Než se rozhodneme pořídit hada musíme mít ubikaci v níž bude bydlet. A to dříve než chovance, ne naopak. Nejlepším materiálem na jeho výrobu je sklo, díky jeho odolnosti a snadné omyvatelnosti. Dělají se samozřejmě i terárka z osb, plastu či lamina. Já mám dokonce terárko z krbu v němž žije Pan Gekončík (Eublepharis macularius).

Osb má výhodu oproti sklu hlavně v pevnosti, když s ním praštíte o zem nerozletí se na tisíc kousků, také je lepším tepelným izolantem a pokud si děláte terárium sami, lépe se s osb pracuje. Ovšem osb je nutné ošetřit, minimálně na dně je třeba vytvořit nějakou vanu, např. pomoci pvc podlahy či skla, aby bylo možné jej při výměně substrátu očistit. Oproti sklu není osb tolik odolná vůči působení vody, trusu a díky jejímu povrchu ji nelze spolehlivě vydesinfikovat. Další stránka věci je estetika, mně osobně se líbí, jinému zas ne. Zkrátka osb je dobrá věc, ale spíše pro velká terária, terárium 100x50x50 pro užovku či korálovku si raději nechám slepit od skláře. Lamino bych nedoporučoval vůbec, neboť není odolné vůči vodě a snadno se jejím působením rozpadne, vyjímkou jsou tedy snad jen suchá terária. Co se týče plastu, viděl jsem krásná terária z lepených černých plastových panelů, určitě by byla šikovným doplňkem interiéru. Snadno omyvatelná, ne tak křehká, materiál snad lepší jak sklo, jen ta cena byla dosti vysoká, tak jsem po nich více nepátral.

Velikost terária je samozřejmě závislá na jeho obyvateli. Ke každému druhu bude napsána zvlášť u jeho článku. Spousta lidí řeší jestli může malého prcka, co si donesla od chovatele, hned hodit do dospěláckého terárka. Dle mého naprosto klidně ano, ale je nutné se připravit na to, že hada první rok, než pořádně povyroste, moc neuvidíte. Taktéž je třeba terárium velmi, velmi důkladně zabezpečit, protože i ta nejmenší skulinka může být cesta ke svobodě. Často se podceňují mezery mezi šoupačkami (ano, vlastní zkušenost) a místa vstupu elektroinstalace, bacha na to. U dospělých hadů dejte pozor na otevření šoupacích skel. Dospělé užovky mají dostatečnou sílu je při zapření otevřít, je tedy lepší mít na nich zámek, či je opatřit eskem z drátu, nebo se dá prostě strčit mezi skla půlka kolíčku na prádlo, či jiný klínek. Další věcí je krmení, v takto velkém teráriu je lepší hada na každé krmení vložit s holetem do krabičky, ať ho nemusí hledat po teráriu. Stresu z nadměrného prostoru bych se nebál, co je 80x40x40 oproti lesu? Jen je samozřejmě prckovi nutno dodat dosti úkrytů, aby se měl kam schovat. Pokud mu je nedopřejete, bude věčně zahrabaný v substrátu a bude se vám těžko hledat. Pokud chceme dát prcka ze začátku do menšího prostoru, je nejlepší pořídit si plastový box, jichž je v hobby marketech nepřeberné množství. Stačí jej opatřit větracími otvory, a položit na topnou folii, ta by ovšem neměla zabírat víc jak 1/3 dna. Výhoda plastového boxu je cena a také to, že minimalizuje možnost úniku neboť nemá žádné mezery jako terárium. V tomto boxu můžeme mít hada první rok, a až poté jej přemístit do velkého terária.

Nezbytnou součástí terária je větrání. To je nezbytné aby zabránilo kumulaci tepla a umožnilo cirkulaci vzduchu. Nejčastěji se řeší pásem perforovaného plechu na stropě terária, nebo v horní polovině zadní stěny. Tím odchází teplý vzduch z a do terárka vchází chladný mezerou mezi šoupačkama či lépe, dalším pásem větrání pod lištou dveří. Nevhodné je umístění větrání naproti sobě, pak v terárku vzniká průvan jež je nežádoucí u všech zvířat. Pokud máte terárko zabudované v nábytkové stěně, je třeba dát horní větrání také do přední stěny ke stropu, či mít mezi stropem terárka a spodní částí dalšího nábytku dostatečnou mezeru na odvod teplého vzduchu.

Důležité vybavení představuje zdroj tepla. Tím nejčastějším je klasická žárovka zavěšená v objímce krytá květináčem. Je vhodné zvolit objímku s očkem pro zavěšení, aby světlo neviselo jen na elektrickém kabelu. Často se též užívají topné kabely, umístěné v boční stěně či části podlahy, topné rohože či topné kameny. Tyto tepelné zdroje musí být dobře technicky vychytané, ideálně opatřené termostatem v případě silnějších watáží neboť pokud se na nich had vyhřívá, zalehne je svým tělem, teplo pak nemá kam unikat a může dojít až k popáleninám. Proto je nutné dávat pozor, vyzkoušet jak moc je zdroj schopen se rozehřát, případně jej opatřit termostatem. Není vhodné zdroj tepla umístit uprostřed terária. Lepší je jeho jeden, či druhý konec, tak aby v teráriu vznikl určitý tepelný gradient a zvíře si pak mohlo vybrat teplotní zónu, jež mu zrovna vyhovuje. Zdroj osvětlení či UV-B obvykle není potřeba (u hadů). Watáž žárovky si musíte vybrat sami, dle teploty okolního prostředí, je tedy třeba vyzkoušet pomocí teploměru jaká žárovka bude konkrétně u vás potřeba. S topnými kabely, kameny či foliemi vám poradí prodejce.

Další položkou je nějaký zdroj vody, bez vody není život a hadi nejsou vyjímkou. Vodu umisťujeme do chladnější části terária. Hadi ji nejen pijí, ale též využívají při ochlazování či při nízké vlhkosti během svleku. Proto by měla být miska na vodu tak velká, aby se do ní had mohl celý stočit a stabilní natolik, že ji had nepřevrhne. Nutná tato velikost však není, stačí zvířeti poskytnout krabičku s vlhkým rašeliníkem, či v průběhu svleku zvýšit vlhkost v teráriu rosením. To, že nám had tráví spoustu času ve vodě nemusí být jen známkou nadměrné teploty či nedostatečné vlhkosti, ale také třeba tím, že má vnější parazity. Ty pak můžeme pozorovat na hladině. Toto je každopádně nutné řešit.

