možností, hadík vskutku není z tohoto nadšený a vy určitě taky nebudete. Nejlepší je, pokud vám jej nejdříve někdo zkušený ukáže. Já se učil tak nějak sám a je to o nervy, hlavně když vám jedno mládě pracně nasoukané hole neustále zvrací, po 3. pokusu jsem jej zkrmil, nemá cenu rvát za každou cenu mládě do chovu když je něco špatně. Pokud vám zvrací více mláďat je dost možná něco špatně v prostředí. Zkontrolujte zda nemáte příliš vysokou teplotu či vlhkost, a také jestli jste nedali moc velikou kořist. Pokud se mládě vyzvrací dejte mu týden či 10 dní pauzu a pak jej nakrmte, kořistí menší než posledně. Pokud se vyzvrací hned po nakrmení, což se někdy stává při násilném krmení, tak jsem mu to nacpal zpátky a zmasíroval až do 1/3 těla, pak už v něm hole zůstalo (s vyjímkou zmíněného zkrmeného prcka). Násilné krmení je opravdu poslední možnost a je nutné jej dělat s velkou citlivostí a opatrností, a chce cvik. Naštěstí stačí obvykle jedno dvě takováto nakrmení a pak už baští sama. Z důvodu přehledu je odchov nejlepší po jednom v malých krabičkách, ale lze uplatnit i hromadný s pouze individuálním krmením.
Užovka červená je zkrátka nenáročný had, většinou klidné povahy vhodný pro každého kdo chce nějakého hada domů. Dnes je navíc obrovské množství barevných mutací z nichž si vybere snad každý. O barevných mutacích a manipulaci s hady píši v dalších článcích.
Větší část potkanů chovám jako potravu pro hady. K chovu užívám takzvané T bedny. Skládají se z plastové vany a vrchní kovové časti, jež tvoří mříž s korýtkem pro napáječku a krmení. T beden existuje více variant, k chovu potkanů se používá velikost T4. V jedné bedně mám skupinku 1,3 tedy 1 samec a 3 samice. T bedny jsou pro chov krmných hlodavců opravdu nejlepší volbou. V práci, kam jsem chodil na brigádu, chov probíhal v malých akváriích z hora krytých víky z perforovaného plechu. Akvária byla samozřejmě rychle obouchaná, popraskaná od neustálé manipulace při čištění. Také bylo nutné mít uvnitř misky na potravu, což za není vhodné protože jednak v malém prostoru zbytečně zabírali místo, také krmení v nich bylo brzy zasypáno podestýlkou a krmení jako takové dlouho trvalo a bylo nutné jej provádět denně. T bedny jsou z pevného plastu, mají tedy dobrou odolnost a ve vrchním víku je korýtko kam člověk umístí napáječku, nasype granule a 3 dny nemusí o potkanech vědět. Krmení granulemi určenými přímo pro potkany a myši se mi osvědčilo nejvíce. Obsahují vše co je třeba pro výživu potkaních samic, jež potřebují kvalitní zdroj potravy neboť neustálými porody a kojením dostávají řádně zabrat. Mají je tedy neustále v korýtku pro ad libidní příjem. K tomu je samozřejmě potřeba napaječka s vodou jež musí být vždy k dispozici. Pokud tak není, mohou samice sežrat celý vrh. Používám velké NTS lahve s nerezovým víčkem, pokud s nimi člověk nepraští o zem jsou snad věčné. U některých beden mám i klasické napaječky s kuličkou jež mají v každém zverimexu. Potkani je většinou nechávají být, ovšem pokud dojde voda zničí je během pár hodin. Takže je třeba vodu neustále dávat, já mám pro jistotu pod napáječkami kus plechu s otvorem na kovovou trubičku od napaječky, tak aby se potkani nedostali k její plastové části.
