Než se rozhodneme pořídit hada musíme mít ubikaci v níž bude bydlet. A to dříve než chovance, ne naopak. Nejlepším materiálem na jeho výrobu je sklo, díky jeho odolnosti a snadné omyvatelnosti. Dělají se samozřejmě i terárka z osb, plastu či lamina. Já mám dokonce terárko z krbu v němž žije Pan Gekončík (Eublepharis macularius).

Osb má výhodu oproti sklu hlavně v pevnosti, když s ním praštíte o zem nerozletí se na tisíc kousků, také je lepším tepelným izolantem a pokud si děláte terárium sami, lépe se s osb pracuje. Ovšem osb je nutné ošetřit, minimálně na dně je třeba vytvořit nějakou vanu, např. pomoci pvc podlahy či skla, aby bylo možné jej při výměně substrátu očistit. Oproti sklu není osb tolik odolná vůči působení vody, trusu a díky jejímu povrchu ji nelze spolehlivě vydesinfikovat. Další stránka věci je estetika, mně osobně se líbí, jinému zas ne. Zkrátka osb je dobrá věc, ale spíše pro velká terária, terárium 100x50x50 pro užovku či korálovku si raději nechám slepit od skláře. Lamino bych nedoporučoval vůbec, neboť není odolné vůči vodě a snadno se jejím působením rozpadne, vyjímkou jsou tedy snad jen suchá terária. Co se týče plastu, viděl jsem krásná terária z lepených černých plastových panelů, určitě by byla šikovným doplňkem interiéru. Snadno omyvatelná, ne tak křehká, materiál snad lepší jak sklo, jen ta cena byla dosti vysoká, tak jsem po nich více nepátral.

Velikost terária je samozřejmě závislá na jeho obyvateli. Ke každému druhu bude napsána zvlášť u jeho článku. Spousta lidí řeší jestli může malého prcka, co si donesla od chovatele, hned hodit do dospěláckého terárka. Dle mého naprosto klidně ano, ale je nutné se připravit na to, že hada první rok, než pořádně povyroste, moc neuvidíte. Taktéž je třeba terárium velmi, velmi důkladně zabezpečit, protože i ta nejmenší skulinka může být cesta ke svobodě. Často se podceňují mezery mezi šoupačkami (ano, vlastní zkušenost) a místa vstupu elektroinstalace, bacha na to. U dospělých hadů dejte pozor na otevření šoupacích skel. Dospělé užovky mají dostatečnou sílu je při zapření otevřít, je tedy lepší mít na nich zámek, či je opatřit eskem z drátu, nebo se dá prostě strčit mezi skla půlka kolíčku na prádlo, či jiný klínek. Další věcí je krmení, v takto velkém teráriu je lepší hada na každé krmení vložit s holetem do krabičky, ať ho nemusí hledat po teráriu. Stresu z nadměrného prostoru bych se nebál, co je 80x40x40 oproti lesu? Jen je samozřejmě prckovi nutno dodat dosti úkrytů, aby se měl kam schovat. Pokud mu je nedopřejete, bude věčně zahrabaný v substrátu a bude se vám těžko hledat. Pokud chceme dát prcka ze začátku do menšího prostoru, je nejlepší pořídit si plastový box, jichž je v hobby marketech nepřeberné množství. Stačí jej opatřit větracími otvory, a položit na topnou folii, ta by ovšem neměla zabírat víc jak 1/3 dna. Výhoda plastového boxu je cena a také to, že minimalizuje možnost úniku neboť nemá žádné mezery jako terárium. V tomto boxu můžeme mít hada první rok, a až poté jej přemístit do velkého terária.

