Větší část potkanů chovám jako potravu pro hady. K chovu užívám takzvané T bedny. Skládají se z plastové vany a vrchní kovové časti, jež tvoří mříž s korýtkem pro napáječku a krmení. T beden existuje více variant, k chovu potkanů se používá velikost T4. V jedné bedně mám skupinku 1,3 tedy 1 samec a 3 samice. T bedny jsou pro chov krmných hlodavců opravdu nejlepší volbou. V práci, kam jsem chodil na brigádu, chov probíhal v malých akváriích z hora krytých víky z perforovaného plechu. Akvária byla samozřejmě rychle obouchaná, popraskaná od neustálé manipulace při čištění. Také bylo nutné mít uvnitř misky na potravu, což za není vhodné protože jednak v malém prostoru zbytečně zabírali místo, také krmení v nich bylo brzy zasypáno podestýlkou a krmení jako takové dlouho trvalo a bylo nutné jej provádět denně. T bedny jsou z pevného plastu, mají tedy dobrou odolnost a ve vrchním víku je korýtko kam člověk umístí napáječku, nasype granule a 3 dny nemusí o potkanech vědět. Krmení granulemi určenými přímo pro potkany a myši se mi osvědčilo nejvíce. Obsahují vše co je třeba pro výživu potkaních samic, jež potřebují kvalitní zdroj potravy neboť neustálými porody a kojením dostávají řádně zabrat. Mají je tedy neustále v korýtku pro ad libidní příjem. K tomu je samozřejmě potřeba napaječka s vodou jež musí být vždy k dispozici. Pokud tak není, mohou samice sežrat celý vrh. Používám velké NTS lahve s nerezovým víčkem, pokud s nimi člověk nepraští o zem jsou snad věčné. U některých beden mám i klasické napaječky s kuličkou jež mají v každém zverimexu. Potkani je většinou nechávají být, ovšem pokud dojde voda zničí je během pár hodin. Takže je třeba vodu neustále dávat, já mám pro jistotu pod napáječkami kus plechu s otvorem na kovovou trubičku od napaječky, tak aby se potkani nedostali k její plastové části.

Samice je vhodné zařazovat do chovu ve věku cca 4 měsíců, pak nám samice bude dávat hezké, silné vrhy a vydrží i delší dobu. Březost trvá 21 až 23 dnů a následuje porod většinou 7 – 11 mláďat, ovšem nezřídka taky více. Pokud nám dává samice méně než 6 holat, je lepší ji vyměnit za jinou. Většinou samice, ani samec, nevydrží v chovu déle jak rok, pak je vhodné skupinu zkrmit a založit další. Samice si vždy odchovávám sám a pouze přikupuji samce aby nedocházelo k neustálému příbuzenskému křížení. Jak vidím, že jsou mladí soběstační odstavuji je do velkého společného terária kde jsou do doby zkrmení. Někdy blbě vyjde načasování a v bedně jsou spolu odrostlá již běhající mláďata, holata již chlupatá, ale stále sající mléko, a novorozená holata. Když jsou v jednom hnízdě tak ta starší mladší většinou zahubí, či ty mladší špatně rostou a již nikdy nejsou řádně rostlá. Proto takováto holata raději hned zkrmím. Naštěstí si samice dělají každá vlastní hnízdo a starají se o své potomstvo, není nutné toto tedy činit často. Ve velkém teráriu , kde mám odstavená zvířata na výkrm, krmím směsí obilí (pšenice, oves, ječmen), suchým pečivem, granulemi pro hlodavce jež dávám dospělým, granulemi pro psy a zbytky z kuchyně. Vždy v takovém množství, aby stále něco bylo k snědku a dostalo se i na nejslabší zvířata a všechna rychle rostla. Potkani sežerou opravdu vše a je dobré dbát na pestrou stravu, neboť o co ochudíte potkany, o to vlastně ochudíte i hady. Měl jsem u nich také velikou plastovou napáječku, ale tu zničili během odpoledne co v ní nebyla voda. Teď mají misku na vodu, což není ideál neboť ji rychle zanesou podestýlkou pokud ji nevypijí, takže se vracím k napaječce. Kupuji vždy takovou z pevného plastu jež nejde jen tak zmáčknout, vydrží déle než ty levné měkké. I když ji nezničí rovnou tak sem tam si do ní rýpnou a nakonec každá napáječka padne, ovšem ta kvalitní vydržela déle než rok. Jako podestýlku užívám hobliny od truhláře, což je super neboť jsou zdarma. Nevýhodou je jejich vyšší prašnost, což řeším přesátím přes síto, pak je vše ok. Není špatné si na bednu napsat datum založení skupiny a údaje o vrzích, člověk je pak v obraze. Ale pokud jich má jen pár, stačí sledovat jestli se snižuje produktivita a je potřeba skupinu nahradit. Když uhyne nějaká samice nenahrazuji ji, nechám skupinu dál jak je, nahrazenou samici původní zvířata většinou dosti šikanovala a nikdy se pořádně nezžila. Čištění provádím jednou týdně, a to bez ohledu zda-li mají samice holata či ne. Nikdy se mi nestalo, že by samice po čištění nechala holata či je sežrala.