Samice je vhodné zařazovat do chovu ve věku cca 4 měsíců, pak nám samice bude dávat hezké, silné vrhy a vydrží i delší dobu. Březost trvá 21 až 23 dnů a následuje porod většinou 7 – 11 mláďat, ovšem nezřídka taky více. Pokud nám dává samice méně než 6 holat, je lepší ji vyměnit za jinou. Většinou samice, ani samec, nevydrží v chovu déle jak rok, pak je vhodné skupinu zkrmit a založit další. Samice si vždy odchovávám sám a pouze přikupuji samce aby nedocházelo k neustálému příbuzenskému křížení. Jak vidím, že jsou mladí soběstační odstavuji je do velkého společného terária kde jsou do doby zkrmení. Někdy blbě vyjde načasování a v bedně jsou spolu odrostlá již běhající mláďata, holata již chlupatá, ale stále sající mléko, a novorozená holata. Když jsou v jednom hnízdě tak ta starší mladší většinou zahubí, či ty mladší špatně rostou a již nikdy nejsou řádně rostlá. Proto takováto holata raději hned zkrmím. Naštěstí si samice dělají každá vlastní hnízdo a starají se o své potomstvo, není nutné toto tedy činit často. Ve velkém teráriu , kde mám odstavená zvířata na výkrm, krmím směsí obilí (pšenice, oves, ječmen), suchým pečivem, granulemi pro hlodavce jež dávám dospělým, granulemi pro psy a zbytky z kuchyně. Vždy v takovém množství, aby stále něco bylo k snědku a dostalo se i na nejslabší zvířata a všechna rychle rostla. Potkani sežerou opravdu vše a je dobré dbát na pestrou stravu, neboť o co ochudíte potkany, o to vlastně ochudíte i hady. Měl jsem u nich také velikou plastovou napáječku, ale tu zničili během odpoledne co v ní nebyla voda. Teď mají misku na vodu, což není ideál neboť ji rychle zanesou podestýlkou pokud ji nevypijí, takže se vracím k napaječce. Kupuji vždy takovou z pevného plastu jež nejde jen tak zmáčknout, vydrží déle než ty levné měkké. I když ji nezničí rovnou tak sem tam si do ní rýpnou a nakonec každá napáječka padne, ovšem ta kvalitní vydržela déle než rok. Jako podestýlku užívám hobliny od truhláře, což je super neboť jsou zdarma. Nevýhodou je jejich vyšší prašnost, což řeším přesátím přes síto, pak je vše ok. Není špatné si na bednu napsat datum založení skupiny a údaje o vrzích, člověk je pak v obraze. Ale pokud jich má jen pár, stačí sledovat jestli se snižuje produktivita a je potřeba skupinu nahradit. Když uhyne nějaká samice nenahrazuji ji, nechám skupinu dál jak je, nahrazenou samici původní zvířata většinou dosti šikanovala a nikdy se pořádně nezžila. Čištění provádím jednou týdně, a to bez ohledu zda-li mají samice holata či ne. Nikdy se mi nestalo, že by samice po čištění nechala holata či je sežrala.
Všechny krmná zvířata, tedy i potkany chvovám v místnosti bez oken, jediné světlo přichází malým oknem ve dveřích. Žijí tedy v trvalé skoro tmě a toto jim vyhovuje. Potkan stejně nemá moc dobrý zrak a řídí se hlavně čichem, sluchem a hmatovými vousky. V zimě teplota v místnosti padá i k 12°C, v tuto dobu jim do ubikací házím i seno na hnízda. Při manipulaci berem potkana co nejblíže kořeni ocasu a pod tělo mu dáme nějakou podložku, já je dávám normálně na předloktí. Pokud potkana poneseme na delší vzdálenost ve vzduchu hrozí že se začne nekontrolovaně točit po ose až si utrhne kůži z ocasu. Toto sice není smrtelné, ale je to velmi bolestivé a tato část ocasu postupně odumírá. Též je třeba takto raněného potkana držet ve zvýšené čistotě, nebo zkrmit.
Přestože chovám potkany hlavně jako krmná zvířata, mám v pokoji i skupinku samců jako mazlíky. Potkani jsou neskutečně milá a inteligentní zvířata a musím říct, že je mi jich kolikrát i líto, když je házím hadovi do terária. Had je celkem tupé zvíře v porovnání s potkanem, ale potkana předčí svou neskutečnou fyzickou silou. Potkyši mají složité sociální chování, ve skupinách tvoří systém, jsou vynalézaví a hraví, pokud má na ně člověk čas mají schopnost se i leccos naučit. Zkrátka nekupujte děckám křečky, což jsou hrozné bestie (možná mám zkreslený názor těmi potvoráky jež mne dokousali, fakt je že křeček je od přírody samotář), ale raději toho potkánka. Je s ním víc srandy, a na rozdíl od křečka není nerudný a kousavý. V dnešní době existuje spousta barevných variet a typů srstí, tak si vybere každý. Nejlepší je koupit prcka z nějaké chovatelské stanice, dostanete i průkaz původu, chovatel vám ukáže rodiče a poradí co a jak v chovu. Navíc bývají prcci z chovek vymazlení a zvyklí na ruku, hru s člověkem, zkrátka je lepší kontaktovat chovetele než koupit potkyša ze zveráku. Samozřejmě je nutné narazit na solidního a slušného chovatele, což platí u všech chovatelských odvětví. Pro chov potkana jako mazlíka se nejčastěji užívají různé klece s všemožnými vychytávkami pro lození a zábavu, krmení se skládá z rozmanitého sortimentu zrnin i potravin k lidské spotřebě. Nejlepší je najít si na internetu nějaké stránky chovatelské stanice a ty si projet.
