Téma vytahování terarijních zvířat z jejich ubikací za účelem pochování čí jakési formy mazlení, či jak to nazvat, je poměrně složité. Většina skalních teraristů jež chovají zvířata pouze za sklem a manipulují s nimi jen v nutných případech jakoukoli manipulaci pro potěchu člověka odmítá s tím, že jde o zbytečné stresování zvířat. Dle mého je nutné si uvědomit, že i z plazů se stala tzv. pet zvířata, tedy domácí mazlíčci a spousta lidí má třebas jen jednoho, dva hady a ty si chtějí vytáhnout, pohladit a užít si kontakt. Nemyslím, že by na tomto bylo něco špatného, ale je nutné dodržovat určité zásady a uvědomit si, že had nikdy nebude jako pes, ani potkan, ani andulka. Hadi jsou zvířata samostatně žijící, bez jakýchkoli sociálních struktur či vazeb která se setkávají jen při páření, čí některé druhy při vzájemném zimování. Chování v páru je tedy pouze za účelem úspory prostoru, hada samota opravdu netíží.

Chceme-li tedy chovat hada kterého si můžeme a vytahovat z terária je vhodné zvolit druh klidný, již delší dobu chovaný v zajetí, rozhodně není vhodný jedinec importovaný z přírody. Přesto, že si vyberete druh klidný, není jistota jeho návyku na manipulaci 100%. Při manipulaci s hadem jde o to, že on nikdy nebude vyhledávat naši přítomnost, nepocítí k vám náklonnost, nebudete mu chybět, jde pouze o to, že si had zvykne na manipulaci s ním, opuštění terária a zvědavého majitele kterému lozí po ruce či mu spočne za krkem. Je však třeba dodržet určitá pravidla. První a zásadní je nikdy nespojit pach kořisti s naším. Pokud máte doma více zvířat, nejlépe nějakých hlodavců, je nejlepší před vytáhnutím hada si umýt ruce. Kdyby jste na sobě měli pach třeba potkana, je dost možné, že vám had skončí zakousnutý do dlaně. Nikdy na sobě tedy nenechte pach hadovi kořisti než si jej budete brát. Hada taktéž nikdy nerušte v období svleku, had v této době prakticky nevidí a je nadměrně nervózní, nechte ho proto v klidu. Taktéž jej samozřejmě nerušíme během období zimování, březí samice a v období páření. Další dobou kdy je nutné mu dopřát klid je po nakrmení, minimálně 3 dny, u větších spíše 5 a u opravdu velkých hadů i déle, než mu ,,slehne´´ po jídle. Mláďata též není vhodné moc často brát do rukou, jsou ještě malá a křehká a cítí se zranitelně takže minimálně do půl roku věku bych je zbytečně nerušil. Určitě hada netaháme hned při jeho pořízení, minimálně 2 týdny ho necháme naprosto v klidu ať si zvykne na nové bydlení. Spousta hadů prochází jakousi pubertou kolem 1. roku života kdy jsou kousavější a ostřejší, ale do 2 let se srovnají a zklidní, tedy aspoň u mých hadů jsem toto pozoroval. V tomto období se může had kousnout, i když toto je vyjímka, oni spíše straší než by skutečně kousli. Kousnutí se opravdu bát nemusíte, u malých hadů jej vůbec neucítíte a ani u  dospělé užovky se nejedné a nic bolestivého. Jejich zuby jsou velmi ostré a projedou kůží jako nic, ale nejsou zas dlouhé natolik aby umožnili nějaké výraznější zranění. Jde spíše o ten strach, proces leknutí se než o fyzickou bolest. Když už by vás had náhodou kousnul, snažte se zachovat klid, nejspíše vás okamžitě pustí. Pokud ne, necukejte se, hrozí vylomení zubu hada což může vést pozdějí ke zdravotním komplikacím. Jeho zuby jsou směřovány směrem do tlamy, tak aby mu kořist nevyklouzla, s tím je tedy nutné počítat a hlavu hada posunout kousek blíže k jeho tělu a uvolnit se z tlamy. Pokud had nechce ani po delší době pustit, potřeme mu čumák alkoholem či octem. Ale tato situace s nejvyšší pravděpodobností nikdy nenastane, není se tedy čeho bát. Pokud tedy máte ostřejšího jedince a bojíte se ho, kupte si pracovní rukavice. Ale takové v nichž máte dostatečný cit aby jste hadovi neublížili. I ostřejší hadi se po vyndání z terária zpravidla zklidní, neboť terárko je jejich úkryt a chtějí mít svůj klid. Časem si na manipulaci zvyknou a není problém je vyndat. Jsou však i jedinci jež i po vytažení z terária jsou nervózní, napnutí jak tětiva, či se neustále snaží zdrhnout rychle pryč a toto chování jim pak vydrží celý život. Takového hada pak vem netaháme, necháváme ho v teráriu a manipulaci omezíme na nezbytné minimum. Je třeba mít vždy na paměti, že had není kontaktní zvíře a naši snahu o kontakt jen toleruje, pokud narazíme na jedince jež ji netoleruje máme zkrátka smůlu.