Též bychom měli poskytnout možnost úkrytu. Čím menší tím lepší, aneb had je tím spokojenější, čím víc je v úkrytu nacpaný, měl by tedy růst postupně s ním. Obvykle používám obrácené květináče s otvorem v boku, které měním s růstem hada za větší a větší. Ale lze použít prakticky cokoliv. Důležité je, aby bylo úkryt možno kdykoliv odkrýt a zkontrolovat či vyndat hada.

Tématem spousty dohadů je substrát. Používám rašelinu, písek či směs obého. Lignocel (myšlena kokosová vlákna) již vůbec nepoužívám po přečtení diskuzí s chovateli, jimž lignocel prokazatelně usmrtil mláďata při pozření s potravou. Problém s pozřením může nastat též v případě štěpek či dřevěných peletek, jež se někdy používají do terárií. Samozřejmě, nic se stát nemusí, a to celé roky až pak najednou nám umře prcek na zacpání střev, já osobně bych tohle nepokoušel. V případě peletek, štěpek, či při krmení rozmraženými hlodavci je lepší krmit mimo terárium, v nějakém boxu. Rozmražení hlodavci bývají mokří, a snadno se na ně chytá všechen typ substrátu. Rašelinu kupuji normálně v Hornbachu po 75l balení, čistou bez jakýchkoli přísad, a písek taktéž tam, jemný jež se užívá do dětských pískovišť. Cenově to vyjde asi nejlépe, rozhodně bych nekupoval zbytečně drahé směsi ze zveráků. Rašelinu je nutné udržovat trochu vlhkou aby nepřeschla a nebyla zbytečně prašná. Dále se používají noviny či ubrousky. Jejich estetická hodnota však není valná a jsou vhodné spíše pro hygienická či karanténí terária. Také se dá užít hrabanka z lesa, tam je ovšem vhodné ji tepelně ošetřit, abychom si domů nedonesli zbytečné hosty. Užívají se též bezprašné hobliny, ale ty jsou vhodné spíše pod velké hady, ovšem užití pod menšími hady je též bez problémů možné. Kočkolit není jako substrát vhodný. Naopak se dá použít i Asan, ale ten je finančně náročnější.

Toť asi základ jež musí mít každé terárium s hadem. Určitě je vhodná i nějaká větev, či kámen,  něco o co si bude moci had ,,zapřít´´ kůži při svleku. Pokud nám to prostor dovolí, je fajn mít úkryty alespoň 2, s tím, že jeden je tzv. vlhký, kde máme například krabičku s rašeliníkem v chladnější části terária, zvířata jej ráda užívají před svlekem, a to i druhy jež se normálně nerosí jako např. Lampropeltis getulus californiae.

Nakonec bych se chtěl zmínit o užití starých akvárií jako ubikací pro hada. Každý, či drtivá většina chovatelů vám řekne, že to není vhodné. Jedná se o horší cirkulaci vzduchu. Ovšem, i tak je dosti lidí jež mají terárium zřízeno z akvária. Pokud tedy tak činit musíte, pak se postarejte aspoň o dobré větrání ve stropu. Na jedné i druhé straně (těch jež jsou od sebe vzdálenější) stropu umístěte po celé délce (tedy šířce terária) větrací pás. Ideální je, když je pod jedním umístěna žárovka, horký vzduch jež od ní pak stoupá odchází tímto otvorem a druhým, ležícím na druhé straně přichází vzduch čerstvý. Samozřejmě je nutné, aby mezi větracími otvory a dalším kusem nábytku byl dostatečný prostor pro odchod vzduchu, aneb ať není strop hned nalepeno na další kus nábytku, pak je nám větrání u každého, i klasického, terária k ničemu. Nejhorší je použití typických černých plastových akvarijních krytů, jež neposkytují žádnou výměnu vzduchu. V létě, kdy je žárovka vypnutá, je vhodné mít ještě druhý strop kde tvoří větrání prakticky celou jeho plochu. Zkrátka, akvária do 60cm výšky si myslím, že je možné na terárium adaptovat (ale je nutné aby mělo velkou plochu dna, alespoň 100×50, akvária hodně orientovaná na výšku jsou vskutku nevhodná). Druhou možností je akvárium položit na bok a ze stropu udělat přední stěnu. Ale v tomto případě je již lepší celé akvárko rozřezat a slepit znova v terárko i s klasickým větráním.

V jednom teráriu je vhodné mít vždy jen jeden druh. Pokud člověk chce víc druhů, měl by mít víc terárií. Taktéž by neměli býti v teráriu jedinci s velkým velikostním rozdílem. Dokonce i užovka červená je schopná kanibalismu, takže chov jedinců rozdílné velikosti může připravit nemilé překvapení. Dále je naprosto nevhodný chov páru, před dosažením minimální velikosti samice pro rozmnožování. Chov dvou stejně velikých samic bývá bez problémů. U samců můžou nastat šarvátky, hlavně v období páření, a to i do takové míry, kdy je třeba samce oddělit. Taktéž je nutné hady oddělit během krmení. A hlavně, nezapomínejte na karanténu.

Téma vytahování terarijních zvířat z jejich ubikací za účelem pochování čí jakési formy mazlení, či jak to nazvat, je poměrně složité. Většina skalních teraristů jež chovají zvířata pouze za sklem a manipulují s nimi jen v nutných případech jakoukoli manipulaci pro potěchu člověka odmítá s tím, že jde o zbytečné stresování zvířat. Dle mého je nutné si uvědomit, že i z plazů se stala tzv. pet zvířata, tedy domácí mazlíčci a spousta lidí má třebas jen jednoho, dva hady a ty si chtějí vytáhnout, pohladit a užít si kontakt. Nemyslím, že by na tomto bylo něco špatného, ale je nutné dodržovat určité zásady a uvědomit si, že had nikdy nebude jako pes, ani potkan, ani andulka. Hadi jsou zvířata samostatně žijící, bez jakýchkoli sociálních struktur či vazeb která se setkávají jen při páření, čí některé druhy při vzájemném zimování. Chování v páru je tedy pouze za účelem úspory prostoru, hada samota opravdu netíží.

