Malý hlodavec patřící mezi hrabošovité, obývající stepi od Ukrajiny po Mongolsko. Pestrušky jsou opravdu pozemní tvorové, ubikace pro ně by tedy měla být spíše orientováno na plochu, výška je celkem jedno, opravdu nešplhají ani neskáčou. Pokud bude akvárko vysoké alespoň 50cm tak určitě neutečou (za předpokladu že hned u stěny nebude nějaké prolézačka umožňující únik), pouze přiběhnou ke stěně, postaví se na zadní a opřou, skákání jim zkrátka nejde. Za to jim jde běhání a hrabání nor, pokud je tedy možnost určitě je dobré jim poskytnou vyšší podestýlku, kde si budou budovat nory a pelechy. Jako podestýlku jim dávám hobliny smíchané se senem, díky senu mohou v podestýlce dělat tunely aniž by se jim zhroutily. Z tohoto důvodu je tedy dobré dát poměrně vysokou vrstvu podestýlky. Jsou hodně aktivní a tvořivé, když jim dáte do ubikace papírový kapesník okamžitě jej začnou různě přenášet, natáčet a trhat až je z něj do druhého dne jen měkká výplň jejich hnízda. V jejich ubikaci tedy nedocílíme nějakého pořádku, pestrušky si vše potřídí a pořeší dle svého až ubikace vypadá jako směs nepořádku, ovšem to je tak u všech hlodavců, stejně je hlavní že oni jsou se svým dílem spokojeni.

Přes to, že pestrušky dost pijí a tvoří relativně dost moče, nejsou prakticky vůbec cítit což je určitě velké plus hlavně v bytech, jen je třeba počítat s jejich hlavně noční aktivitou. Já chovám pestrušky v akvárku velikosti 80x40x40, a to skupinku samečka a dvou samiček. Stačilo by jim i poloviční, ale místo mám, tak proč jim ho nedopřát. Jako substrát tedy slouží směs hoblin a sena, k tomu jim házím papírové utěrky či kus toaletního papíru na vyplnění hnízd a zabavení se. Nepostradatelnou součástí je napáječka a některé mají rády i kolotoč. Domeček žádný nemají, když jsou dávám jim různé papírové krabičky či trubičky od toaletního papíru, ale i tak povětšinou bydlí ve svém brlohu jež si vybudují ze sena a hoblin. Pro chov je ideální pár, samičky se občas hašteří o vyjasnění pozic, ale nebývá to nic hrozného, takže chovat samce s více samičkami lze v pohodě také. Dva samci se jen těžce, spíše vůbec nesnášejí pohromadě.

Samičky jsou březí 19-22 dnů a rodí 3 – 8, obvykle 5 mladých jež jsou holá a slepá,  jimž jde už pár dní po narození vidět na hřbetě černý úhoří pruh, pro pestrušky typický. Ve 4. týdnech je můžeme odstavit od mámy. Jako krmení pro pestrušky u mne slouží směs pro hlodavce namíchaná se směsí obilí (ječmen, oves, pšenice) v poměru 1:1. Pestrušky jsou zvyklé na chudou stravu, sušené ovoce a různá tučná semena jako slunečnice a ořechy pro ně nejsou příliš vhodné. Pouze občas jako pamlsek, při překrmnování u nich rychle dochází k tučnění a předčasnímu úhynu. Strava je tedy lepší chudší, ony si občas i přikousnou sena a pokud jim přineseme pampelišku či čínské zelí, dají si taky. Zeleninu tedy můžeme předkládat, taktéž ovoce, ale v rozumné míře. Hmyz je u nich individuální záležitostí, je třeba to vyzkoušet a pokud vemou, občas jim dát není na škodu.

Pestrušky jsou nepříliš často chovaná zvířátka, čemuž se divím. Nejsou cítit, nekoušou a přes to, že jejich aktivita je hlavně noční, i přes den je často spatříme. Není problém je vytáhnout z ubikace a pohrát si s nimi, zkrátka jsou vskutku milým chovanci.

