[SinglePic not found]dsadasdsiahdoisajdsad

dsaddsadsadasdasdsads

dpsaé=di=ésaidé=saidésaiédi=asédi

Užovka červená – Pantherophis guttatus, starším a podle mne krásnějším názvem Elaphe guttata

Když se řekne had pro začátečníka většinou padne jako první příklad právě tato užovka, často nazývaná gutka. Spousta chovatelů ji ovšem jako univerzálního hada pro začátečníky ráda nemá, neboť ji předhazuje skoro každý, přesto že jsou spousty jiných druhů hadů s nimiž lze začít. Ovšem to je diskuze na dlouhé lokte aneb věc individuálního názoru. Každopádně, rozkrmené zdravé mládě gutky je bezpochyby vhodná volba pro začátek chovu hadů.

Tyto užovky dorůstají běžně do velikosti kolem 120 – 150 cm, zcela vyjmečně a to u starých jedinců i 180cm. Ještě žádný had u mne neumřel na sešlost věkem takže kolika se dožívá mohu pouze reprodukovat z externích zdrojů, udává se 15 – 22 let i více, což je značný rozptyl tak se držme zlaté střední cesty což je 18 let. Velikost terárka pro jedince či pár je udávána různě, minimum bych viděl aspoň 80x40x40cm. Já choval pár v 100x50x50cm, nyní již chovám gutky v rack systému (o tom v jiném článku). Často se řeší zda do takto velkého terárka je vhodné vpustit to malé škvrně jež si donesete od chovatele. Já osobně v tomto nevidím žádný problém, u poloviny gutek jež jsem si donesl domů byla jejich první ubikace této velikosti a žádný problém se stresem z přílišného prostoru nenastal. Je ovšem třeba počítat s tím že první rok než had pořádně naroste bude terárko spíše prázdné. Taktéž je třeba dávat bacha na různé mezery, mezírky a otvory kudy by se chovanec mohl odporoučet. Často bývají podceňovány mezery mezi šoupacími skly, či otvory kolem odvodů elektroinstalace. Vše je třeba patřičně zajistit než had dosáhne určité velikosi kdy si můžeme být jisti že neproklouzne. Další věcí je krmení, v takto velkém terárku je vhodné hada na krmení zavřít přes noc s holetem do krabičky, a ráno jej opět vypustit. Jako podklad používám rašelinu, pokud mám nějaký písek navíc tak na 1/3 terária i směs rešeliny a písku v poměru cca 1/3 písku a zbytek rašelina. Terárko není nutné pravidelně rosit, jen je třeba udržovat určitou mírnou vlhkost rašeliny aby nepřeschla a nebyla zbytečně prašná. Nejlepší je udržovat ji tak vlhkou, jako když jste ji vyndali z pytle. Vlhkost zvyšujeme před svlekem hada. Teplota stačí vyšší pokojová, tedy nějakých 25C s tím že pod žárovkou máme až 30 nebo i 35C kde se had vyhřeje v případě potřeby. V letních vedrech lampu vypnu ať se chudáci neusmaží. K tomu samozřejmě nechybí miska s vodou a úkryty.

Zimování není nutné, ale pokud máme možnost je vhodné, zdraví hada jen prospěje. Zimování provádíme, po dobu 2 měsíců při teplotě 8-10C. Provádí se až u dospělých a 100% zdravých jedinců, doužívají se pak vyšší věku (aspoň se to říká) a hlavně mají větší chuť k páření.

Krmení obstaráváme pomocí hlodavců, prakticky jakýchkoli které dokáže had přemoci a pozřít. Základem je myš dle velikosti hada, ale u vzrostlých jedinců i malí potkani. Taktéž mám ozkoušené osmáky, pískomily, kuře, mastomyši, zkrátka nejsou vybíraví a pokud to dokáží zabít a sežrat tak tomu i činí. Prcky do 1 roku krmíme jednou za 4 až 7 dnů, já teda krmím jednou týdně až do 2 let věku, pak krmím co 14dní. Samci z jara často nepřijmají potravu neboť jejich zájem se orientuje za pudem rozmnožování, nemusíme mít tedy z ničeho strach. Ono o tento zájem přijde a zas začne žrát. Jeden z mých samců pravidelně nežere 4-5 měsíců aniž by ho to fyzicky poznamenalo.