Chceme-li tedy chovat hada kterého si můžeme a vytahovat z terária je vhodné zvolit druh klidný, již delší dobu chovaný v zajetí, rozhodně není vhodný jedinec importovaný z přírody. Přesto, že si vyberete druh klidný, není jistota jeho návyku na manipulaci 100%. Při manipulaci s hadem jde o to, že on nikdy nebude vyhledávat naši přítomnost, nepocítí k vám náklonnost, nebudete mu chybět, jde pouze o to, že si had zvykne na manipulaci s ním, opuštění terária a zvědavého majitele kterému lozí po ruce či mu spočne za krkem. Je však třeba dodržet určitá pravidla. První a zásadní je nikdy nespojit pach kořisti s naším. Pokud máte doma více zvířat, nejlépe nějakých hlodavců, je nejlepší před vytáhnutím hada si umýt ruce. Kdyby jste na sobě měli pach třeba potkana, je dost možné, že vám had skončí zakousnutý do dlaně. Nikdy na sobě tedy nenechte pach hadovi kořisti než si jej budete brát. Hada taktéž nikdy nerušte v období svleku, had v této době prakticky nevidí a je nadměrně nervózní, nechte ho proto v klidu. Taktéž jej samozřejmě nerušíme během období zimování, březí samice a v období páření. Další dobou kdy je nutné mu dopřát klid je po nakrmení, minimálně 3 dny, u větších spíše 5 a u opravdu velkých hadů i déle, než mu ,,slehne´´ po jídle. Mláďata též není vhodné moc často brát do rukou, jsou ještě malá a křehká a cítí se zranitelně takže minimálně do půl roku věku bych je zbytečně nerušil. Určitě hada netaháme hned při jeho pořízení, minimálně 2 týdny ho necháme naprosto v klidu ať si zvykne na nové bydlení. Spousta hadů prochází jakousi pubertou kolem 1. roku života kdy jsou kousavější a ostřejší, ale do 2 let se srovnají a zklidní, tedy aspoň u mých hadů jsem toto pozoroval. V tomto období se může had kousnout, i když toto je vyjímka, oni spíše straší než by skutečně kousli. Kousnutí se opravdu bát nemusíte, u malých hadů jej vůbec neucítíte a ani u  dospělé užovky se nejedné a nic bolestivého. Jejich zuby jsou velmi ostré a projedou kůží jako nic, ale nejsou zas dlouhé natolik aby umožnili nějaké výraznější zranění. Jde spíše o ten strach, proces leknutí se než o fyzickou bolest. Když už by vás had náhodou kousnul, snažte se zachovat klid, nejspíše vás okamžitě pustí. Pokud ne, necukejte se, hrozí vylomení zubu hada což může vést pozdějí ke zdravotním komplikacím. Jeho zuby jsou směřovány směrem do tlamy, tak aby mu kořist nevyklouzla, s tím je tedy nutné počítat a hlavu hada posunout kousek blíže k jeho tělu a uvolnit se z tlamy. Pokud had nechce ani po delší době pustit, potřeme mu čumák alkoholem či octem. Ale tato situace s nejvyšší pravděpodobností nikdy nenastane, není se tedy čeho bát. Pokud tedy máte ostřejšího jedince a bojíte se ho, kupte si pracovní rukavice. Ale takové v nichž máte dostatečný cit aby jste hadovi neublížili. I ostřejší hadi se po vyndání z terária zpravidla zklidní, neboť terárko je jejich úkryt a chtějí mít svůj klid. Časem si na manipulaci zvyknou a není problém je vyndat. Jsou však i jedinci jež i po vytažení z terária jsou nervózní, napnutí jak tětiva, či se neustále snaží zdrhnout rychle pryč a toto chování jim pak vydrží celý život. Takového hada pak vem netaháme, necháváme ho v teráriu a manipulaci omezíme na nezbytné minimum. Je třeba mít vždy na paměti, že had není kontaktní zvíře a naši snahu o kontakt jen toleruje, pokud narazíme na jedince jež ji netoleruje máme zkrátka smůlu.

Než hada vytáhneme musíme dát o sobě vědět, otevřeme terárium a počkáme na reakci hada. Nejspíše si nás všimne, zaregistruje nás a pak jej opatrně můžeme vyndat. Pokud je v úkrytu musíme jej celý odklopit, ne strkat ruku dovnitř a hada tahat ven. Nejvhodnější je pokud si had sám vyleze na ruku, což může fungovat, přeci jen i oni jsou zvědavá zvířata, ale taky nemusí. Pak hada opatrně vytáhneme, nikdy jej netaháme za ocas či za hlavu. Vždy musíte dopřát hadovi dostatečnou oporu, potřebuje cítit jistotu, jinak má obavy, že spadne a bude vás nadmíru stahovat, ale nebojte nesnaží se vás uškrtit, jen nechce spadnout.

Seznamování s ostatními zvířaty bych vynechal, hada zajmá pouze co může sežrat či s čím se může pářit. Vždy je nutné zachovat klid a netrhat sebou, žádné prudké pohyby, hada tím zbytečně plašíte. Proto není vhodné dávat hady do rukou malým dětem. Had se může blbě pohnout, dítě se lekne a hada pustí. Další věc je, že nemají cit v rukou a rády sebou různě škubou. Děti ať si hada pohladí když jej má někdo dospělý v ruce. Další věcí je osobnost samého zvířete. Ne každý had je takový kliďas aby bylo možné jej jen tak tahat ven z terária, někteří na tohle nejsou vhodní nikdy. Doma mám např. pár užovek tenkoocasých. Samici mohu klidně vyndat ven již pobyt venku ji očividně nevadí. Za to samec, tomu se jednoznačně nechce vůbec z terária, takže jen vytáhnout ho je boj. Když už je venku, přijde buď snaha o okamžité zdrhnutí nebo naopak strne, nehýbe se a je celý napnutý. Zkrátka samici můžu tahat ven pokud chci, ale samec toto vyloženě nesnáší. Ze 4 korálovek pruhovaných-kalifornských jež jsem měl doma byli 3 v pohodě, člověk je vytáhnul a dobré. Kdežto sameček jehož mám nyní, u něj stačí otevřít terárko a už slyším jak švihá ocáskem, jakmile jej vemu rukou tak mne okamžitě potřísní a snaží se zdrhnout, takže také jedinec spíš na podívání než manipulaci.

Ochočit tedy hada nelze, dá se říci že na to není dost chytrý. Ovšem přivyknout jej na ruku, manipulaci s ním dle mého lze. Ač nejsou chytří jako savci, nějaký mozek přeci jen mají a věřím, že jsou schopni si přiřadit určitý podnět, pach a k němu reakci. Přeci jenom, pokud terárium otevíráme prakticky jen při krmení, pak si had navykne, že otevřené terárium rovná se potrava a i když jdeme jen vyměnit vodu, může had vyletět neboť čeká krmení. Nějaké venčení hadů, nošení je za krkem do hospody či jiné blbiny si raději odpusťte. Nemám nic proti ukázaní hada ve škole v rámci nějaké prezentace, když si někdo vezme hada ven aby si jej nafotil, ale zbytečné tahání hada kamsi pro nic za nic, je zkrátka zbytečné.