Pískomil jež je též zvaný kyjochvost, díky svému zvláštnímu ocasu. Pochází ze suchých oblastí severní Afriky. Jeho ocas není dlouhý a tenký jako u ostatních pískomilů, nýbrž relativně krátký a tlustý. Vypadá spíše jako jakýsi vak měřící kolem 5cm, je porostlý řídkou srstí a slouží k uchovávání zásob na horší časy. Podle tohoto ocásku můžeme odhadnout výživovou kondici jedince. Zdravé dobře živené zvíře jej má buclatý a kůži na něm napnutou, hladkou. Pokud je kyjochvost v horší kondici, je ocas jakoby tenký, splasklý s varhánky. Vyjímku tvoří mláďata a samice po porodu, ti mají ocas hubenější. Na rozdíl od nejčastěji chovaného pískomila mongolského potřebují ve velké míře živočišnou složku potravy. V přírodě tvoří hmyz větší složku potravy, proto i v zajetí jej nesmíme opomenout. Příjmají jakýkoli hmyz jež jim hodíme, cvrčky, sarančata, švábi, moučné i jiné červy. Nejlepší je hmyz předkládat živý, je paráda pozorovat jak jej loví, a taky se proběhnou a nezlenivý tolik. Hmyz pouštíme do terárka na volno a nedáváme ho přímo z ruky, hrozí totiž že si s rukou spojí kořist a budou vás napadat i když v ruce nic nemáte. Dobře příjmají i vařené vejce, granule psí či kočičí a někteří i tvaroh. Živočišnou složku potravy tedy dáváme aspoň z 1/3 či více. Ochotně však příjmají i směs pro hlodavce, lepší je spíše ta zrnitá než plná sladkého ovoce a tučných ořechů, toto podáváme jen občas. Na ohryz nepohrdnou ani sušeným chlebem či větvičkami nejedovatých, ideálně ovocných stromů. Různou zeleninu, pampelišku či jablko můžeme přihodit rovněž. Spousta chovatelů nedává zdroj pitné vody, já osobně u nich vodu mám a občas vidím že i pijí, takže od věci určitě není. Je pravda že dokáží svoji potřebu pokrýt z potravy pokud podáváme dostatečné množství šťavnaté potravy, i tak nevidím důvod proč tam alespoň malou napáječku nemít.
K chovu je ideální nějaké staré akvárko rozměrů alespoň 60×40 pro pár, pokud jei alespoň 40cm vysoké nemusíme jej ani krýt zhora pletivem. Kyjochvosti jsou pozemní zvířátka, žádní skokani. Ovšem vše taky záleží dle vnitřního vybavení o které se můžou různě odrazit či zapřít, pro klid duše tedy pletivo není úplně zbytečné. Jako podklad je nejlepší jemný písek, já užívám písek do dětských hříšť který kupuji po 25kg v Hornbachu. Lze je chovat i na hoblinách, ale tam nesmíme zapomenout na misku s písečnou koupelí. Písek je nezbytně nutný pro udržování kondice srsti, aby byla krásně hebká a ne slepená mastnotou. Ubikaci vybavíme alespoň 2 úkryty, aby každé zvíře mělo svůj. Nejlepší je obrácený květináč s vyřízlým otvorem nebo se dají použít různé imitace skalky či pevně poskládané kameny, záleží na fantazii. Kyjochvosty lze chovat v páru, i ve skupince 1,2 ale musím říci, že nejlepší je chov individuální. Některé samice samce snáší po celou dobu, i v období březosti, jiné samice jej trpí jen s problémy a během porodu a odchovu mladých vůbec a jsou schopny samce i zabít. Ideální je tedy chov individuální s připouštěním samice k samci pro páření. Samice po 19-23 dnech gravidity rodí 1-6, spíše do 4, malých slepých prcků. O ty se matka stará a v této době ji rušíme minimálně. Ještě před porodem jí poskytneme materiál na hnízdo, seno či obyčejný papírový obrousek který si samice natrhá a pěkně jím vystele úkryt. V době před porodem a období kojení je třeba víc než jindy neopomenout dostatek živočišných bílkovin a vody. V 5 týdnech je prcky možné odstavit od matky a s dalším pářením počkat alespoň měsíc aby samice měla chvíli klidu na nabrání kondice.