Nezbytnou součástí terária je větrání. To je nezbytné aby zabránilo kumulaci tepla a umožnilo cirkulaci vzduchu. Nejčastěji se řeší pásem perforovaného plechu na stropě terária, nebo v horní polovině zadní stěny. Tím odchází teplý vzduch z a do terárka vchází chladný mezerou mezi šoupačkama či lépe, dalším pásem větrání pod lištou dveří. Nevhodné je umístění větrání naproti sobě, pak v terárku vzniká průvan jež je nežádoucí u všech zvířat. Pokud máte terárko zabudované v nábytkové stěně, je třeba dát horní větrání také do přední stěny ke stropu, či mít mezi stropem terárka a spodní částí dalšího nábytku dostatečnou mezeru na odvod teplého vzduchu.

Důležité vybavení představuje zdroj tepla. Tím nejčastějším je klasická žárovka zavěšená v objímce krytá květináčem. Je vhodné zvolit objímku s očkem pro zavěšení, aby světlo neviselo jen na elektrickém kabelu. Často se též užívají topné kabely, umístěné v boční stěně či části podlahy, topné rohože či topné kameny. Tyto tepelné zdroje musí být dobře technicky vychytané, ideálně opatřené termostatem v případě silnějších watáží neboť pokud se na nich had vyhřívá, zalehne je svým tělem, teplo pak nemá kam unikat a může dojít až k popáleninám. Proto je nutné dávat pozor, vyzkoušet jak moc je zdroj schopen se rozehřát, případně jej opatřit termostatem. Není vhodné zdroj tepla umístit uprostřed terária. Lepší je jeho jeden, či druhý konec, tak aby v teráriu vznikl určitý tepelný gradient a zvíře si pak mohlo vybrat teplotní zónu, jež mu zrovna vyhovuje. Zdroj osvětlení či UV-B obvykle není potřeba (u hadů). Watáž žárovky si musíte vybrat sami, dle teploty okolního prostředí, je tedy třeba vyzkoušet pomocí teploměru jaká žárovka bude konkrétně u vás potřeba. S topnými kabely, kameny či foliemi vám poradí prodejce.

Další položkou je nějaký zdroj vody, bez vody není život a hadi nejsou vyjímkou. Vodu umisťujeme do chladnější části terária. Hadi ji nejen pijí, ale též využívají při ochlazování či při nízké vlhkosti během svleku. Proto by měla být miska na vodu tak velká, aby se do ní had mohl celý stočit a stabilní natolik, že ji had nepřevrhne. Nutná tato velikost však není, stačí zvířeti poskytnout krabičku s vlhkým rašeliníkem, či v průběhu svleku zvýšit vlhkost v teráriu rosením. To, že nám had tráví spoustu času ve vodě nemusí být jen známkou nadměrné teploty či nedostatečné vlhkosti, ale také třeba tím, že má vnější parazity. Ty pak můžeme pozorovat na hladině. Toto je každopádně nutné řešit.

Též bychom měli poskytnout možnost úkrytu. Čím menší tím lepší, aneb had je tím spokojenější, čím víc je v úkrytu nacpaný, měl by tedy růst postupně s ním. Obvykle používám obrácené květináče s otvorem v boku, které měním s růstem hada za větší a větší. Ale lze použít prakticky cokoliv. Důležité je, aby bylo úkryt možno kdykoliv odkrýt a zkontrolovat či vyndat hada.