S hady tedy lze manipulovat, jen je nutné dodržet základní zásady aby byla spokojenost na obou stranách. Musíme s ním zacházet s citem, s rozumem a vnímat jeho chování. Když si hada 3x do týdne vytáhnu, on spokojeně žere a nejeví známky nemoci tak je jasné, že mu manipulace nevadí. Kdežto když ho tahám každý den, svlek nesvlek a chodím s ním do hospody a had mi přestane žrát a pomalu se ani nehýbe, něco bude špatně. Jak se říká, všeho s mírou. Mluvím samozřejmě o často chovaných druzích rodu elaphe či lampropeltis případně hroznýši královském respektive jeho mezipoddruhovým křížencem jež se vyskytuje v terárkách nejčastěji. U takové krajty zelené či jiných stromáků tohle samozřejmě moc neklapne, tihle hadi bývají nepoměrně ostřejší. O dalších druzích náchylných ke stresu a importech nemluvě. Pamatujte tedy, že je možné si hada brát do rukou, dokonce to je žádoucí pravidelně činit v rámci zjištění zdravotního stavu a celkové kondice hada. Ale nikdy se s vámi nebude mazlit ani vás vyhledávat, a to, že se například díváte na televizi a on vám spí pod trikem není důkaz jeho ochočení. Jen se mu líbí teplo jež vyzařujete, a úkryt jež mu triko poskytuje.

Co je důležité zmínit, hadi nejsou býložraví, žádný druh. Takže pokud je vám líto házet mu myšku, hodně se vám zúží výběr. Sice existují hadi hmyzožraví, ale ti nejsou pro začátečníky zrovna vhodní neboť se v drtivé většině jedná o importy, ovšem pokud je člověk svědomitý, dá se začít i jimi. Další možností jsou rybožraví hadi, ty lze naučit i na zkrmování rybího masa zakoupeného z obchodu, ale je třeba ho doplnit o B vitamíny. Dále máme známé vejcožrouty (ti mají vlastní článek) a taky nesčetně více různých potravních specialistů, každopádně nejlepší je začít někým kdo si vezme myš, tito hadi jsou na krmení nejsnadnější.

Často psané základní pravidlo je, nedávat hadovi kořist silnější než je nejsilnější část hadova těla. Tímhle se opravdu nedá nic zkazit. Ovšem někdy je problém sehnat ten správný kousek hadovi do tlamy. Hlavně v případě kdy si potravu sami nechováte. Proto se nebojte dát hadovi i kořist větší, než říká výše zmíněné pravidlo. Běžně dávám hadům myš 1,5x takovou jak je jejich nejširší část, či i 2x takovou a nikdy se mi ještě nestalo, že by had v tomto důsledku kořist vyzvrátil nestrávenou. Zkrátka nebojte se dát i větší kořist (zas s rozumem) a uvidíte jak se s ní had popasuje. Pokud by to bylo příliš, s velkou pravděpodobností ji nechá být, v extrémním případě ji had vyzvrátí. Pak jej nechte týden v klidu a dejte mu příště kořist takovou, u které máte ozkoušeno, že ji bezpečně stráví, a další pokus o větší kořist nezkoušejte nějakou dobu. Sice zdravému hadovi jedno vyzvrácení kořisti nikterak neuškodí, ovšem opakovaný incident už může vést k problémům. Taktéž jsou citlivější jedinci jež opravdu musí mít kořist spíše menší, než větší a toto je třeba respektovat. Příčinou zvracení může být též nadměrné horko či vlhkost v teráriu. Po nakrmení hada nerušte. Mladá zvířata krmím co týden, dá se krmit i častěji, co 5 dnů u hadů do půl roku. Pak co týden a od 2 let věku už krmím co 14 dní, hroznýše co 3-4 týdny či déle. Dospělý had velikosti užovky červené by měl sežrat jednu myš týdně, tedy 2 myši co dva týdny s tím, že pokud se had svléká samozřejmě nekrmíme. V tom případě další dávku nezvyšujeme, delší dieta jednou za čas mu neuškodí, ba spíše naopak. Lidé většinou zvířata spíše překrmují, než by jim dávali málo.

Co se týče příjmu potravy je každý had jiný. Většina užovek žere pravidelně bez vynechání, ovšem najdou se i výjimky. Jeden samec si někdy dopřává pauzy kdy se stane, že nejí třeba měsíc, 6 týdnů, a pak si vezme. Pokud však had nevykazuje známky nemoci, nehubne či jinak nechřadne, není se čeho obávat, prostě nemá potřebu být tak žravý. Potravu často odmítají samci z jara v období páření. Takto se mi pauza v krmení u jednoho samce užovky červené protáhla i se zimováním až na 5 měsíců. Samec bezproblémově zplodil potomstvo, a sám opět začal žrát.  Dalším důvodem je u samic očekávaná snůška a v létě, když jsou velká vedra, taktéž hadi občas stávkují. Pokud nám had odmítá delší dobu potravu, můžeme se mrknout do tlamy zda-li je čistá, bez hlenu, oděrek či jiného problému. Pokud zde něco je, či nic není a had přesto nežere, hubne, či je apatický navštivte veterináře. Z tohoto důvodu není od věci hada občas zvážit a toto si zapsat, abychom později mohli porovnat, jestli had dramaticky neztrácí váhu. Obecně je zdravý had pevný v těle, dobře osvalený bez toho, aby mu lezla páteř. Při manipulaci projevuje zájem o okolí či útěk, šmejdí jazykem ve vzduchu. Tlamu má čistou, bez hlenu. Okolí kloaky taktéž čisté bez výtoku. Povrch těla hladký, bez zbytků starého svleku.