Kyjochvosti jsou milá nekousavá stvoření s jemným kožíškem, jež není problém brát do ruky. Mají klidnou povahu a nesnaží se utéct, pokud je probudíme ze spánku jež provozují během dne, jen těžko a pomalu se budí. Jejich chov není obtížný, jen je třeba pamatovat na potřebu písečné koupele, živočišné stravy a chov při pokojové teplotě.
Užovka červená – Pantherophis guttatus, starším a podle mne krásnějším názvem Elaphe guttata
Když se řekne had pro začátečníka většinou padne jako první příklad právě tato užovka, často nazývaná gutka. Spousta chovatelů ji ovšem jako univerzálního hada pro začátečníky ráda nemá, neboť ji předhazuje skoro každý, přesto že jsou spousty jiných druhů hadů s nimiž lze začít. Ovšem to je diskuze na dlouhé lokte aneb věc individuálního názoru. Každopádně, rozkrmené zdravé mládě gutky je bezpochyby vhodná volba pro začátek chovu hadů.
Tyto užovky dorůstají běžně do velikosti kolem 120 – 150 cm, zcela vyjmečně a to u starých jedinců i 180cm. Ještě žádný had u mne neumřel na sešlost věkem takže kolika se dožívá mohu pouze reprodukovat z externích zdrojů, udává se 15 – 22 let i více, což je značný rozptyl tak se držme zlaté střední cesty což je 18 let. Velikost terárka pro jedince či pár je udávána různě, minimum bych viděl aspoň 80x40x40cm. Já choval pár v 100x50x50cm, nyní již chovám gutky v rack systému (o tom v jiném článku). Často se řeší zda do takto velkého terárka je vhodné vpustit to malé škvrně jež si donesete od chovatele. Já osobně v tomto nevidím žádný problém, u poloviny gutek jež jsem si donesl domů byla jejich první ubikace této velikosti a žádný problém se stresem z přílišného prostoru nenastal. Je ovšem třeba počítat s tím že první rok než had pořádně naroste bude terárko spíše prázdné. Taktéž je třeba dávat bacha na různé mezery, mezírky a otvory kudy by se chovanec mohl odporoučet. Často bývají podceňovány mezery mezi šoupacími skly, či otvory kolem odvodů elektroinstalace. Vše je třeba patřičně zajistit než had dosáhne určité velikosi kdy si můžeme být jisti že neproklouzne. Další věcí je krmení, v takto velkém terárku je vhodné hada na krmení zavřít přes noc s holetem do krabičky, a ráno jej opět vypustit. Jako podklad používám rašelinu, pokud mám nějaký písek navíc tak na 1/3 terária i směs rešeliny a písku v poměru cca 1/3 písku a zbytek rašelina. Terárko není nutné pravidelně rosit, jen je třeba udržovat určitou mírnou vlhkost rašeliny aby nepřeschla a nebyla zbytečně prašná. Nejlepší je udržovat ji tak vlhkou, jako když jste ji vyndali z pytle. Vlhkost zvyšujeme před svlekem hada. Teplota stačí vyšší pokojová, tedy nějakých 25C s tím že pod žárovkou máme až 30 nebo i 35C kde se had vyhřeje v případě potřeby. V letních vedrech lampu vypnu ať se chudáci neusmaží. K tomu samozřejmě nechybí miska s vodou a úkryty.
Zimování není nutné, ale pokud máme možnost je vhodné, zdraví hada jen prospěje. Zimování provádíme, po dobu 2 měsíců při teplotě 8-10C. Provádí se až u dospělých a 100% zdravých jedinců, doužívají se pak vyšší věku (aspoň se to říká) a hlavně mají větší chuť k páření.
Krmení obstaráváme pomocí hlodavců, prakticky jakýchkoli které dokáže had přemoci a pozřít. Základem je myš dle velikosti hada, ale u vzrostlých jedinců i malí potkani. Taktéž mám ozkoušené osmáky, pískomily, kuře, mastomyši, zkrátka nejsou vybíraví a pokud to dokáží zabít a sežrat tak tomu i činí. Prcky do 1 roku krmíme jednou za 4 až 7 dnů, já teda krmím jednou týdně až do 2 let věku, pak krmím co 14dní. Samci z jara často nepřijmají potravu neboť jejich zájem se orientuje za pudem rozmnožování, nemusíme mít tedy z ničeho strach. Ono o tento zájem přijde a zas začne žrát. Jeden z mých samců pravidelně nežere 4-5 měsíců aniž by ho to fyzicky poznamenalo.