Nejmenší hlodavec světa, opravdu mini prcek. V dospělosti mají v průměru jen kolem  5-10g, takže vskutku muší váha. Manipulace s nimi tedy není úplně snadná, i když nekoušou, jsou poměrně plaché a velmi rychlé. Navíc mají křehký ocásek a nelze je za něj brát jako myš domácí, nejlepší je ji prostě vzít mezi dvě dlaně a opatrně přenést. Z těchto důvodů nejsou vhodné jako kontaktní zvířata na tahání, ale jen jako zajímavá zvířátka k pozorování. Aktivují až ve večerních hodinách, po 20. hodině, ale spíše později. Přes den je možné je vzácně také zahlédnout. Tato myška obývá velké území nacházející se pod Saharou (tedy jižně), kde se vyskytuje hojně a je brána jako škůdce. Živí se prakticky všemi rostlinými semeny, ale vzhledem k velikosti je vhodné ve velké míře zastoupit ty malá. Krmím směsí určené pro drobné exoty, s přimíchaným prosem navíc, a k tomu i směsí obilí (pšenice, oves, ječmen) se slunečnicí. I přes svou drobnou velikost si se vším dokáží poradit. Důležitou složkou potravy je i hmyz, zvláště v období březosti a péče o mladé. Nejvíce jim hážu drobné cvrčky, občas i moučné červy. Šťavnaté zelené krmivo dávám málo, většinou jej moc neocení, nejraději loví ty cvrčky. Velmi důležitá součást ubikace je zdroj vody, některé zdroje uvádějí, že pouhé 4 hodiny bez vody znamenají smrt, což se mi zdá přehnané. Ale ten den bez vody je už určitě reálný, každopádně jsem toto nikdy nezkoušel a vždy mají vodu k dispozici. Jako zdroj vody slouží napáječka kapátkového typu, typ s kuličkou jsem nezkoušel, přeci jenom jsou tyhle myšky fakt drobné a ta kapátková pro ně bude pohodlnější.

Jako ubikaci mám staré akvárko o rozměrech 80x35x40cm (dšv) zhora kryté muším pletivem pro dostatečné větrání a zároveň zabezpečení před únikem. Ovšem pro pár či 1,2 ( tedy jeden samec a 2 samice) by určitě stačilo řekněmě 50cm dlouhé, ovšem větší je lepší. Víko je opravdu nutné, myšky jsou rychlé a navíc zdatní skokani. Pocházejí z teplých oblastí, je tedy nutné mít ubikaci tam, kde teplota neklesá pod 20°C, ideální je kolem 23-25°C. Panuje názor, že skupinka by měla být chována s jedním samcem a více samicemi, či jako pár. Já mám v ubikaci 2 samce a 4 samice (vše dospělé), žádný problém jsem nezaregistroval a fungují bez problémů. Otázkou je zda to není pouze náturou samců, zkrátka mám asi štěstí na pohodové jedince.  Podklad mám tvořený na 2/3 jemným pískem do dětských pískovišť a 1/3 rašelinou, ale nevidím důvod aby nemohli být na hoblinách. Samozřejmostí je pár úkrytů z květináčů a pálených trubek kde si pomocí sena dělají skrýše na denní spánek a odchov mladých. Samice po 19 – 21 dnech březosti rodí 2-8, spíše ale kolem 3 holých, slepých a úplně bezbraných mláďat. Oči otvírají kolem 14. dne a po 5. týdnu je můžeme odstavit. V rozmnožování jsou opravdu zdatné, a mohou mít i 10 vrhů do roka. Doživají se obvykle kolem 2, ale někdy i 3 let.

Tito drobní skřítci jsou perfektní na noční pozorování a je třeba počítat s tím, že víc jak pozorování s nimi podnikat nejde. Jsou opravdu drobné a rychlé, manipulace s nimi je tedy vhodná jen v nutných případech a k ochočení tyto myšky nejsou.

Myši chovám stejně jako potkany v T bednách, pročtěte si tedy článek o chovu potkanů. Ovšem v menších, v T3. Na bednu mám skupinku 1,4-5 tedy jednoho samce na 4-5 samic. Výhody T beden jsou popsány v chovu potkanů. Říká se, že dva samci spolu v jedné ubikaci se nesnesou, mě se však již párkrát potvrdil opak. Většinou to bylo z důvodů špatného určení pohlaví čehož jsem si všiml až později a samci spolu v pohodě žili i v dospělosti. Ovšem je to tak 50 na 50 a navíc, nač zbytečně živit hladový krk, bohatě tedy stačí 1 samec na 5 samic. Samci mají veliký vliv na plodnost celé skupiny, její klid a pohodu. Dobrý samec je schopen udržovat kondici skupiny celý rok, většinou skupina stejně déle nevydrží neboť pak je již produkce nízká a stará zvířata jsou zkrmena. Obvykle však samce po 6 měsících měním, jinak klesá produkce skupiny. Nikdy se mi nestalo, že by nový samec zabil přítomná mláďata jak se občas uvádí v literatuře. Spíše se občas se stane, že samice zabijí svoje mladé, pokud opakovaně tak je vyřadím z chovu. Uhynulé samice nahradím jinou, sice občas dostane trochu zabrat, ale během dne se se skupinou sžije a vše je ok. Nejvhodnější je přidávat nové jedince po čištění, kdy žádné zvíře nebere ubikaci jako svoji. Čištění provádím jednou týdně, a to u všech, tedy i u samic s holaty, ty dám bokem do krabičky, vyčístím ubikaci, všechny vrátím a pohoda. Jako podklad používám taktéž hobliny jako u potkyšů. Krmím stejnými granulemi jako potkany a odstavené jedince také jako potkaní, jen bez kuchyňských zbytků. Vodu podávám v NTS lahvích. Na skleněné ntsky nedám dopustit, nemá se v nich co pokazit a myši je nemají jak zničit. Ovšem je dobré mít nerezová víčka, ta hliníková jsou na houby.