Častým problémem bývá přechod z holat na větší a větší až k dospělým. Krmit roční užovku holátky opravdu není pravé ořechové. Na začátku krmíme jednodenními holátky. Některá háďata nechtějí žrát hned od začátku sama. Pak se používají finty jako nastřižení hlavičky a bříška mrtvého holete, jejich pach hada často povzbudí k jídlu. Dále je vhodné nechat mládě s kořistí přes noc v menší krabičce. Někteří hadi též preferují rozmražená holata před živými, či holata mastomyší nebo křečíků, pak ovšem často vzniká návyk pouze na ně. Každopádně je vždy dobré krmit jednoho hada v jedné krabičce s holetem a nechat jej tam přes noc, pak je větší šance nakrmení. Pokud nic nezabere je nutné přistoupit k násilnému krmení, jež musíme dělat opatrně abychom neublížili hadovi. Nejlepší je pokud vám to někdo ukáže. Já to dělám tak, že mrtvé hole potřu vodou či bílkem aby lépe klouzalo. Čumák holete vložím mezi čelisti hada a rozevřu je pomoci něho, poté vsunu hlavičku a celé tělo, hole nakonec vmasíruju hadovi dál do těla, řekněme do jeho čtvrtiny délky. Je potřeba pevně držet hlavičku a zároveň i šikovně tělo hada, a vše dělat jemně a s rozvahou. Zkrátka je potřeba to zkusit a naučit se vlastní fígl, pohyb, zkrátka metodu jež vyhovuje. Každopádně je ale nejlepší když se tomuto člověk vyhne, předejdete stresu jak u hada, tak u sebe. Na netu jsem četl fígl kdy jeden chovatel mladé korálovky hned po vylíhnutí zazimoval (po prvním svleku) a ty po odzimování bez problémů brali. Odůvodnil to tím že některé snůšky se líhnou až na podzim, hadi přijdou na svět a hned se zazimují, přijímat potravu začínají až na jaře. Nikdy jsem toto nezkoušel takže nemohu posoudit, píši jen pro zajímavost.

Kdy přejít z jednoho holete na dvě či tři je těžké říci. Nelze přesně říct kdy je vhodná doba, prostě to zkuste. Nebojte se, dejte místo jednoho holete dvě a uvidíte. Pravděpodobně bude vše ok a pojedete na 2 holatech až had zas trochu povyroste a pak dáte odrostlejší holata, zas je třeba to prostě zkusit. A tak budete postupně zvětšovat stravu až váš had dospěje a bude zvládat dospělé myši. Při přechodu dejte pozor aby měl had optimální tepelné podmínky s možností vyhřátí, on už si teplotu na trávení vybere. Háďata holata neškrtí, nemají důvod neboť hole se moc nebrání. Až přijde kořist které se začne pořádně bránit, pak teprve začnou hadi instinktivně škrtit. Během svleku hady nekrmíme, zvláště ne dospělé, protože nevidí a nemohou řádně lovit. Spousta hadů však již před tím, než je poznat že jdou do svleku, odmítají potravu.  Zásadním pravidlem je nenechávat živou kořist (schopnou obrany, holat se toto tedy netýká) s hadem v teráriu delší dobu bez dozoru. Přesto, že je had predátor se značnou fyzickou převahou, není zrovna génius a navíc má značně vysoký práh bolesti. Pokud kořist nechce sežrat tak ji pravděpodobně ani nezabije a může se nechat dost ošklivě pokousat. To, že se stokrát nic nestane neznamená, že po sto první nenajdeme hada okousaného doslova na kost, takže na toto bacha. Pokud máte v terárku 2 hady je vždy lepší krmit je odděleně, aby nedošlo ke žraní jednoho sousta 2 hady, odtrhnout je pak může být problém a je lepší kořist rozstřihnout. Co se týče různých vitamino-minerálních přípravků, tak ty nejsou nutné. Je nutné zabezpečit kvalitní stravu kořisti, pak v ní had dostane vše co je třeba. Proto není špatné myši kupované ve zveráku koupit pár dnů předem, kvalitně je nakrmit a pak teprve zkrmit.

Mimoto, když si donesete prcka domů (ale platí to i o dospělých) klidně ho nechte týden bez jídla. Někteří jedinci bývají rozrušení a potřebují čas, než se zklidní a začnou opět bez problémů žrát. Ovšem spíše žerou hned, takže je to na vás jestli to ozkoušíte. Pokud si nevezme, nechte ho ten týden v klidu. Co se týče přechodu z živých na mražené holata a naopak (někteří chovatelé krmí jen živými či mraženými) je třeba to prostě zkusit, většinou si v pohodě vezmou jak mrtvé tak živé.

Krmit lze prakticky jakéhokoli savce jež had zvládne pozřít. Dají se předložit i jednodenní kohoutci, jiní ptáci či plazi, záleží na druhu a velikosti hada. Nejobvyklejší stravou je myš a potkan. Morčaty se doporučuje krmit pouze opravdu velké hady, údajně jsou hůře stravitelná pro silnou kostru a kůži. Četl jsem i myšlenku, že pokud hada nakrmíme džungarákem, nebude pak již chtít myš. Po dlouhodobější monodietě se to stát asi může, ovšem po jednom nakrmení se mi to nikdy nestalo. Totéž jsem slyšel u mastomyší a taktéž se mi tato myšlenka nepotvrdila. Hady lze krmit i mrtvou kořistí, jen ne vždy o ni jeví zájem. Pak je nutné myš chytnout dlouhou pinzetou a zahrát menší divadlo, had ji ,,uloví´´ a sežere. Mraženými myšmi se krmí taktéž, samozřejmě po patřičném rozmrznutí. Jsou chovatelé jež takto krmí celý hadův život a bez problémů. Mražené mají výhodu, vždy je máme k dispozici v mrazáku. Taktéž spousta lidí nemůže vidět jak had zabijí myš, ovšem mražená jim už nevadí. Pokud krmíme mraženým tak volíme zásoby rozumně, aby nám myš neležela rok v mražáku, než ji zkrmíme. Doporučoval bych max. půl roku v mražáku, přeci jenom i v mrazu probíhají v mase biochemické pochody a je lepší čerstvější než starší.

Pokud máme více hadů v ubikaci krmíme je zásadně odděleně. Co se týče vyndávání hada z terárka do boxu na krmení, tak záleží na situaci. Pokud máme 2 hady v jednom terárku tak jednoho nakrmíme v něm a druhého v boxu. Dalším důvodem může být chov na např. lignocelu, ten je při pozření nebezpečný, a proto je raději krmíme v boxu (nejlepší je žádný lignocel nemít). Také to je vhodné v případě štěpek, hlavně pokud krmíme mraženou potravou. Mražené myši jsou po rozmraření celé mokré tak se na ně substrát dost lepí. Dalším důvodem pro krmení v boxu jsou mláďata, jež ještě krmíme holaty a chováme je ve velkém terárku. Pak je lepší prcka vzít a na noc s holetem zavřít do krabičky. Většinou ale dojde k sežrání během pár minut. Pokud v boxu krmíme hada živou potravou musí být větší než přepravní box kam had vleze leda stočený. Na přepravu toto stačí, ale na lov potřebuje mít určité pole působnosti.