Rozmnožování přichází po odzimování. Pokud máte v plánu zvířata rozmnožovat, je u samic ideální počkat na 3 rok života, či min. 100cm délky. U samců je to v celku jedno, říká se že by se měli připouštět k páření od 80cm, ale i menší jedinci mohou být dosti šikovní na oplodnění samice takže bacha při společném chovu rozdílného pohlaví u nedospělých jedinců. Je však třeba počítat s tím, že oplodněnost snůšky může být horší. Samcům předčasná reprodukční aktivita samozřejmě nijak neublíží, ti se vyblbnou a odplazí. U samic by se měla zásada 100cm délky dodržovat, jinak hrozí vyšší riziko zadržení snůšky, problémy s dalším růstem či nadměrné vyčerpání samice. Samozřejmě se také nic stát nemusí, ale nač zbytečně riskovat zdraví zvířete, lepší je rok počkat. Pokud dojde ke spáření, musíme počkat cca 2měsíce než samice naklade 8 – 28 vajec. Samice je první měsíc obvykle velmi žravá a poslední měsíc či 14 dní naopak potravu již odmítá, není to však pravidlem. Březí samice má viditelně silnější tělo plné vajec a pár dnů před kladením je možné jejích obrysy pozorovat i na těle, toto ovšem také záleží na množství a velikosti vajec v poměru s velikostí samice. V druhé polovině březosti dochází ke svleku, pak můžeme do 14 dnů očekávat vejce. V této době je nutné samici připravit nějakou krabici s vlhkým rašeliníkem kam může v klidu a nerušeně naklást vejce. Taky je ale dost možné že vejce prdne uplně někam jinam, protože vaše kladiště jí není dost echt. V době kladení samici absolutně nerušíme, potřebuje klid a čas. Až je po všem, je nutné zkontrolovat samici, pokud je den po kladení apatická, dost možná se jedná o zadržení vajec a je nutné zajít k veterináři jež ví co a jak u hadů. Zadržená vejce je možné opatrně nahmatat, někdy je lze spatřit i při prohlídce hada neboť samice po snůšce značně zhubnou. Po vykladení odebereme samici vejce a umístíme je v nějaké krabičce s inkubačním substrátem do inkubátoru. Jako inkubační substrát se mi osvědčil vermikulit, ten smícháme s převařenou vodou v poměru takovém, aby nám po stisknutí vlhkého vermikulitu jen projela lehce kapka kolem prstů, tak zní poučka jež jsem dostal J Dodržuji ji a vše klape, obecně bych řekl že je lepší mít ten vermikulit trošku sušší a pak dovlhčit než naopak. Pokud máme málo vlhký substrát, na vejcích se objeví splasknutí. Pak substrát okolo vajec dovlhčíme a vejce se opět napnou. Pozor na vejce, na ně voda nesmí přijít. Počkáme si další 2 měsíce kdy držíme teplotu na 26-28C a na svět přijdou  25cm prcci. Ti se týden po vyklubání svlečou a pak jim můžeme předkládat potravu. Nejvhodnější je krmit každého zvlášť v plastových krabičkách, kde mají omezený prostor a klid takže spíše začnou žrát. Předkládáme jednodenní myší holátka. Pokud si neveme hned první týden, počkáme 3 dny a zas, a zas. Pokud to je již 2 týden od vylíhnutí zkusíme jim nabídnout mrtvé hole jemuž rozstřihneme hlavičku a bříško, tomuhle již většinou neodolají. Možností je také zkusit jiná holata, úspěch mívají mastomyši a džungaráci, ovšem někdy pak bývá problém s přechodem na myši. Pokud nic z toho nezabere, je třeba přistoupit k umělému krmení. Háďě chytneme do ruky, tak abychom mu zafixovali hlavičku a zároveň i tělo, mrtvé hole zvlhčené třebas vaječným bílkem, hlavičkou dáme k tlamce a pomocí čumáku holete ji otevřeme a hole vsuneme a postupně jej zasouváme do tlamy až zmizí a my jej zmasírujeme trochu dál, hádě si jej už pak dopolkne. Často se stává že stačí jen strčit čumák do tlamky a had se hned chytne, pak je to super. Násilné krmení je opravdu tou poslední možností, hadík vskutku není z tohoto nadšený a vy určitě taky nebudete. Nejlepší je, pokud vám jej nejdříve někdo zkušený ukáže. Já se učil tak nějak sám a je to o nervy, hlavně když vám jedno mládě pracně nasoukané hole neustále zvrací, po 3. pokusu jsem jej zkrmil, nemá cenu rvát za každou cenu mládě do chovu když je něco špatně. Pokud vám zvrací více mláďat je dost možná něco špatně v prostředí. Zkontrolujte zda nemáte příliš vysokou teplotu či vlhkost, a také jestli jste nedali moc velikou kořist. Pokud se mládě vyzvrací dejte mu týden či 10 dní pauzu a pak jej nakrmte, kořistí menší než posledně. Pokud se vyzvrací hned po nakrmení, což se někdy stává při násilném krmení, tak jsem mu to nacpal zpátky a zmasíroval až do 1/3 těla, pak už v něm hole zůstalo (s vyjímkou zmíněného zkrmeného prcka). Násilné krmení je opravdu poslední možnost a je nutné jej dělat s velkou citlivostí a opatrností, a chce cvik. Naštěstí stačí obvykle jedno dvě takováto nakrmení a pak už baští sama. Z důvodu přehledu je odchov nejlepší po jednom v malých krabičkách, ale lze uplatnit i hromadný s pouze individuálním krmením.