Všechny krmná zvířata, tedy i potkany chvovám v místnosti bez oken, jediné světlo přichází malým oknem ve dveřích. Žijí tedy v trvalé skoro tmě a toto jim vyhovuje. Potkan stejně nemá moc dobrý zrak a řídí se hlavně čichem, sluchem a hmatovými vousky. V zimě teplota v místnosti padá i k 12°C, v tuto dobu jim do ubikací házím i seno na hnízda. Při manipulaci berem potkana co nejblíže kořeni ocasu a pod tělo mu dáme nějakou podložku, já je dávám normálně na předloktí. Pokud potkana poneseme na delší vzdálenost ve vzduchu hrozí že se začne nekontrolovaně točit po ose až si utrhne kůži z ocasu. Toto sice není smrtelné, ale je to velmi bolestivé a tato část ocasu postupně odumírá. Též je třeba takto raněného potkana držet ve zvýšené čistotě, nebo zkrmit.

Přestože chovám potkany hlavně jako krmná zvířata, mám v pokoji i skupinku samců jako mazlíky. Potkani jsou neskutečně milá a inteligentní zvířata a musím říct, že je mi jich kolikrát i líto, když je házím hadovi do terária. Had je celkem tupé zvíře v porovnání s potkanem, ale potkana předčí svou neskutečnou fyzickou silou. Potkyši mají složité sociální chování, ve skupinách tvoří systém, jsou vynalézaví a hraví, pokud má na ně člověk čas mají schopnost se i leccos naučit. Zkrátka nekupujte děckám křečky, což jsou hrozné bestie (možná mám zkreslený názor těmi potvoráky jež mne dokousali, fakt je že křeček je od přírody samotář), ale raději toho potkánka. Je s ním víc srandy, a na rozdíl od křečka není nerudný a kousavý. V dnešní době existuje spousta barevných variet a typů srstí, tak si vybere každý. Nejlepší je koupit prcka z nějaké chovatelské stanice, dostanete i průkaz původu, chovatel vám ukáže rodiče a poradí co a jak v chovu. Navíc bývají prcci z chovek vymazlení a zvyklí na ruku, hru s člověkem, zkrátka je lepší kontaktovat chovetele než koupit potkyša ze zveráku. Samozřejmě je nutné narazit na solidního a slušného chovatele, což platí u všech chovatelských odvětví. Pro chov potkana jako mazlíka se nejčastěji užívají různé klece s všemožnými vychytávkami pro lození a zábavu, krmení se skládá z rozmanitého sortimentu zrnin i potravin k lidské spotřebě. Nejlepší je najít si na internetu nějaké stránky chovatelské stanice a ty si projet.

