Tito ježci se vyskytují v subsaharské Africe, kde obývají suché teplé oblasti. Proto je nutné držet ježky při teplotě minimálně 20°C, ale toto je opravdu minimum. Ideální teplota je 24°C či trochu více. Taktéž je potřeba dávat pozor na průvan. Průvan a chlad ježci snáší opravdu špatně a mohou jim způsobit respirační obtíže, snížení aktivity a poruchu příjmu potravy v důsledku podchlazení. Tento druh nezimuje, vyšší teplota je tedy nutná celoročně. Z tohoto důvodu jsou jako chovné ubikace vhodné velké plastové boxy pro králíky s pevným stěnami a přístupem z hora, jež brání průvanu. Samozřejmě se dá použít i dobře větrané terárium. Velikost by měla být alespoň 80×50 cm, větší je ovšem lepší, 100x50cm je již solidní velikost pro jednoho ježka. Výška není podstatná, nejsou žádní šplhavci a pohybují se jen po zemi, akrobacii jako potkan či myš nezvládají. Tímto jsou podobní spíše morčatům. Přesto je možné jim dát do ubikace nějaké zemní průlezky, pro zpestření a rozčlenění prostoru. Spousta ježků též ráda využívá běhací kola. Na podestýlku je nejlepší použít bezprašné hobliny či asan. Ježky je nutné minimálně jednou týdně čistit, jsou celkem nečistotní a trus odkládají doslova všude. Pouze samička mi po porodu chodila do jednoho rohu. Někteří ježci se však naučí chodit na jedno místo, pak je vhodné na něj vložit nějaký králičí záchod a ušetřit si práci s čištěním. Určitě je třeba se připravit, že ježci jsou cítit více než například morče. Pokud se člověk věnuje pravidelnému čištění, není to nic hrozného, ale pokud žijete v moderním, takřka sterilním bytě, ježka tam poznáte. Jako součást bydlení se určitě hodí nějaký domeček, v němž ježek tráví, respektive prospí, celý den. Je možné použít klasické dřevěné domečky z obchodu, nebo i obyčejnou papírovou krabici. Ta má výhodu, v tom že ji člověk může donést každý týden z obchodu a vyměnit starou, často špinavou, za novou. Zde opět záleží na čistotnosti daného jedince. K napájení je nejlepší použít napáječku pro hlodavce, na kterou si ježci v pohodě navyknou a je mnohem praktičtější než miska s vodou. Na napáječku musí být ježci zvyklí, je tedy dobré poptat se na toto chovatele při odběru. Ježky lze chovat i v páru, ale rozhodně je nejlepší chov jednotlivý. Ježci jsou samotáři, takže individuálním chovem nikterak nestrádají, navíc samec samici neustále obtěžuje pokusy o páření. V důsledku toho je samice neustále gravidní, což se projeví na její kondici a dosaženém věku.
Do chovu je samičku možné zařadit po 6 měsících věku. Rozmnožování není žádný problém, obvykle postačí k samci dát na týden samici. Druhou možností je připustit samce jen na skok, zvířata hlídat a po aktu je opět hned oddělit. V tomto je výhoda, že víme, kdy došlo na věc, a můžeme si spočítat den porodu. Tři dny před očekávaným datem porodu je vhodné ubikaci vyčistit, samici je totiž třeba nechat prvních 10 dnů po porodu v klidu a jen ji krmit. Během této doby samice potřebuje nějaký úkryt, kam se pohodlně vejde i s prcky. Bednu vysteleme papírovými ubrousky. Po zhruba 37 dnů trvající graviditě přichází na svět 2-6, někdy i více malých slepých ježečků. Gravidita na samici často není patrná a je ji možno poznat jen podle váhového přírůstku. Matka kojí mladé do 5. týdne, avšak odstav se provádí až po 7. týdnu věku.