Rozmnožování přichází po odzimování. Pokud máte v plánu zvířata rozmnožovat, je u samic ideální počkat na 3 rok života, či min. 100cm délky. U samců je to v celku jedno, říká se že by se měli připouštět k páření od 80cm, ale i menší jedinci mohou být dosti šikovní na oplodnění samice takže bacha při společném chovu rozdílného pohlaví u nedospělých jedinců. Je však třeba počítat s tím, že oplodněnost snůšky může být horší. Samcům předčasná reprodukční aktivita samozřejmě nijak neublíží, ti se vyblbnou a odplazí. U samic by se měla zásada 100cm délky dodržovat, jinak hrozí vyšší riziko zadržení snůšky, problémy s dalším růstem či nadměrné vyčerpání samice. Samozřejmě se také nic stát nemusí, ale nač zbytečně riskovat zdraví zvířete, lepší je rok počkat. Pokud dojde ke spáření, musíme počkat cca 2měsíce než samice naklade 8 – 28 vajec. Samice je první měsíc obvykle velmi žravá a poslední měsíc či 14 dní naopak potravu již odmítá, není to však pravidlem. Březí samice má viditelně silnější tělo plné vajec a pár dnů před kladením je možné jejích obrysy pozorovat i na těle, toto ovšem také záleží na množství a velikosti vajec v poměru s velikostí samice. V druhé polovině březosti dochází ke svleku, pak můžeme do 14 dnů očekávat vejce. V této době je nutné samici připravit nějakou krabici s vlhkým rašeliníkem kam může v klidu a nerušeně naklást vejce. Taky je ale dost možné že vejce prdne uplně někam jinam, protože vaše kladiště jí není dost echt. V době kladení samici absolutně nerušíme, potřebuje klid a čas. Až je po všem, je nutné zkontrolovat samici, pokud je den po kladení apatická, dost možná se jedná o zadržení vajec a je nutné zajít k veterináři jež ví co a jak u hadů. Zadržená vejce je možné opatrně nahmatat, někdy je lze spatřit i při prohlídce hada neboť samice po snůšce značně zhubnou. Po vykladení odebereme samici vejce a umístíme je v nějaké krabičce s inkubačním substrátem do inkubátoru. Jako inkubační substrát se mi osvědčil vermikulit, ten smícháme s převařenou vodou v poměru takovém, aby nám po stisknutí vlhkého vermikulitu jen projela lehce kapka kolem prstů, tak zní poučka jež jsem dostal J Dodržuji ji a vše klape, obecně bych řekl že je lepší mít ten vermikulit trošku sušší a pak dovlhčit než naopak. Pokud máme málo vlhký substrát, na vejcích se objeví splasknutí. Pak substrát okolo vajec dovlhčíme a vejce se opět napnou. Pozor na vejce, na ně voda nesmí přijít. Počkáme si další 2 měsíce kdy držíme teplotu na 26-28C a na svět přijdou 25cm prcci. Ti se týden po vyklubání svlečou a pak jim můžeme předkládat potravu. Nejvhodnější je krmit každého zvlášť v plastových krabičkách, kde mají omezený prostor a klid takže spíše začnou žrát. Předkládáme jednodenní myší holátka. Pokud si neveme hned první týden, počkáme 3 dny a zas, a zas. Pokud to je již 2 týden od vylíhnutí zkusíme jim nabídnout mrtvé hole jemuž rozstřihneme hlavičku a bříško, tomuhle již většinou neodolají. Možností je také zkusit jiná holata, úspěch mívají mastomyši a džungaráci, ovšem někdy pak bývá problém s přechodem na myši. Pokud nic z toho nezabere, je třeba přistoupit k umělému krmení. Háďě chytneme do ruky, tak abychom mu zafixovali hlavičku a zároveň i tělo, mrtvé hole zvlhčené třebas vaječným bílkem, hlavičkou dáme k tlamce a pomocí čumáku holete ji otevřeme a hole vsuneme a postupně jej zasouváme do tlamy až zmizí a my jej zmasírujeme trochu dál, hádě si jej už pak dopolkne. Často se stává že stačí jen strčit čumák do tlamky a had se hned chytne, pak je to super. Násilné krmení je opravdu tou poslední možností, hadík vskutku není z tohoto nadšený a vy určitě taky nebudete. Nejlepší je, pokud vám jej nejdříve někdo zkušený ukáže. Já se učil tak nějak sám a je to o nervy, hlavně když vám jedno mládě pracně nasoukané hole neustále zvrací, po 3. pokusu jsem jej zkrmil, nemá cenu rvát za každou cenu mládě do chovu když je něco špatně. Pokud vám zvrací více mláďat je dost možná něco špatně v prostředí. Zkontrolujte zda nemáte