Pískomil jež je též zvaný kyjochvost, díky svému zvláštnímu ocasu. Pochází ze suchých oblastí severní Afriky. Jeho ocas není dlouhý a tenký jako u ostatních pískomilů, nýbrž relativně krátký a tlustý. Vypadá spíše jako jakýsi vak měřící kolem 5cm, je porostlý řídkou srstí a slouží k uchovávání zásob na horší časy. Podle tohoto ocásku můžeme odhadnout výživovou kondici jedince. Zdravé dobře živené zvíře jej má buclatý a kůži na něm napnutou, hladkou. Pokud je kyjochvost v horší kondici, je ocas jakoby tenký, splasklý s varhánky. Vyjímku tvoří mláďata a samice po porodu, ti mají ocas hubenější. Na rozdíl od nejčastěji chovaného pískomila mongolského potřebují ve velké míře živočišnou složku potravy. V přírodě tvoří hmyz větší složku potravy, proto i v zajetí jej nesmíme opomenout. Příjmají jakýkoli hmyz jež jim hodíme, cvrčky, sarančata, švábi, moučné i jiné červy. Nejlepší je hmyz předkládat živý, je paráda pozorovat jak jej loví, a taky se proběhnou a nezlenivý tolik. Hmyz pouštíme do terárka na volno a nedáváme ho přímo z ruky, hrozí totiž že si s rukou spojí kořist a budou vás napadat i když v ruce nic nemáte. Dobře příjmají i vařené vejce, granule psí či kočičí a někteří i tvaroh.  Živočišnou složku potravy tedy dáváme aspoň z 1/3 či více. Ochotně však příjmají i směs pro hlodavce, lepší je spíše ta zrnitá než plná sladkého ovoce a tučných ořechů, toto podáváme jen občas. Na ohryz nepohrdnou ani sušeným chlebem či větvičkami nejedovatých, ideálně ovocných stromů. Různou zeleninu, pampelišku či jablko můžeme přihodit rovněž. Spousta chovatelů nedává zdroj pitné vody, já osobně u nich vodu mám a občas vidím že i pijí, takže od věci určitě není. Je pravda že dokáží svoji potřebu pokrýt z potravy pokud podáváme dostatečné množství šťavnaté potravy, i tak nevidím důvod proč tam alespoň malou napáječku nemít.

K chovu je ideální nějaké staré akvárko rozměrů alespoň 60×40 pro pár, pokud jei alespoň 40cm vysoké nemusíme jej ani krýt zhora pletivem. Kyjochvosti jsou pozemní zvířátka, žádní skokani. Ovšem vše taky záleží dle vnitřního vybavení o které se můžou různě odrazit či zapřít, pro klid duše tedy pletivo není úplně zbytečné. Jako podklad je nejlepší jemný písek, já užívám písek do dětských hříšť který kupuji po 25kg v Hornbachu. Lze je chovat i na hoblinách, ale tam nesmíme zapomenout na misku s písečnou koupelí. Písek je nezbytně nutný pro udržování kondice srsti, aby byla krásně hebká a ne slepená mastnotou. Ubikaci vybavíme alespoň 2 úkryty, aby každé zvíře mělo svůj. Nejlepší je obrácený květináč s vyřízlým otvorem nebo se dají použít různé imitace skalky či pevně poskládané kameny, záleží na fantazii. Kyjochvosty lze chovat v páru, i ve skupince 1,2 ale musím říci, že nejlepší je chov individuální. Některé samice samce snáší po celou dobu, i v období březosti, jiné samice jej trpí jen s problémy a během porodu a odchovu mladých vůbec a jsou schopny samce i zabít. Ideální je tedy chov individuální s připouštěním samice k samci pro páření. Samice po 19-23 dnech gravidity rodí 1-6, spíše do 4, malých slepých prcků. O ty se matka stará a v této době ji rušíme minimálně. Ještě před porodem jí poskytneme materiál na hnízdo, seno či obyčejný papírový obrousek který si samice natrhá a pěkně jím vystele úkryt. V době před porodem a období kojení je třeba víc než jindy neopomenout dostatek živočišných bílkovin a vody. V 5 týdnech je prcky možné odstavit od matky a s dalším pářením počkat alespoň měsíc aby samice měla chvíli klidu na nabrání kondice.

Kyjochvosti jsou milá nekousavá stvoření s jemným kožíškem, jež není problém brát do ruky. Mají klidnou povahu a nesnaží se utéct, pokud je probudíme ze spánku jež provozují během dne, jen těžko a pomalu se budí. Jejich chov není obtížný, jen je třeba pamatovat na potřebu písečné koupele, živočišné stravy a chov při pokojové teplotě.