Tématem spousty dohadů je substrát. Používám rašelinu, písek či směs obého. Lignocel (myšlena kokosová vlákna) již vůbec nepoužívám po přečtení diskuzí s chovateli, jimž lignocel prokazatelně usmrtil mláďata při pozření s potravou. Problém s pozřením může nastat též v případě štěpek či dřevěných peletek, jež se někdy používají do terárií. Samozřejmě, nic se stát nemusí, a to celé roky až pak najednou nám umře prcek na zacpání střev, já osobně bych tohle nepokoušel. V případě peletek, štěpek, či při krmení rozmraženými hlodavci je lepší krmit mimo terárium, v nějakém boxu. Rozmražení hlodavci bývají mokří, a snadno se na ně chytá všechen typ substrátu. Rašelinu kupuji normálně v Hornbachu po 75l balení, čistou bez jakýchkoli přísad, a písek taktéž tam, jemný jež se užívá do dětských pískovišť. Cenově to vyjde asi nejlépe, rozhodně bych nekupoval zbytečně drahé směsi ze zveráků. Rašelinu je nutné udržovat trochu vlhkou aby nepřeschla a nebyla zbytečně prašná. Dále se používají noviny či ubrousky. Jejich estetická hodnota však není valná a jsou vhodné spíše pro hygienická či karanténí terária. Také se dá užít hrabanka z lesa, tam je ovšem vhodné ji tepelně ošetřit, abychom si domů nedonesli zbytečné hosty. Užívají se též bezprašné hobliny, ale ty jsou vhodné spíše pod velké hady, ovšem užití pod menšími hady je též bez problémů možné. Kočkolit není jako substrát vhodný. Naopak se dá použít i Asan, ale ten je finančně náročnější.

Toť asi základ jež musí mít každé terárium s hadem. Určitě je vhodná i nějaká větev, či kámen,  něco o co si bude moci had ,,zapřít´´ kůži při svleku. Pokud nám to prostor dovolí, je fajn mít úkryty alespoň 2, s tím, že jeden je tzv. vlhký, kde máme například krabičku s rašeliníkem v chladnější části terária, zvířata jej ráda užívají před svlekem, a to i druhy jež se normálně nerosí jako např. Lampropeltis getulus californiae.

Nakonec bych se chtěl zmínit o užití starých akvárií jako ubikací pro hada. Každý, či drtivá většina chovatelů vám řekne, že to není vhodné. Jedná se o horší cirkulaci vzduchu. Ovšem, i tak je dosti lidí jež mají terárium zřízeno z akvária. Pokud tedy tak činit musíte, pak se postarejte aspoň o dobré větrání ve stropu. Na jedné i druhé straně (těch jež jsou od sebe vzdálenější) stropu umístěte po celé délce (tedy šířce terária) větrací pás. Ideální je, když je pod jedním umístěna žárovka, horký vzduch jež od ní pak stoupá odchází tímto otvorem a druhým, ležícím na druhé straně přichází vzduch čerstvý. Samozřejmě je nutné, aby mezi větracími otvory a dalším kusem nábytku byl dostatečný prostor pro odchod vzduchu, aneb ať není strop hned nalepeno na další kus nábytku, pak je nám větrání u každého, i klasického, terária k ničemu. Nejhorší je použití typických černých plastových akvarijních krytů, jež neposkytují žádnou výměnu vzduchu. V létě, kdy je žárovka vypnutá, je vhodné mít ještě druhý strop kde tvoří větrání prakticky celou jeho plochu. Zkrátka, akvária do 60cm výšky si myslím, že je možné na terárium adaptovat (ale je nutné aby mělo velkou plochu dna, alespoň 100×50, akvária hodně orientovaná na výšku jsou vskutku nevhodná). Druhou možností je akvárium položit na bok a ze stropu udělat přední stěnu. Ale v tomto případě je již lepší celé akvárko rozřezat a slepit znova v terárko i s klasickým větráním.

V jednom teráriu je vhodné mít vždy jen jeden druh. Pokud člověk chce víc druhů, měl by mít víc terárií. Taktéž by neměli býti v teráriu jedinci s velkým velikostním rozdílem. Dokonce i užovka červená je schopná kanibalismu, takže chov jedinců rozdílné velikosti může připravit nemilé překvapení. Dále je naprosto nevhodný chov páru, před dosažením minimální velikosti samice pro rozmnožování. Chov dvou stejně velikých samic bývá bez problémů. U samců můžou nastat šarvátky, hlavně v období páření, a to i do takové míry, kdy je třeba samce oddělit. Taktéž je nutné hady oddělit během krmení. A hlavně, nezapomínejte na karanténu.