Samice po cca 3 týdnech březosti rodí obvykle kolem 8 – 12 mladých. Chovám barevné myši, mám je raději než bílé klony neboť je s nimi větší zábava co se týče narozených děcek, nikdy nevíte jaké barvy se dočkáte. Ovšem bílé myši mají výhodu ve vyšší produkci, kamarád jež chová na rodičovských skupinách dovezených z firmy Velaz si je nemůže vynachválit. Dávají mu běžně 15 i více mladých a samice je i bez problému všechny odchovají. Dokonce si i nechává jednu generaci po rodičích která má takřka stejné výsledky, další už jsou horší a musí tedy cca co 1,5 roku obnovovat chov. Na bílých myších ze zveráku  nemá cenu chovat, bývají s nimi jen potíže, je tedy lepší si pořídit kvalitní rodiče od nějaké specializované firmy. Nebo barevné myši, tam je však třeba počítat s nižší produkcí. Samice je obvykle brzy po porodu nakryta samcem, klidně i ten den. Mladé myšky pak odstavuji 4. – 5. týden od narození, záleží na situaci v bedně. Pokud je v bedně moc odrostlých holat, a k nim se narodí další, ty nové jsou staršími a většími utiskována. Proto je většinou zkrmím či zamrazím, stejně by je ta větší pořádně nepustila k mléku a pak z nich rostou podražená zvířata. Myší samice narozdíl od potkaních rodí do jednoho hnízda. Odstavené myši tedy dávám do velkého společného akvária kde mají dostatek potravy a vodu jim dávám v podobě několika ležících NTS lahví s nerezovým víčkem. Ty nezničí, nerozdíl od napáječek a misky jež během krátké chvíle zahází podestýlkou. Sice je někdy také zahrabou, ale není to tak zlé a tak často, zkrátka NTSky se mi osvědčily. Pokud mám v plánu obnovit chov, nechávám si samice zvlášť, aby měli čas dorůst a nebyly předčasně nakryty samci. Do chovu je zařazuji až po 3. měsíci věku. Společně s potkany žijí v místnosti bez oken, v trvalém přítmí a v zimě i při 12°C, nic z toho jim však nevadí, jen jim na zimu dávám seno na hnízda. Někteří chovatelé chovají myši i při teplotách kolem bodu mrazu a ty se vesele množí, hlavní je dostatek vody a krmení, neboť bez vody jsou schopny roztahat celé hnízdo.

Myši jsou taktéž fajn tvorové, mám rád jejich neskutečnou barevnou variabilitu, a vetšinou i milou povahu. Určitě je lze doporučit jako domácího mazla a společníka, jen je třeba počítat, že zdaleka nedosahují potkaní inteligence. Pokud se myš rozhodnete chovat jako mazla, nejlepší je asi starší akvárko kryté z hora pletivem. Většina klecí má široké mezery mezi mřížemi, jsou dělány na křečky a myši z nich dokáží zdrhnout. Akvárko má výhodu že z něj nelze vyhazovat podestýlku, jen by nemělo být vyšší jak cca 60 cm pro dobrou výměnu vzduchu až ke dnu. Též je nutné více dbát na hygienu, přeci jen, jako klec nikdy větrat nebude. Na vnitřním vybavení se člověk může vyřádit, myši to ocení neboť jsou velmi hravé a zvídavé. Ke krmení stačí směska zrnin, starý tvrdý chléb a k tomu různá zelenina a ovoce, někdy oříšek. Všiml jsem si, že myši s odstíny žluté mají veliké sklony k obezitě, takže u nich bacha na překrmování. Každopádně, na internetu je veliké množství chovatelských stanic jež chovají myšky s průkazem původu, detailně popisují chov na mazlíka. Stačí zadat do vyhledávače chovatelská sanice myší a vyjede vám spousta odkazů. Určitě bych tedy nebral myš jen jako krmivo, umí být i úžasnými společníky.