Užovka červená je zkrátka nenáročný had, většinou klidné povahy vhodný pro každého kdo chce nějakého hada domů. Dnes je navíc obrovské množství barevných mutací z nichž si vybere snad každý. O barevných mutacích a manipulaci s hady píši v dalších článcích.

Pískomil též zvaný tlustoocasý nebo kyjochvost, díky svému zvláštnímu ocasu pochází ze suchých oblastí severní Afriky. Jeho ocas není dlouhý a tenký jako u ostatních pískomilů, nýbrž relativně krátký a tlustý. Vypadá spíše jako jakýsi vak měřící kolem 5cm, je porostlý řídkou srstí a slouží k ochovávání zásob na horší časy. Podle tohoto ocásku můžeme odhadnout výživovou kondici jedince. Zdravé dobře živené zvíře jej má buclatý a kůži na něm napnutou, hladkou. Pokud je kyjochvost v horší kondici, je ocas jakoby tenký, splasklý s varhánky. Vyjímku tvoří mláďata a samice po porodu, ti mají ocas hubenější. Narozdíl od nejčastěji chovaného pískomila mongolského potřebují ve velké míře živočišnou složku potravy. V přírodě tvoří hmyz větší složku potravy, proto i v zajetí jej nesmíme opomenout. Příjmají jakýkoli hmyz jež jim hodíme, cvrčky, sarančata, švábi, moučné i jiné červy. Nejlepší je hmyz předkládat živý, je paráda pozorovat jak jej loví, a taky se proběhnou a nezlenivý tolik. Hmyz pouštíme do terárka na volno a nedáváme ho přímo z ruky, hrozí totiž že si s rukou spojí kořist a budou vás napadat i když v ruce nic nemáte. Dobře příjmají i vařené vejce, granule psí či kočičí a někteří i tvaroh.  Živočišnou složku potravy tedy dáváme aspoň z 1/3 či více. Ochotně však příjmají i směs pro hlodavce, lepší je spíše ta zrnitá než plná sladkého ovoce a tučných ořechů, toto podáváme jen občas. Na ohryz nepohrdnou ani sušeným chlebem či větvičkami nejedovatých, ideálně ovocných stromů. Různou zeleninu, pampelišku či jablko můžeme přihodit rovněž. Spousta chovatelů nedává zdroj pitné vody, já osobně u nich vodu mám a občas vidím že i pijí, takže od věci určitě není. Je pravda že dokáží svoji potřebu pokrýt z potravy pokud podáváme dostatečné množství šťavnaté potravy, i tak nevidím důvod proč tam alespoň malou napáječku nemít.