Píši tady o krmení druhů s nimiž mám zkušenost, samozřejmě, že u citlivějších hadů (myšleno jak mezidruhově tak uvnitř druhu) chce ke krmení přistupovat s větší opatrností. Mimoto je každé zvíře individualita a je třeba aby chovatel poznal co kterému, jak vyhovuje.

Genetika, pro mnohé neoblíbené slovo a španělská vesnice. Při tom zrovna u gutát je vcelku snadná, jde v podstatě o hru s barvičkama, samozřejmě s velkou nadsázkou. Pokusím se ji trochu objasnit, ovšem jak moc dobře mi to půjde, nevím. Vysvětlím ji opravdu velmi zjednodušeně, takže ti jež genetiku ovládáte toto ani nečtěte.

Takže, všichni víme že kompletní návod pro sestavení živého organismu se nachází v DNA. Ta ukrývá spousty genů pro kde co, ale nás zajmají geny jež kódují výslednou barvu zvířete. Na pochopení genetiky je nutné znát základní pojmy:

Gen – DNA obsahuje nepřeberné množství genů které kódují každou čast organismu, nás zajmají geny jež kodují vznik barev a vzorů, každý gen má 2 alely

Alela – určuje projev genu, může býti recesivní či dominatní. Dominatní alela je nadřazena té recesivní. Značí se velkými (dominatní) a malými písmeny (recesivní).

V souvislosti s alelami pak mluvíme o homozygotovi – ten má obě alely buď recesivní (např. aa) nebo obě dominantní (AA). Pak je tu heterozygot, jež má alely odlišné (Aa).

Tedy, aby zvíře mohlo být amelano, musí nést gen pro amelano. Amelano je recesivní forma. Tedy, aby bylo zvíře doopravdy amelano musí mít obě alely recesivní, tedy aa (je homozygotem). Pokud by jedna alela byla dominatní, tedy Aa (zvíře je heterozygotem), zvíře by mělo barvu klasické, divoce zbarvené užovky. Z tohoto plyne že nestačí aby zvíře neslo gen pro určitou barvu. Musí mít tento gen kódováno dvěma recesivními alelami a být tedy homozygotem. Pokud je heterozygotem – Aa, gen jenž je recesivní se nemůže projevit.

A teď to stejné ještě jednou, trochu jinými slovy. Tohle je opravdu základ, je nutné jej pochopit. Pokud člověk nepochopí zákon recesivity a dominance, nehne se dál.

I když má zvíře v sobě geny například pro amelanismus, nemusí se projevit, neboť je to forma recesivní a je nutné aby obě alely byly aa, ovšem když je zvíře heterozygot –  Aa, kde A je dominatní divoké zbarvení tak se recesivní alela pro amelanismus nijak neprojeví. Zvíře pak tedy nese barvu amelano ale navenek vypadá jak klasická gutka. V souvislosti s tímto mluvíme o genotypu – což je soubor všech genů jež zvíře nese (nás zajímají ty pro barvu), a to i tedy těch, které nemůžeme pozorovat. Pak máme fenotyp – vnější projev genotypu, tedy to jak se genotyp projeví navenek a co ve skutečnosti vidíme na zvířeti.

Zjednodušeně: genotyp – všechny barvy jež v sobě zvíře nese, ale nemusí se projevit, tedy                                          nemusíme je vidět na zbarvení zvířete

fenotyp – všechny barvy jež můžeme pozorovat okem – skutečně se projeví                                        na zbarvení zvířete

Jak to tedy funguje. U gutek jsou takřka všechny mutace vůči divokému zbarvení a vzoru recesivní (krom Tessery). Tedy, pokud jakoukoli barevnou gutku, nyní vezmeme Amelano (matku s alelami aa) zkřížíme s klasikou (otec s alelami AA) jež ve svém genotypu nenese žádnou barvu, získáme všechna mláďata fenotypově stejná, s klasickým zbarvením po otci. Ale všechna již ponesou geny pro barevnou mutaci matky. K výpočtu se používá tzv. Punnetův čtverec, kam dosadíme alely daného genu rodičů:

Do sloupce dáme po jedná alele od otce, do řádku po jedné alele matky, a ty poté spojíme tak že alely otce roztáhme po celém jeho řádku a alely matky po celém jejím sloupci. Takto získáme výsledný gen jejich dětí. Jak jsem řekl, matka je amelano což je recesivní forma. Otec klasika, tedy dominatní forma. Proto všechna děcka, přestože nesou matčin gen pro amelano, vypadají jako otec. Klasika je dominatní a ,,přebíjí´´ amelano. Takto nám vznikají heterozygoti, ona hetera na kde co jež můžeme sledovat v inzercích. Tato děcka by byla psána jako Klasika 100% hetero amelano, či Klasika het. Amelano,protože všechna nesou gen pro amelano. Takže všechna děcka by vypadala jako klasická užovka, ale nesla by v sobě barvu amelano, jež by se ovšem nijak neprojevila na zbarvení zvířete.

Teď vezmeme děcka od našeho rodičovského páru a zkřížíme je mezi sebou. Jsou to tedy fenotypově klasicky zbarvená zvířata, ale genotypově klasika hetero na amelano, jejich alely tedy jsou Aa. Dosadíme je do čtverce:

Co se nám teda vylíhlo. Fenotypově jsme odchovali 3 klasiky (AA, 2xAa) a 1 amelano (aa). Genotypově tedy máme 1 klasiku, 2 klasiky hetero na amelano a 1 amelano. Ovšem, je tu problém, my nemůžeme podle fenotypu, tedy toho co vidíme, poznat které z těch 3 klasicky zbarvených mláďat je čistá klasika a které 2 jsou hetera na amelano. Proto se tato mláďata označují jako Klasika 66% hetero na amelano. Proč 66%? Protože máme 3 mláděta, jedno z nich je klasika a 2 jsou hetera. Převedeme to tedy na %, 100% mláďat (tedy všechny 3) vydělíme 3, dostaneme 33% (po zaokrouhlení). A teď těch 33% vynásobíme 2 hetery, pak máme 66% jsou hetera a 33% jež zbyde je čistá klasika. Toto nám říká že máme 66% šanci že jedna z těch 3 klasik jež koupíme je hetero na amelano. Ve skutečnosti je však ona klasika buď 100% hetero nebo 0%, tedy není hetero. Toto ovšem zjistíme pouze tak že našeho teoretického hetera spáříme buď s amelanem či jedincem u nějž 100% víme, že je heterem na amelano. Lepší je využít amelano, než hetero, neboť u amelana nám vyleze více amelano děcek. Někdy se neudává procentuální šance vyjadřující možnost že je zvíře heterem, tedy místo toho aby se napsalo Klasika 66% hetero na amelano, napíše se Klasika poss. het. (zkráceně possible hetero) amelano. Ovšem toto může taky znamenat že zvíře je 33% hetero, nebo taky 50% či úplně jiné číslo. Zkrátka nám tato zkratka říká že tam šance je, ovšem už nám neřekne jak moc velká.