Lidově je nazývána mastomyš, spolu s druhem krysa mnohobradavková ( Mastomys natalensis ) od nějž je prakticky k nerozeznání, liší se však počtem chromozomů. Mastomyš pochází z Jižní Afriky kde žije v sousedství člověka jako škůdce a přenašeč chorob. Dnes se chová hlavně jako laboratorní zvíře a teraristi ji chovají pro krmné účely. Je 2x taková jako myš domácí a staří tlustí jedinci mají i 100g, jsou to tedy pěkní macci oproti myším. Při chovu pro krmné účely se používají chovné bedny typu Velaz T4. Do jedné bedny dáme skupinku samce a 5 samic. Nevýhoda mastomyší je, že skupina nepřijímá nového jedince, alespoň u mne se tak nikdy nestalo. Pokud tedy dojde k úhynu samce je nutné skupinu zrušit a založit novou. Jako krmení postačuje granulovaná směs pro potkany a napaječka s vodou, hodně se mi osvědčilo přidávání smetanky lékařské, mastomyši je s oblibou požírali. Samice po 25 – 28 dnech gravidity rodí 6-11, výjimečně až 18 mladých která jsou holá a slepá. Matky se o ně vzorně starají a kolem 15.-17. dne otevírají oči. Odstavit je můžeme ve věků 4-5 týdnů, ale je lepší počkat až do 5. týdne. Mastomyši bývají dobré matky, a své mladé si brání tak, že neváhají napadnout ruku když se je snažíte odnést. Údajně existují hodné a kousavé linie kde se povaha dědí. Co je na tom pravdy nevím, ale je fakt, že před 5 lety jsem měl hodné a milé mastomyši o něž jsem bohužel přišel. Ty jež mám nyní jsou opravdové potvory a sahat do jejich ubikace je adrenalin. Výhodou oproti myším je absence typického pachu, nejsou tolik cítit, oproti myším prakticky vůbec. Nevýhodou však jsou hluchá místa bez mladých, zkrátka myši rodí neustále, ale mastomyši občas, z mě neznámých důvodů, stávkují. Také potřebují více tepla, myši mi normálně plodí potomstvo i při 8°C, kdežto mastomyši při teplotách pod 15°C moc ochoty k množení neprojevují, což není divu vzhledem k jejich výskytu v přírodě.

Můžeme je chovat i jako mazlíky, či spíše jako zvířátka na pozorování. V tom případě se hodí akvárko s plochou dna řekněme 60×40 pro skupinku 4 jedinců, pokud bude i vyšší jen dobře, mastomyši rády šplhají je tedy dobré jim dát i nějaké silnější větve na lezení a okus. Důležitě je víko z pletiva jež dobře chrání před únikem volně po baráku. Pokud chcete chovat mastomyši jako chovná zvířata a ne krmná, pravděpodobně je nebudete krmit potkaními granulemi. Na krmení slouží klasická směs zrnin pro hlodavce a různé ovoce i zeleninu, mají jej rády. Občas můžeme přihodit nějakého cvrčka, červa či jiný hmyz nebo vařené vejce, zvláště v období laktace. Co se týče krmení jsou mastomyši velmi přizpůsobivé, však jsou ve své domovině podobnými škůdci jako potkani a běžně žerou odpadky. I když krmíme šťavnatou stravou je dobré aby měli pro jistotu k dispozici i napaječku.

Mastomyši nejdou ochočit tak dobře jako potkan, jsou píše takové lekavé a často bohužel i kousavé. Snad pokud narazíte na jedince z tzv. hodné linie tak by se o nějakém kontaktu mluvit dalo, ale jsou to spíše zvířátka na pozorování nebo ke zkrmení terarijním zvířatům. Někteří hadi je berou dokonce raději než myš domácí a u mladých zvířat může dojít k navyknutí na mastomyši kdy pak myši už přijmají spíše neradi.  Z důvodu značné kousavosti je lepší s nimi manipulovat v rukavicích a vytahovat je za ocas, i když jsou někdy schopné se vytáhnout a rafnout nás i při držení za ocas. Já rukavice ignoruji a už jsem nějaký ten kousanec schytal a vždycky tvrdím, že je zkrmím všechny a bude klid. Nakonec si je ale nechám, sice koušou ale každý nemůže být jen milý.