K chovu je ideální nějaké staré akvárko rozměrů alespoň 60×40 pro pár, pokud jei alespoň 40cm vysoké nemusíme jej ani krýt zhora pletivem. Kyjochvosti jsou pozemní zvířátka, žádní skokani. Ovšem vše taky záleží dle vnitřního vybavení o které se můžou různě odrazit či zapřít, pro klid duše tedy pletivo není úplně zbytečné. Jako podklad je nejlepší jemný písek, já užívám písek do dětských hříšť který kupuji po 25kg v Hornbachu. Lze je chovat i na hoblinách, ale tam nesmíme zapomenout na misku s písečnou koupelí. Písek je nezbytně nutný pro udržování kondice srsti, aby byla krásně hebká a ne slepená mastnotou. Musíme je chovat při pokojové teplotě, v zimě v nevytápěné místnosti být nemohou. Ubikaci vybavíme alespoň 2 úkryty, aby každé zvíře mělo svůj. Nejlepší je obrácený květináč s vyřízlým otvorem nebo se dají použít různé imitace skalky či pevně poskládané kameny, záleží na fantazii. Kyjochvosty je nejlepší chovat v páru, někdy se dá chovat i samec a 2 samice, ale jedna ze samic bývá většinou šikanovaná a pár je opravdu nejvhodnější. I tak je často samce po porodu či krátce před ním oddělit neboť jej samice může někdy opravdu agresivně napadat. Pokud se tak děje, samce až do odstavu mláďat oddělíme. Já jsem toto řešit nemusel, otázkou je zda-li díky velikosti ubikace (90x50cm) či díky povaze samice. Samice po 19-23 dnech gravidity rodí 1-6, spíše do 4, malých slepých prcků. O ty se matka stará a v této době ji rušíme minimálně. Ještě před porodem jí poskytneme materiál na hnízdo, seno či obyčejný papírový obrousek který si samice natrhá a pěkně jím vystele úkryt. V době před porodem a období kojení je třeba víc než jindy neopomenout dostatek živočišných bílkovin a vody. Ve 4 týdnech je prcky možné odstavit od matky a dát zpět samce, i když není od věci s tím počkat ze dva týdny aby samice měla chvíli klidu na nabrání kondice.

Kyjochvosti jsou milá nekousavá stvoření s jemným kožíškem jež není problém brát do ruky. Mají klidnou povahu a nesnaží se utéct, pokud je probudíme ze spánku jež provozují během dne, jen těžko a pomalu se budí. Jejich chov není obtížný, jen je třeba pamatovat na potřebu písečné koupele a živočišné stravy.