Vezmeme si tedy našeho domnělého hetera, tedy Klasika 66% hetero na amelano (otec) a dejme mu amelano samici(matka):

Nyní nám tedy vylezla fenotypově polovina děcek klasických (Aa) a polovina amelano (aa). Genotypově tedy máme 2 amelano (aa) děcka a 2 klasická (Aa) 100% hetero na amelano.

Tímto křížením se nám potvrdilo, že náš samec Klasika 66% hetero amelano je opravdu nositelem genu amelano, je tedy Klasika 100% het. amelano, či jinak napsáno Klasika het. amelano.

Tabulka funguje samozřejmě v poměrových hodnotách, tedy například když vezmeme 2 heterozygoty na sebe (viz. 2. Tabulka) a samice nám nechá 16 vajec, dostaneme tedy 12 klasicky zbarvených hadů a 4 amelana. Z těch 12 jich bude tedy 66%, neboli 2/3, hetera na amelano (Aa), což nám dává 8 heter a zbydou 4  čisté klasiky (AA).

Ovšem, tato tabulka je čistě teoretická. Prakticky nikdy nevíme jak nám příroda ty geny namíchá do pohlavních buněk a které pohlavní buňky se potkají a splynou. Ve skutečnosti tedy můžeme mít ve snůšce všechna děcka amelano i když jich měla být teoreticky pouze ¼. Ve skutečnosti to však spíše dopadá tak že z 24 je tam jen jedno i když by jich tam mělo být 6, a čím vzácnější mutace tím spíš aneb zákon schválnosti funguje.

Většina mutací je však kombinací více barev. Základní jsou zvířata anerythristická (chybí jim červený pigment), amelanistická (chybí jim černý pigment) a axantická (chybí jim žlutý pigment). Tyto názvy jsme dostali přidáním a- před název barviva, tedy melanin a máme amelanistická. Taktéž můžeme před tyto názvy přidat slovo hypo, jež nám říká že mají nedostatek, tedy hypomelano (méně černého barviva, zvířata jsou pak výrazně ,,světlejší´´ než klasicky zbarvená),  pak hyponerythristická atd. Další zkratkou je hyper-, jež nám značí nadbytek, například hyperxantická zvířata, mají tedy více žlutého pigmentu, tato forma se nazývá Caramel.

Základní barvy, tedy ty jež nese jen jeden gen, máme:

Amelano – mutace velmi rozšiřená, chybí ji černé barvivo

Anery – chybí červené barvivo, zvířata jsoi víceméně černá, se žlutými znaky hlavně v oblasti krku

Charcoal – někdy označováno jako Anery typ B, též chybí černé barvivo a k tomu i žluté je  minimalizováno

Caramel – hnědá zvířata vlivem nadbytku žlutého, a nedostatku červeného barviva

Hypomelano – zvířata s nižším obsahem černého barviva, byla vyšlechtěna postupně výběrovým chovem jedinců s co nejnižším množstvím melaninu, jsou tedy tmavší než amelano a hlavně mají černé oko, amelano je má červené.

Ultra – též hypomelanická forma, s formou amelano se chová co-dominatně, tedy pokud dáme k sobě Ultra a Amelano vznikne nám 100% jedinců formy Ultramelano.

Stripe – toto již není barevná, nýbrž kresebná mutace, zvíře nemá klasická sedla ale podélné pruhy po délce celého těla, musí mít čistou břišní stranu, bez kostiček

Motley – místo klasických sedel má zvíře na hřbetě v prostřed řadu teček, někdy však jen kousek za hlavou, nutné je aby břišní strana byla čistá, bez čtverečků. Tato forma je co-dominatní s formou Striped, pokud tedy dáme k sobě stripe a motley zvíře, nevznikne klasika hetero na striped ale zvíře motley/stripe, jehož kresba je směsí obou kreseb. Obě tyto mutace zvýrazňují barvy zvířat.

Diffused (Bloodred) – tato zvířata mají kresbu slitou v jednu celistvou plochu, je snaha o vymyzení sedel tak aby byl had prostě červený. Mutace vznikla výběrovým chovem a je přenášena na jiné barvy, tam už často ovšem není tak výrazná absence sedel.

Poslední 3 mutace, stripe motley diffused, jsou tedy mutace kresebné, a lze je jakkoli kombinovat s těmi barevnými, pak tedy máme amelano motley, či butter striped atd.

Pak tu máme další kresebnou mutaci jejíž název je Tessera. Jedná se o jedinou dominantní mutaci u užovky červené. Je dominantnější než Klasika. Pokud tedy dáme heterozygota Tessery na Klasiku dostaneme polovinu mláďat Tessera a polovinu Klasiky. Pokud bychom měli homozygota Tessery tak dostaneme dokonce jen samé Tessery jež jsou 100% hetero na klasiku. Něco jako hetero Tessera tedy nemůže existovat neboť gen Tessera se vždy projeví. Dobré je, že lze Tesseru kombinovat se všemi kresebnými i barevnými mutacemi. Dnes je ještě relativně vzácná, její cena vyšší, ale díky její dominanci se vše během pár let naprosto obrátí.

Existuje však nepřeberně větší množství barev a ty vznikají právě kombinací těchto základních.