příliš vysokou teplotu či vlhkost, a také jestli jste nedali moc velikou kořist. Pokud se mládě vyzvrací dejte mu týden či 10 dní pauzu a pak jej nakrmte, kořistí menší než posledně. Pokud se vyzvrací hned po nakrmení, což se někdy stává při násilném krmení, tak jsem mu to nacpal zpátky a zmasíroval až do 1/3 těla, pak už v něm hole zůstalo (s vyjímkou zmíněného zkrmeného prcka). Násilné krmení je opravdu poslední možnost a je nutné jej dělat s velkou citlivostí a opatrností, a chce cvik. Naštěstí stačí obvykle jedno dvě takováto nakrmení a pak už baští sama. Z důvodu přehledu je odchov nejlepší po jednom v malých krabičkách, ale lze uplatnit i hromadný s pouze individuálním krmením.
Užovka červená je zkrátka nenáročný had, většinou klidné povahy vhodný pro každého kdo chce nějakého hada domů. Dnes je navíc obrovské množství barevných mutací z nichž si vybere snad každý. O barevných mutacích a manipulaci s hady píši v dalších článcích.
Než se rozhodneme pořídit hada musíme mít ubikaci v níž bude bydlet. A to dříve než chovance, ne naopak. Nejlepším materiálem na jeho výrobu je sklo, díky jeho odolnosti a snadné omyvatelnosti. Dělají se samozřejmě i terárka z osb, plastu či lamina. Já mám dokonce terárko z krbu v němž žije Pan Gekončík (Eublepharis macularius).
Osb má výhodu oproti sklu hlavně v pevnosti, když s ním praštíte o zem nerozletí se na tisíc kousků, také je lepším tepelným izolantem a pokud si děláte terárium sami, lépe se s osb pracuje. Ovšem osb je nutné ošetřit, minimálně na dně je třeba vytvořit nějakou vanu, např. pomoci pvc podlahy či skla, aby bylo možné jej při výměně substrátu očistit. Oproti sklu není osb tolik odolná vůči působení vody, trusu a díky jejímu povrchu ji nelze spolehlivě vydesinfikovat. Další stránka věci je estetika, mně osobně se líbí, jinému zas ne. Zkrátka osb je dobrá věc, ale spíše pro velká terária, terárium 100x50x50 pro užovku či korálovku si raději nechám slepit od skláře. Lamino bych nedoporučoval vůbec, neboť není odolné vůči vodě a snadno se jejím působením rozpadne, vyjímkou jsou tedy snad jen suchá terária. Co se týče plastu, viděl jsem krásná terária z lepených černých plastových panelů, určitě by byla šikovným doplňkem interiéru. Snadno omyvatelná, ne tak křehká, materiál snad lepší jak sklo, jen ta cena byla dosti vysoká, tak jsem po nich více nepátral.
Velikost terária je samozřejmě závislá na jeho obyvateli. Ke každému druhu bude napsána zvlášť u jeho článku. Spousta lidí řeší jestli může malého prcka, co si donesla od chovatele, hned hodit do dospěláckého terárka. Dle mého naprosto klidně ano, ale je nutné se připravit na to, že hada první rok, než pořádně povyroste, moc neuvidíte. Taktéž je třeba terárium velmi, velmi důkladně zabezpečit, protože i ta nejmenší skulinka může být cesta ke svobodě. Často se podceňují mezery mezi šoupačkami (ano, vlastní zkušenost) a místa vstupu elektroinstalace, bacha na to. U dospělých hadů dejte pozor na otevření šoupacích skel. Dospělé užovky mají dostatečnou sílu je při zapření otevřít, je tedy lepší mít na nich zámek, či je opatřit eskem z drátu, nebo se dá prostě strčit mezi skla půlka kolíčku na prádlo, či jiný klínek. Další věcí je krmení, v takto velkém teráriu je lepší hada na každé krmení vložit s holetem do krabičky, ať ho nemusí hledat po teráriu. Stresu z nadměrného prostoru bych se nebál, co je 80x40x40 oproti lesu? Jen je samozřejmě prckovi nutno dodat dosti úkrytů, aby se měl kam schovat. Pokud mu je nedopřejete, bude věčně zahrabaný v substrátu a bude se vám těžko hledat. Pokud chceme dát prcka ze začátku do menšího prostoru, je nejlepší pořídit si plastový box, jichž je v hobby marketech nepřeberné množství. Stačí jej opatřit větracími otvory, a položit na topnou folii, ta by ovšem neměla zabírat víc jak 1/3 dna. Výhoda plastového boxu je cena a také to, že minimalizuje možnost úniku neboť nemá žádné mezery jako terárium. V tomto boxu můžeme mít hada první rok, a až poté jej přemístit do velkého terária.
