Ropucha obrovská – Bufo marinus

(Již se takto odborně nenazývá, druh B. marinus se rozpadnul na řadu nových druhů žab, netuším který z nich mám doma a vzhledem k tomu, že neznám lokalitu původu, pravděpodbně se toho ani nikdy nedopátrám. A konec konců mi to je i jedno, množit ji neplánuji)

Hypno, má první žabka, či spíš žába. Ropuchy obrovské jsou vskutku velké žáby s nádhernýma očima, fotky mluví za vše. Chovám ji ve vyřazeném akváriu velikosti 90x50x50cm s větráním ve stropě, 2 otvory naproti sobě, po celé délce strany o 50cm. Jako podklad má rašelinu kterou neustále udržuji vlhkou. Vrstva je dost silná aby se v ní Hypno mohla pohodlně zahrabat. Součástí ubikace je dále velký květináč sloužící jako úkryt ve kterém se zdržuje přes den. Také má misku s vodou kam se pohodlně vejde. Zde vykonává potřebu, což velmi ulehčuje péči o čistotu. Vodu nedávám odstátou neboť ji měním přes den, než se do ní večer dostane, je již odstátá v ubikaci. Nějaké dřevěné či jiné dekorace jsou naprosto zbytečné, jedná se o velkou zemní žábu která je neocení. Nijak nešplhá, jen pochoduje po zemi. Teplotu udržuji na 26-28°C pomocí žárovky jež je dostatečně vysoko, aby se o ni nemohla popálit. I tak by se ale o ni pravděpodobně nepopálila neboť ve dne leží v úkrytu a aktivitu spouští až s příchodem tmy. V noci má teplotu pokojovou. Nyní když je již velká krmím ji pouze myšmi. Dokud byla malá dostávala hmyz obalený v připravku Reptivite, teď dostává dobře živené myši v nichž má všechno co by mohla potřebovat. Dokáže pozřít dospělou myš, tu však raději podávám mrtvou, byl bych nerad kdyby ji pokousala. Pokud dávám malé myši, hodím je klidně živé, tam je sice též riziko kousnutí, ale minimální. Mrtvou myš musím držet za ocas a zahrát menší divadélko aby si ji Hypno chytla do tlamy, a postupně polkla. Krmení probíhá obvykle jednou týdně, ale někdy vynechám, přeci jen myš je energeticky významnější než hmyz a Hypno toho až tak moc nenaběhá. Nyní ji budu mít 3. zimu, poslední dvě si vždy dala pauzu v krmení. Na dobu 8 – 10 týdnů si sama naordinovala období půstu kdy odmítala potravu. Poprvé mne celkem znervóznila, po 4 týdnech jsem jí vypnul světlo a nechal na pokojovce dalších 5 týdnů. Po té jsem jí teplotu opět zvýšil a opět začala pravidelně jíst. Druhý rok to samé, uvidíme jak si řekne letos. Celou dobu jsem ji substrát udržoval vlhký. Manipulace s ní není problém, má relativně pevnou kůži, je ji tedy možno normálně chytit za tělo a přemístit kam potřebujeme. Jen dáváme bacha aby se nám nevysmekla či nohou neodrazila a nespadla. Pořád se jedná o žábu, takže manipulace jen v nutných případech. Na horní části těla, za hlavou, je možné pozorovat poměrně velké jedové žlázy. Jed by měl údajně být schopen zastavit srdce menšího psa, co je na tom pravdy nevím. Nikdy jej na mne nepoužila ani jsem ji neviděl jej vypustit. Nechuť ke kontaktu dává najevo pouze snahou o útěk či jakýmsi funěním a výpady hlavou vpřed. Údajně lze chovat i více jedinců bez problému spolu. Tady bych ovšem doporučoval aby byly přibližně stejně velcí, neboť cokoliv co se žábě vejde do tlamy je potrava, i vlastní druh.

Ropucha obrovská je nenáročný , a jako všechny ostatní, krásný druh žáby. Mohu jen doporučit.