Než hada vytáhneme musíme dát o sobě vědět, otevřeme terárium a počkáme na reakci hada. Nejspíše si nás všimne, zaregistruje nás a pak jej opatrně můžeme vyndat. Pokud je v úkrytu musíme jej celý odklopit, ne strkat ruku dovnitř a hada tahat ven. Nejvhodnější je pokud si had sám vyleze na ruku, což může fungovat, přeci jen i oni jsou zvědavá zvířata, ale taky nemusí. Pak hada opatrně vytáhneme, nikdy jej netaháme za ocas či za hlavu. Vždy musíte dopřát hadovi dostatečnou oporu, potřebuje cítit jistotu, jinak má obavy, že spadne a bude vás nadmíru stahovat, ale nebojte nesnaží se vás uškrtit, jen nechce spadnout.

Seznamování s ostatními zvířaty bych vynechal, hada zajmá pouze co může sežrat či s čím se může pářit. Vždy je nutné zachovat klid a netrhat sebou, žádné prudké pohyby, hada tím zbytečně plašíte. Proto není vhodné dávat hady do rukou malým dětem. Had se může blbě pohnout, dítě se lekne a hada pustí. Další věc je, že nemají cit v rukou a rády sebou různě škubou. Děti ať si hada pohladí když jej má někdo dospělý v ruce. Další věcí je osobnost samého zvířete. Ne každý had je takový kliďas aby bylo možné jej jen tak tahat ven z terária, někteří na tohle nejsou vhodní nikdy. Doma mám např. pár užovek tenkoocasých. Samici mohu klidně vyndat ven již pobyt venku ji očividně nevadí. Za to samec, tomu se jednoznačně nechce vůbec z terária, takže jen vytáhnout ho je boj. Když už je venku, přijde buď snaha o okamžité zdrhnutí nebo naopak strne, nehýbe se a je celý napnutý. Zkrátka samici můžu tahat ven pokud chci, ale samec toto vyloženě nesnáší. Ze 4 korálovek pruhovaných-kalifornských jež jsem měl doma byli 3 v pohodě, člověk je vytáhnul a dobré. Kdežto sameček jehož mám nyní, u něj stačí otevřít terárko a už slyším jak švihá ocáskem, jakmile jej vemu rukou tak mne okamžitě potřísní a snaží se zdrhnout, takže také jedinec spíš na podívání než manipulaci.

Ochočit tedy hada nelze, dá se říci že na to není dost chytrý. Ovšem přivyknout jej na ruku, manipulaci s ním dle mého lze. Ač nejsou chytří jako savci, nějaký mozek přeci jen mají a věřím, že jsou schopni si přiřadit určitý podnět, pach a k němu reakci. Přeci jenom, pokud terárium otevíráme prakticky jen při krmení, pak si had navykne, že otevřené terárium rovná se potrava a i když jdeme jen vyměnit vodu, může had vyletět neboť čeká krmení. Nějaké venčení hadů, nošení je za krkem do hospody či jiné blbiny si raději odpusťte. Nemám nic proti ukázaní hada ve škole v rámci nějaké prezentace, když si někdo vezme hada ven aby si jej nafotil, ale zbytečné tahání hada kamsi pro nic za nic, je zkrátka zbytečné.

S hady tedy lze manipulovat, jen je nutné dodržet základní zásady aby byla spokojenost na obou stranách. Musíme s ním zacházet s citem, s rozumem a vnímat jeho chování. Když si hada 3x do týdne vytáhnu, on spokojeně žere a nejeví známky nemoci tak je jasné, že mu manipulace nevadí. Kdežto když ho tahám každý den, svlek nesvlek a chodím s ním do hospody a had mi přestane žrát a pomalu se ani nehýbe, něco bude špatně. Jak se říká, všeho s mírou. Mluvím samozřejmě o často chovaných druzích rodu elaphe či lampropeltis případně hroznýši královském respektive jeho mezipoddruhovým křížencem jež se vyskytuje v terárkách nejčastěji. U takové krajty zelené či jiných stromáků tohle samozřejmě moc neklapne, tihle hadi bývají nepoměrně ostřejší. O dalších druzích náchylných ke stresu a importech nemluvě. Pamatujte tedy, že je možné si hada brát do rukou, dokonce to je žádoucí pravidelně činit v rámci zjištění zdravotního stavu a celkové kondice hada. Ale nikdy se s vámi nebude mazlit ani vás vyhledávat, a to, že se například díváte na televizi a on vám spí pod trikem není důkaz jeho ochočení. Jen se mu líbí teplo jež vyzařujete, a úkryt jež mu triko poskytuje.