Nezbytnou součástí terária je větrání. To je nezbytné aby zabránilo kumulaci tepla a umožnilo cirkulaci vzduchu. Nejčastěji se řeší pásem perforovaného plechu na stropě terária, nebo v horní polovině zadní stěny. Tím odchází teplý vzduch z a do terárka vchází chladný mezerou mezi šoupačkama či lépe, dalším pásem větrání pod lištou dveří. Nevhodné je umístění větrání naproti sobě, pak v terárku vzniká průvan jež je nežádoucí u všech zvířat. Pokud máte terárko zabudované v nábytkové stěně, je třeba dát horní větrání také do přední stěny ke stropu, či mít mezi stropem terárka a spodní částí dalšího nábytku dostatečnou mezeru na odvod teplého vzduchu.
Důležité vybavení představuje zdroj tepla. Tím nejčastějším je klasická žárovka zavěšená v objímce krytá květináčem. Je vhodné zvolit objímku s očkem pro zavěšení, aby světlo neviselo jen na elektrickém kabelu. Často se též užívají topné kabely, umístěné v boční stěně či části podlahy, topné rohože či topné kameny. Tyto tepelné zdroje musí být dobře technicky vychytané, ideálně opatřené termostatem v případě silnějších watáží neboť pokud se na nich had vyhřívá, zalehne je svým tělem, teplo pak nemá kam unikat a může dojít až k popáleninám. Proto je nutné dávat pozor, vyzkoušet jak moc je zdroj schopen se rozehřát, případně jej opatřit termostatem. Není vhodné zdroj tepla umístit uprostřed terária. Lepší je jeho jeden, či druhý konec, tak aby v teráriu vznikl určitý tepelný gradient a zvíře si pak mohlo vybrat teplotní zónu, jež mu zrovna vyhovuje. Zdroj osvětlení či UV-B obvykle není potřeba (u hadů). Watáž žárovky si musíte vybrat sami, dle teploty okolního prostředí, je tedy třeba vyzkoušet pomocí teploměru jaká žárovka bude konkrétně u vás potřeba. S topnými kabely, kameny či foliemi vám poradí prodejce.
Další položkou je nějaký zdroj vody, bez vody není život a hadi nejsou vyjímkou. Vodu umisťujeme do chladnější části terária. Hadi ji nejen pijí, ale též využívají při ochlazování či při nízké vlhkosti během svleku. Proto by měla být miska na vodu tak velká, aby se do ní had mohl celý stočit a stabilní natolik, že ji had nepřevrhne. Nutná tato velikost však není, stačí zvířeti poskytnout krabičku s vlhkým rašeliníkem, či v průběhu svleku zvýšit vlhkost v teráriu rosením. To, že nám had tráví spoustu času ve vodě nemusí být jen známkou nadměrné teploty či nedostatečné vlhkosti, ale také třeba tím, že má vnější parazity. Ty pak můžeme pozorovat na hladině. Toto je každopádně nutné řešit.
Též bychom měli poskytnout možnost úkrytu. Čím menší tím lepší, aneb had je tím spokojenější, čím víc je v úkrytu nacpaný, měl by tedy růst postupně s ním. Obvykle používám obrácené květináče s otvorem v boku, které měním s růstem hada za větší a větší. Ale lze použít prakticky cokoliv. Důležité je, aby bylo úkryt možno kdykoliv odkrýt a zkontrolovat či vyndat hada.