Osmáci jsou fajn hlodavci, velcí akorát do ruky, člověk se nemusí bát že by je rozmáčknul ale zas žádní obři aby na ně neměl místo, mají kolem 200-300g. Oproti ostatním hlodavcům mají výhodu v delším životě. Pokud se o ně člověk dobře stará neměl by být problém 5-6 let, četl jsem dokonce i více. Můj pár má 5 let a vypadá vcelku mladistvě, tak uvidíme. Pro dlouhý život je ovšem potřeba střídmá strava a ne krmení směskami pro hlodavce složených pouze ze zrnin a sušeného ovoce. Osmáci pochází z tvrdých podmínek hor Jižní Ameriky kde se živí hlavně trávou a kůrou stromů. Ideální je tedy jako základ stravy kvalitní seno ad libidum, a k tomu jim obden přidávám hrst zrní. Jednu směsku mám jen jednoduchou, směs pšenice ječmene a ovsa 2:2:1 a druhou kupuji směs pro malé hlodavce v 25kg pytli od Dibaq. Tyhle směsky střídám, jednou dám svoji, po druhé kupovanou. Občas není problém dát i vlašský ořech, piškot, trochu tvarohu (hlavně samici když kojí) či ovoce, ale s mírou, třebas jednou týdně porci něčeho z těhle pochutin. Nejlepší je dávat je při kontaktu s osmáky mimo ubikaci jako odměnu a v rámci utužování vztahu. V létě si rádi dají pampelišku, jitrocel, trochu jetele, zkrátka nějaké to zelené. Ale raději vybíejte jen ty rostliny jež bezpečně znáte a někde mimo dosah chemických postřiků a prachu z cest. Také mají rádi větvičky ovocných stromů či maliníku na okus, jak z jara pupeny tak celoročně jejich kůru. Pokud máte možnost od někoho sehnat větvičky z ořezaných ovocných stromů tak ideál. A samozřejmostí je napaječka s vodou. Dá se sice nahradit dostatečným množstvím zeleného šťavnatého krmení, ale pro komfort zvířat si myslím že je lepší i nějaký zdroj vody.

Jako ubikaci mám staré akvárko 110x50x75 (dšv) kryté zhora pletivem. Na dno dávám jako u většiny hlodavců hobliny, do rohu seno a misku na zrní. Dále mají větve na šplhání a zároveň okus a jejich oblíbené běhací kolečko. Dokážou v něm běhat neúnavně celé hodiny a pokud se jim zasekne, jsou doslova šílení. Slyšel jsem názory o jeho nebezpečnosti, já bych se ho nebál. Kolečko mi nikdy žádného hlodavce nezranilo a jem rád když se mají jak vyblbout a protáhnout.

Chovám pár, ale je možné mít i skupinku samce a třebas i 5 samic. Každopádně je dobré mít minimálně 2 zvířata, osmáci jsou od přírody společenská zvířata neboť v domovině žijí v koloniích.Lze mít i jen 2 holky pokud nechcete odchovy. Dokonce se snáší 2 samci pokud jsou jen spolu, ale spíše pokud se jedná o bratry či mladá zvířata po odstavu. Ovšem nikdy nelze přesně na 100% říci zda spolu budou zvířata vycházet, proto je po pořízení a hlavně v období dospívání bedlivě pozorujte, nějaké drobné šarvátky jsou v pořádku, musí si ujasnit pozice. Pokud se rvou do krve, je něco špatně a pravděpodobně bude nutné zvířata oddělit. Do harmonizujícího páru či skupiny nová zvířata raději nepořizujte. A když chcete k jednomu osmákovi pořídit dalšího, nejdříve pečlivě umyjte ubikaci a vše v ní, tak aby ji ani jedno zvíře nepovažovalo za svoji. Pokud se rozhodnete pro zvířata opačného pohlaví, dřív nebo později pravděpodobně přijde odchov. Nejlepší je pokud má v této době samice aspoň 5 měsíců, spíše 6. Po cca 84 dnech se narodí v průměru 5 (ale taky 1 nebo i 8) prcků kteří jsou jak zmenšený dospělák. Žijí v tvrdých podmínkách tak se rodí už plně vyvinutí, chlupatí a už pár dnů po porodu zkouší pevnou stravu. Přesto by měli do 6 týdne zůstat u matky a pak teprve odejít do světa.

Osmáky mohu jen doporučit, pokud se jim člověk věnuje jsou z nich parádní společníci na hezkých pár let. Navíc nejsou prakticky vůbec cítit což ocení hlavně citlivější povahy v bytě. Snad jen pamatovat na to že opravdu rádi hlodají, proto je tedy nikdy nepouštět po bytě bez dozoru, ale to platí u všech zvířat vyjma psů a koček. Zvláštní pozor je pak nutné dát na ocas, nesmíme za něj osmáka tahat jako myš, snadno se mu může svléci z kůže což vede později k jeho odumření. Proto vždy berte osmáka za tělo, pomalu a klidně aby se nelekl rychlého pohybu.