Pozemní žába z Jižní Ameriky, anglicky zvaná PacMan frog. Tenhle název k ní opravdu sedí (kdo nezná, tak PacMan je počítačová hra kde velká žlutá hlava neustále žere kuličky). Rohatky jsou opravdu velké nenasytné hlavy. Mladé žabky vcelku aktivně pobíhají po ubikaci a loví kořist, ovšem čím jsou starší a větší, tím více od tohoto upouštějí a tíhnou k sedavému způsobu života. Z dospělé rohatky tedy nejspíše uvidíte jen hlavu s její velikou tlamou a vysoko posazeným párem očí jak čeká kdy se co přiblíží tak blízko, aby to mohla pohltit. Jejich apetit je opravdu skoro bezedný, proto je třeba jej mírnit a nepřekrmovat. Dospělé rohatky stačí krmit jednou za týden či 10 dní. Mladé krmíme co 2 – 3 dny a dobu krmení postupně prodlužujeme. Krmíme hmyzem, hlavně cvrčky a švábi. I když je rohatka schopna pohltit kořist velikostí rovnající se skoro jí samé, předkládáme raději kořist ne větší jak 1/3 žáby. U krmení cvrčků bacha na přecenění síly žáby, hlavně když jedete někam pryč a chcete jít dát cvrčky do zásoby. Toto udělal jeden známý a když dojel domů našel jen pár kostí. Cvrčci se nezdají, ale jsou pěkné potvory, proto raději nechte žábu chvíli o hladu. V tomto jsou lepší švábi, ti žábu nesežerou, na druhou stranu jsou schopni se zahrabat do substrátu a od tud je žába chytat nebude. U větších žab je pak dobrou stravou saranče a u dospělých můžeme podávat i savce jež se vejdou do tlamy. Někteří chovatelé podávají i ryby a rohatky je bez problémů berou. Hmyz pokaždé obaluji ve vitamíno-minerální směsi, a také jej kupuji 2 dny před zkrmením abych jej nakrmil nějakou zeleninou či ovocem a psími granulemi. Myši nijak neobaluji, dobře živená myš má v sobě vše co je potřeba. Pokud dávám již odrostlejší myš jež běhá a je schopna se aktivně bránit, raději ji podávám mrtvou, jistota je jistota. Rohatka ji zabíjí stiskem tlamy, takže myš má šanci ji pokousat a kůže obojživelníků je přeci jenom jemná a citlivá, neriskuji tedy pokousání jež by se mohlo špatně hojit. Obratlovci by se nemělo krmit více jak v ½ dávky, ovšem jsou chovatelé jež krmím 100% jen obratlovci a problémy nemají. Je třeba pamatovat na jejich vyšší nutriční hodnotu a krmit tedy střídměji.

Na bydlení nejsou extra náročné, přeci jen život tráví ve svém důlku který opouští většinou jen po vyprázdnění se pod sebe. Já mám terárko velikosti 50x30x30 (dšv) a bohatě stačí, dokonce by mohlo být klidně o chlup menší. Jako podklad mám čistou rašelinu, kterou udržuji stále vlhkou. Vrstva substrátu by měla být alespoň 5cm, ale klidně i více ať se žába může pohodlně zahrabat dle libosti. Pokud chceme okrasné terárko není špatné umístit do terárka pár odolných vlhkomilných rostlin. Musíme však vědět, že nejsou toxické, a že jsou pevné neboť někdy se žába rozhodne hrabat kde chce ona, kytka nekytka. Osobně jsem zvolil praktické terárko pouze s umělou rostlinou zavěšenou u stropu. Pokud zvolíte živou, hlavně ji nikdy nijak nehnojte, leda byste jí přihodily bobky žáby. Obojživelníci jsou velmi citliví vůči jakékoli chemii a je nutno na toto pamatovat. Ani při čištění neužívám žádného čistícího prostředku, pouze ocet, respektive octovou vodu a vše poté důkladně opláchnu. Pokaždé když žába vyleze z důlku tak jej vyberu neboť je vždy pln exkrementů. A každé 2-3 měsíce vyměním komplet celý substrát.  K tomu má i mělkou misku s vodou kam může pohodlně vejít, ale prakticky ji neužívá. Teplotu udržuji na 28°C s tím že v noci spadne na pokojovku. Tento druh rohatek je možné zimovat při nějakých 18°C, někteří uvádí i méně. Během zimování dělají rohatky tzv. kokon, což je ochraný obal z několika po sobě jdoucích svleků kůže. Slouží pro ochranu žáby během zimování před vyschnutím. Zimování není nutné pokud nemáte v úmyslu rozmnožování, to je poměrně složité a je k němu zapotřebí navození období dešťů, k tomu odchov pulců taky není žádný med neboť jsou již od narození kanibalové a vypouští látky, jimiž si navzájem škodí. Zkrátka odchov rohatek je opravdu frajeřina. Pohlaví rozpoznáme podle pářicích mozolů u samců, samci mají též tmavé a jakoby nakrabacené hrdlo. Také by měli mít strmější spád čela pří pohledu z profilu. Samci bývají výrazně menší, mohou být i 1/3 oproti samici, ale není to pravidlem. Nejlepším vodítkem je pokud uslyšíme kvákání, pak víme, že máme samce. Já mám samce, z hlasitosti kvákání jsem měl strach, ovšem dá se v pohodě přežít.

Rohatky jsou krásná zvířata, leč velmi nenasytná, je tedy nutné krmit je s rozumem. Nejsou však nijak náročné a je možné je doporučit i začátečníkovi. Musíte se však smířit s tím že jsou to zvířata bezkontaktní, pouze na dívání, a že je uvidíme nejčastěji jen sedět a čučet. Navíc se jedná o zvířata dlouhověká, samice se údajně dožívají přes 20 let.