Tématem spousty dohadů je substrát. Používám rašelinu, písek či směs obého. Lignocel (myšlena kokosová vlákna) již vůbec nepoužívám po přečtení diskuzí s chovateli, jimž lignocel prokazatelně usmrtil mláďata při pozření s potravou. Problém s pozřením může nastat též v případě štěpek či dřevěných peletek, jež se někdy používají do terárií. Samozřejmě, nic se stát nemusí, a to celé roky až pak najednou nám umře prcek na zacpání střev, já osobně bych tohle nepokoušel. V případě peletek, štěpek, či při krmení rozmraženými hlodavci je lepší krmit mimo terárium, v nějakém boxu. Rozmražení hlodavci bývají mokří, a snadno se na ně chytá všechen typ substrátu. Rašelinu kupuji normálně v Hornbachu po 75l balení, čistou bez jakýchkoli přísad, a písek taktéž tam, jemný jež se užívá do dětských pískovišť. Cenově to vyjde asi nejlépe, rozhodně bych nekupoval zbytečně drahé směsi ze zveráků. Rašelinu je nutné udržovat trochu vlhkou aby nepřeschla a nebyla zbytečně prašná. Dále se používají noviny či ubrousky. Jejich estetická hodnota však není valná a jsou vhodné spíše pro hygienická či karanténí terária. Také se dá užít hrabanka z lesa, tam je ovšem vhodné ji tepelně ošetřit, abychom si domů nedonesli zbytečné hosty. Užívají se též bezprašné hobliny, ale ty jsou vhodné spíše pod velké hady, ovšem užití pod menšími hady je též bez problémů možné. Kočkolit není jako substrát vhodný. Naopak se dá použít i Asan, ale ten je finančně náročnější.
Toť asi základ jež musí mít každé terárium s hadem. Určitě je vhodná i nějaká větev, či kámen, něco o co si bude moci had ,,zapřít´´ kůži při svleku. Pokud nám to prostor dovolí, je fajn mít úkryty alespoň 2, s tím, že jeden je tzv. vlhký, kde máme například krabičku s rašeliníkem v chladnější části terária, zvířata jej ráda užívají před svlekem, a to i druhy jež se normálně nerosí jako např. Lampropeltis getulus californiae.
Nakonec bych se chtěl zmínit o užití starých akvárií jako ubikací pro hada. Každý, či drtivá většina chovatelů vám řekne, že to není vhodné. Jedná se o horší cirkulaci vzduchu. Ovšem, i tak je dosti lidí jež mají terárium zřízeno z akvária. Pokud tedy tak činit musíte, pak se postarejte aspoň o dobré větrání ve stropu. Na jedné i druhé straně (těch jež jsou od sebe vzdálenější) stropu umístěte po celé délce (tedy šířce terária) větrací pás. Ideální je, když je pod jedním umístěna žárovka, horký vzduch jež od ní pak stoupá odchází tímto otvorem a druhým, ležícím na druhé straně přichází vzduch čerstvý. Samozřejmě je nutné, aby mezi větracími otvory a dalším kusem nábytku byl dostatečný prostor pro odchod vzduchu, aneb ať není strop hned nalepeno na další kus nábytku, pak je nám větrání u každého, i klasického, terária k ničemu. Nejhorší je použití typických černých plastových akvarijních krytů, jež neposkytují žádnou výměnu vzduchu. V létě, kdy je žárovka vypnutá, je vhodné mít ještě druhý strop kde tvoří větrání prakticky celou jeho plochu. Zkrátka, akvária do 60cm výšky si myslím, že je možné na terárium adaptovat (ale je nutné aby mělo velkou plochu dna, alespoň 100×50, akvária hodně orientovaná na výšku jsou vskutku nevhodná). Druhou možností je akvárium položit na bok a ze stropu udělat přední stěnu. Ale v tomto případě je již lepší celé akvárko rozřezat a slepit znova v terárko i s klasickým větráním.
V jednom teráriu je vhodné mít vždy jen jeden druh. Pokud člověk chce víc druhů, měl by mít víc terárií. Taktéž by neměli býti v teráriu jedinci s velkým velikostním rozdílem. Dokonce i užovka červená je schopná kanibalismu, takže chov jedinců rozdílné velikosti může připravit nemilé překvapení. Dále je naprosto nevhodný chov páru, před dosažením minimální velikosti samice pro rozmnožování. Chov dvou stejně velikých samic bývá bez problémů. U samců můžou nastat šarvátky, hlavně v období páření, a to i do takové míry, kdy je třeba samce oddělit. Taktéž je nutné hady oddělit během krmení. A hlavně, nezapomínejte na karanténu.