Ježci patří mezi hmyzožravce, a tak je k nim nutné přistupovat. Překvapuje mne kolik lidí si myslí, že ježci žerou jablíčka, hruštičky a pijí mlíčko jako v pohádkách. Ve skutečnosti jedí ježci v přírodě hlavně hmyz a jiné bezobratlé, ale i obratlovce které dokáží ulovit a přemoci. I v zajetí je tedy vhodné krmit hmyzem, hlavně cvrčky sarančaty a šváby. Doplňkově i moučnými červy, ale jejich nutriční hodnota však není taková jako u zmíněného hmyzu a slouží tedy spíše pro zpestření. Alternativou, jež uplatňuji i já, může být směs pomletých kuřecích drobů. Vždy si směs kuřecích krků, srdíček a jater namelu do zásoby a dám do sáčku v množství po jedné porci na den. Toto zamrazím a pak jen vytáhnu odpoledne balíček, a večer jej dám do misky. Používám poměr cca 5:4:1, jedná se o droby balené ve vaničkách po cca 300g a do tohoto množství přidám zhruba čajovou lžíci Roboranu. Spousta lidí krmí ježky kočičími granulemi. V tomto případě je nutné kupovat ty kvalitnější, tzv. superprémiové výrobky. Granule tipu whiskas jsou spíše směsí obilí se stopami masa. Lepší jsou například Royal canin, Purina, Hills. Nyní mám doma Brit carnilove pro kočky, a ježci je přijímají dobře. Všeobecně je lepší ohlížet se po granulích, které neobsahují žádné obilné složky, či jen minimum. Množství min. 30% proteinů, které se často uvádí, nevidím jako podstatné, neboť hmyz ani maso ho takové množství neobsahují. Obsah tuku by měl být spíš nižší, než vyšší. Poměr Ca:P kolem 1:1 s menší převahou vápníku, ale toto i obsah ostatních vitamínů a minerálních látek si výrobci hlídají. Každopádně je třeba granule před podáním zalít trochou vody a nechat změknout. Ježci mají jemnější chrup než kočky a granule jej nadměrně opotřebovávají. Já je využívám spíše jako zpestření párkrát do měsíce a když nevychytám přípravu další dávky mletého do mražáku, tak toto období překlenu právě granulemi. Jejich nespornou výhodou je, že dlouho vydrží. Určitě bych ale doporučil krmení droby, jež mají k přirozené stravě blíže než granule. Droby nevařím, spousta lidí píše, že je vaří, ale já pro toto nevidím důvod. Droby prokládám i porcemi hmyzu. Hlavně po tera burzách, kde levně nakoupím větší množství hmyzu, který se dá případně i zamrazit. Vejce občas použiji jako zpestření, ale pouze syrové a vykleplé do misky. Jako pochutinu zřídka dávám i ovoce a zeleninu, ta ovšem musí být opravdu sladká a nakrájená na malé kousky. Jejich příjem souvisí s chutěmi zvířete, některá je mají v oblibě, jiná vůbec. Občas se hodí přihodit i malou, zabitou myš. Zkrátka je dobré dbát na pestrost stravy, přičemž jako základ dát hmyz či droby a k tomu potravu různě zpestřovat. Ježci však rádi tloustnou, proto je třeba jim množství potravy hlídat dle jejich aktivity, zdravotní situace a momentální kondice. Zkušenosti s krmivy určenými pro ježky nemám, měl jsem dvoje v rukách, ale ani jedno krmení mne nezaujalo.
Ježci tedy nejsou nijak složití na chov, ani odchov. Z tohoto důvodu se velmi rychle šíří v chovu, k čemuž jim velmi pomáhá i jejich roztomilý zevnějšek. Svým zevnějškem však klamou. I když vypadají miloučce a mazlivě, nelze je zaměňovat s morčetem, potkanem či jiným sociálně žijícím zvířetem, jež vyžaduje kontakt. Jejich povahu lze přirovnat spíše k hadovi, tedy nejedná se o kontaktní zvířata. I v přírodě žijí samostatně a není jim tedy přirozené vyhledávat kontakt, jsou pouze schopni jej tolerovat. Tohle je nutné respektovat a počítat s tím. Mnoho lidí bývá zklamáno, protože se s nimi nechce jejich ježek kamarádit. Bývá to důsledek prezentace některých prodejců i chovatelů, kteří prezentují ježky jako skvělé mazlíčky. Ježci jsou nesporně krásná a zajímavá zvířata, ovšem mazli určitě ne. Pouze je možné je navyknout na naši přítomnost a manipulaci s nimi. Když se chceme ježkovi věnovat, musíme počkat na podvečerní až večerní hodiny, kdy ježci začínají aktivovat, ne přes den, který prospí. K navyknutí na kontakt je možné použit ježkův apetit. Po vytažení z ubikace jej zkusíme nalákat na červíky, saranče či jinou pochutinu jež má ježek rád. Postupným navykáním a kontaktem učíme ježka akceptovat naši přítomnost a snahu o kontakt. Ta je u každého zvířete jinak úspěšná a někdy se člověk musí smířit s faktem, že zrovna ten jeho ježek na něj nebude nikdy zvyklý a vždy bude jen zvířátkem na koukání. Taková holt je jejich povaha. Z těchto důvodů bych ježka rozhodně nedoporučoval dětem, mohou být velmi zklamané. I když ježci nekoušou je manipulace s ježky, díky jejich bodlinám, komplikovanější a člověk se ji musí naučit. Určitě to není nic pro drobné dětské ruce. Může se stát, že vám lehce nakousnou prst, dělají to i s předměty či krmivem. Nejedná se o kousání, pouze se snaží přijmout pach, proslinit jej a pak si slinu nahodit na bodliny. Nejedná se o nic špatného. Navíc je nutné si uvědomit, že noční aktivita ježka, může být akusticky výraznější. Proto si pořízení ježka důkladně promyslete. Tímto vás nechci od chovu odrazovat, ježci jsou vskutku úžasná zvířata, jen je nutné si uvědomit, že jejich nároky na chov a sociální kontakt jsou odlišné od představ velké části lidí.
Píši zde sice o ježkovi bělobřichém, pravdou však je, že mezi lidmi se z větší části nevyskytuje čistokrevný ježek bělobřichý, nýbrž jeho kříženec s ježkem alžírským. Tomuto vděčí za velké množství barevných variet.
