Pozemní žába z Jižní Ameriky, anglicky zvaná PacMan frog. Tenhle název k ní opravdu sedí (kdo nezná, tak PacMan je počítačová hra kde velká žlutá hlava neustále žere kuličky). Rohatky jsou opravdu velké nenasytné hlavy. Mladé žabky vcelku aktivně pobíhají po ubikaci a loví kořist, ovšem čím jsou starší a větší, tím více od tohoto upouštějí a tíhnou k sedavému způsobu života. Z dospělé rohatky tedy nejspíše uvidíte jen hlavu s její velikou tlamou a vysoko posazeným párem očí jak čeká kdy se co přiblíží tak blízko, aby to mohla pohltit. Jejich apetit je opravdu skoro bezedný, proto je třeba jej mírnit a nepřekrmovat. Dospělé rohatky stačí krmit jednou za týden či 10 dní. Mladé krmíme co 2 – 3 dny a dobu krmení postupně prodlužujeme. Krmíme hmyzem, hlavně cvrčky a švábi. I když je rohatka schopna pohltit kořist velikostí rovnající se skoro jí samé, předkládáme raději kořist ne větší jak 1/3 žáby. U krmení cvrčků bacha na přecenění síly žáby, hlavně když jedete někam pryč a chcete jít dát cvrčky do zásoby. Toto udělal jeden známý a když dojel domů našel jen pár kostí. Cvrčci se nezdají, ale jsou pěkné potvory, proto raději nechte žábu chvíli o hladu. V tomto jsou lepší švábi, ti žábu nesežerou, na druhou stranu jsou schopni se zahrabat do substrátu a od tud je žába chytat nebude. U větších žab je pak dobrou stravou saranče a u dospělých můžeme podávat i savce jež se vejdou do tlamy. Někteří chovatelé podávají i ryby a rohatky je bez problémů berou. Hmyz pokaždé obaluji ve vitamíno-minerální směsi, a také jej kupuji 2 dny před zkrmením abych jej nakrmil nějakou zeleninou či ovocem a psími granulemi. Myši nijak neobaluji, dobře živená myš má v sobě vše co je potřeba. Pokud dávám již odrostlejší myš jež běhá a je schopna se aktivně bránit, raději ji podávám mrtvou, jistota je jistota. Rohatka ji zabíjí stiskem tlamy, takže myš má šanci ji pokousat a kůže obojživelníků je přeci jenom jemná a citlivá, neriskuji tedy pokousání jež by se mohlo špatně hojit. Obratlovci by se nemělo krmit více jak v ½ dávky, ovšem jsou chovatelé jež krmím 100% jen obratlovci a problémy nemají. Je třeba pamatovat na jejich vyšší nutriční hodnotu a krmit tedy střídměji.

Na bydlení nejsou extra náročné, přeci jen život tráví ve svém důlku který opouští většinou jen po vyprázdnění se pod sebe. Já mám terárko velikosti 50x30x30 (dšv) a bohatě stačí, dokonce by mohlo být klidně o chlup menší. Jako podklad mám čistou rašelinu, kterou udržuji stále vlhkou. Vrstva substrátu by měla být alespoň 5cm, ale klidně i více ať se žába může pohodlně zahrabat dle libosti. Pokud chceme okrasné terárko není špatné umístit do terárka pár odolných vlhkomilných rostlin. Musíme však vědět, že nejsou toxické, a že jsou pevné neboť někdy se žába rozhodne hrabat kde chce ona, kytka nekytka. Osobně jsem zvolil praktické terárko pouze s umělou rostlinou zavěšenou u stropu. Pokud zvolíte živou, hlavně ji nikdy nijak nehnojte, leda byste jí přihodily bobky žáby. Obojživelníci jsou velmi citliví vůči jakékoli chemii a je nutno na toto pamatovat. Ani při čištění neužívám žádného čistícího prostředku, pouze ocet, respektive octovou vodu a vše poté důkladně opláchnu. Pokaždé když žába vyleze z důlku tak jej vyberu neboť je vždy pln exkrementů. A každé 2-3 měsíce vyměním komplet celý substrát.  K tomu má i mělkou misku s vodou kam může pohodlně vejít, ale prakticky ji neužívá. Teplotu udržuji na 28°C s tím že v noci spadne na pokojovku. Tento druh rohatek je možné zimovat při nějakých 18°C, někteří uvádí i méně. Během zimování dělají rohatky tzv. kokon, což je ochraný obal z několika po sobě jdoucích svleků kůže. Slouží pro ochranu žáby během zimování před vyschnutím. Zimování není nutné pokud nemáte v úmyslu rozmnožování, to je poměrně složité a je k němu zapotřebí navození období dešťů, k tomu odchov pulců taky není žádný med neboť jsou již od narození kanibalové a vypouští látky, jimiž si navzájem škodí. Zkrátka odchov rohatek je opravdu frajeřina. Pohlaví rozpoznáme podle pářicích mozolů u samců, samci mají též tmavé a jakoby nakrabacené hrdlo. Také by měli mít strmější spád čela pří pohledu z profilu. Samci bývají výrazně menší, mohou být i 1/3 oproti samici, ale není to pravidlem. Nejlepším vodítkem je pokud uslyšíme kvákání, pak víme, že máme samce. Já mám samce, z hlasitosti kvákání jsem měl strach, ovšem dá se v pohodě přežít.

Rohatky jsou krásná zvířata, leč velmi nenasytná, je tedy nutné krmit je s rozumem. Nejsou však nijak náročné a je možné je doporučit i začátečníkovi. Musíte se však smířit s tím že jsou to zvířata bezkontaktní, pouze na dívání, a že je uvidíme nejčastěji jen sedět a čučet. Navíc se jedná o zvířata dlouhověká, samice se údajně dožívají přes 20 let.