Máme tedy:

Butter – má oblíbená, kombinace amelano + caramel, krásná žlutá zvířata

Amber – kombinace caramel + hypomelano, barevně variabilní zvířata, mrkněte na google

Blizzard – amelano + charcoal, čistě bílá zvířata bez kresby

Snow – amelano ­+ anery, bílá zvířata s viditelnou kresbou vlivem přítomnosti žlutého pigmentu

GoldDust – takový UltramelButter, tedy ultra + amelano + caramel, jak říká již název, zlatavá zvířata

Pewter – diffused +charcoal

Ghost – anery + hypomelano

Tyto formy však už mají trochu odlišné křížení. Abychom dostali např. formu Butter musíme mít zvíře gen pro Amelano i Caramel v homozygotní podobě. Pokud by mělo třeba jen gen pro amelano, ale gen pro caramel by byl jen hetero, měli bychom zvíře fenotypově amelano, a genotypově amelano het. Butter (Caramel). Tedy musíme mít správný rodičovský pár. Dejme k sobě tedy matku Butter a otce Amelano het. Caramel, tedy i Butter (když sečtu amelano a caramel dostanu Butter, tedy kdyby nebyl jen hetero Caramel ale skutečný (homozygotní) Caramel i Amelano v jednom, byl by Butter). Třeba si uvědomit že křížíme 2 barevné mutace v jedno hadovi, má tedy více alel, konkrétně matka bude aacc a otec aaCc. Jde tedy o to, že u matky jsou všechny alely recesivní, mohou se tedy všechny projevit a máme díky tomu žlutého hada, Buttera. Ovšem u otce je jedna z alel kodujících formu Caramel dominantní, ale aby se mohla forma projevit je třeba aby byly obě recesivní. Pokud nejsou, zvíře je pouze nositelem genu, tedy heterem. Tudíž by mělo být zbarveno klasicky, ale díky tomu že má v sobě i geny amelano, a to s 2resesivními alelami, jež se tedy mohou projevit, je zvíře fenotypově Amelano.

Nyní  musíme do čtverce dát všechny kombinace alel jež u rodičovského páru mohou nastat, pomůže nám další čtverec. Použijeme stejný systém jako u tabulek výše. Dostaneme tím kombinace alel, jež produkují rodiče a ty dáme do dalšího čtverce.

Matka aacc   Butter      (Amelano + Caramel)                                 Otec aaCc Amelano het.                                                                                                                                   Caramel

OTEC

A tyto kombinace vložíme zde:

Opět otcovské alely roztáhneme po řádku, a to obě dvě – a i c respektive A i C. A mateřské zas spustíme dolů ve sloupci.

Dostaneme tedy 16 děcek, z nich je fenotypově  8 Amelan a 8 Butterů. Z genotypově tedy máme 8 Butterů a 8 Amelano 100% hetero na Caramel, tedy i Butter protože Amelano+Caramel je Butter.

Zkusme ještě jeden příklad. Vezmeme samici Amelano hetero Caramel ( aaCc) a samce Caramel hetero Amelano (Aacc). Nejprve tedy vytvořme kombinace jejich alel:

MATKA

OTEC

A zde je vložíme:

Pak tedy dostaneme 16 mladých, z nich jsou fenotypově 4 Butteři, 4 Klasici, 4 Caramel a 4 Amelano.

Genotypově to tedy budou 4 Butter (aacc), 4 Klasici 100% hetero Amelano + Caramel tedy Butter, 4 Caramel 100% hetero na Amelano (tedy Butter) a 4 Amelano 100% hetero na Caramel (tedy Butter).

Zvíře však může nést mnohem více barev, k tomu lze všechny barvy kombinovat s kresebnými mutacemi, mohli bychom tak mít třebas 5 genů v jednom zvířeti, řekněme že máme Butter Stripe hetero Hypomelano Diffused, pak bych jej genotypově zapsal takto: aaccssHhDd, kde písmena sedí k počátečním písmenům názvu mutace. Písmena si samozřejmě mohu vždy zvolit jaká chci. Teď si představte jaký čtverec by byl potřeba pro zjištění potomků. Proto nějaký šikovný člověk vymyslel vychytávku, genetickou kalkulačku na www.corncalc.com . Naučte se ji používat a bude vám hej. Máme tam 2 sloupce, male (samec) a female (samice). Zmáčknete zobáček příslušné mutace, dáte zda ji nese homozygotně či heterozygotně, postupně vše vyplníte dle zvířat jež chcete dát dohromady. Pak zmáčknete calculate a vyjede vám na boku seznam očekávaných potomků, fenotypově i genotypově. K tomu si můžete na název formy kliknout a hodí vás to k fotogalerii příslušné mutace.

Krom těchto, řekněme pevně daných forem tu máme ještě formy získané selektivním výběrem. Příkladem je například Abbot Oketee. Genetypově se jedná o Klasiku, ale fenotypově jsou to nádherná zvířata s oranžovým podkladem, červenými sedly se silným černým lemováním. Vznikly výběrovím křížením zvířat s co největším kontrastem barev a silným černým lemem kolem sedel.

Další jsou například Sunglow – výrazně oranžová zvířata s minimem bílé barvy

Candy Cane – zde je snaha o bílý podklad a červená sedla

Reverse Oketee – vypadá jak Abbott Oketee v Amelanu

Všechny tyto tři mutace jsou vzniklé výběrovým chovem, kdy chovatelé vybírala ty nejoranžovější, nejbělejší čí nejkontrastnější zvířata a dával je k sobě, fenotypově jsou naprosto odlišná genotypově však všechna pouze Amelano. Když taková zvířata skřížíme vznikne různá směs zvířat různých barev, ale v podstatě všechna sklouznou k obyčejnému Amelanu. U těchto zvířat tedy nelze mluvit o nějakém 100% heteru, spíše lze říci že jejich potomstvo bude mít větší podíl např. oranžové barvy v případě Sunglow. Má k tomu zkrátky vlohy, sklony. Není tedy vyloučeno že pokud dáte k sobě Amelano a Sunglow že v potomstvu bude Sunglow, je to spíše velmi pravděpodobné.

Nikdy nelze 100% říci co se vylíhne. Bavíme se o živých organismech, ne o strojích. Jsou tedy velmi proměnlivé, a díky této proměnlivosti, nahodilým mutacím se můžeme vůbec bavit o nějakých barevných formách hadů, a nejen jich.

Ani zdaleka jsem zde neobsáhl všechny mutace jež v dnešní době existují. Je jich mnoho a mnoho, pokud chcete projděte si je na výše zmíněné genetické kalkulačce či na google obrázcích. Nejlepší je zadat corn snake, případně corn snake morphs či podobně a vyjede vám obrovské množství odkazů i obrázků. Chtěl jsem vysvětlit pouze základy díky nimž už stači jen sledovat  vývoj stále nových a nových mutací, princip je pořád stejný. Doufám že jste něco pochytily a vysvětlil jsem vše srozumitelně, snaha byla