Osmáci jsou fajn hlodavci, velcí akorát do ruky, člověk se nemusí bát, že by je rozmáčknul, ale zas žádní obři aby na ně neměl místo, mají kolem 200-300g. Oproti ostatním hlodavcům mají výhodu v delším dosažitelném věku. Pokud se o ně člověk dobře stará neměl by být problém 5-6 let, četl jsem dokonce i více. Můj pár má 5 let a vypadá vcelku mladistvě, tak uvidíme. Pro dlouhý život je ovšem potřeba střídmá strava a ne krmení směskami pro hlodavce složených pouze ze zrnin a sušeného ovoce. Osmáci pochází z tvrdých podmínek hor Jižní Ameriky kde se živí hlavně trávou a kůrou stromů. Ideální je tedy jako základ stravy kvalitní seno ad libidum, a k tomu jim obden přidávám hrst zrní. Jednu směsku mám jen jednoduchou, směs pšenice ječmene a ovsa 2:2:1 a druhou kupuji směs pro malé hlodavce. Tyhle směsky střídám, jednou dám svoji, po druhé kupovanou. Občas není na škodu dát i vlašský ořech, piškot, trochu tvarohu (hlavně samici když kojí) či ovoce, ale s mírou, třebas jednou týdně porci něčeho z těchto pochutin. Nejlepší je dávat je při kontaktu s osmáky mimo ubikaci jako odměnu a v rámci utužování vztahu. V létě si rádi dají pampelišku, jitrocel, trochu jetele, zkrátka nějaké to zelené. Ale raději vybírejte jen ty rostliny, jež bezpečně znáte a někde mimo dosah chemických postřiků a prachu z cest. Také mají rádi větvičky ovocných stromů či maliníku na okus, jak z jara pupeny tak celoročně jejich kůru. Pokud máte možnost od někoho sehnat větvičky z ořezaných ovocných stromů tak ideál. A samozřejmostí je napáječka s vodou. Dá se sice nahradit dostatečným množstvím zeleného šťavnatého krmení, ale pro komfort zvířat si myslím, že je lepší i nějaký zdroj vody.

Jako ubikaci mám staré akvárko 110x50x75 (dšv) kryté zhora pletivem. Na dno dávám jako u většiny hlodavců hobliny, do rohu seno a misku na zrní. Dále mají větve na šplhání a zároveň okus a jejich oblíbené běhací kolečko. Dokážou v něm běhat neúnavně celé hodiny a pokud se jim zasekne, jsou doslova šílení. Slyšel jsem názory o jeho nebezpečnosti, já bych se ho nebál. Kolečko mi nikdy žádného hlodavce nezranilo a jsem rád, když se mají jak vyblbnout a protáhnout.

Chovám pár, ale je možné mít i skupinku samce a třeba i 5 samic. Každopádně je dobré mít minimálně 2 zvířata, osmáci jsou od přírody společenská zvířata neboť v domovině žijí v koloniích. Lze mít i jen 2 holky pokud nechcete odchovy. Dokonce se snáší 2 samci pokud jsou jen spolu, ale spíše pokud se jedná o bratry či mladá zvířata po odstavu. Ovšem nikdy nelze přesně na 100% říci zda spolu budou zvířata vycházet, proto je po pořízení a hlavně v období dospívání bedlivě pozorujte, nějaké drobné šarvátky jsou v pořádku, musí si ujasnit pozice. Pokud se rvou do krve, je něco špatně a pravděpodobně bude nutné zvířata oddělit. Do harmonizujícího páru či skupiny nová zvířata raději již nepořizujte. A když chcete k jednomu osmákovi pořídit dalšího, nejdříve pečlivě umyjte ubikaci a vše v ní, tak aby ji ani jedno zvíře nepovažovalo za svoji. Pokud se rozhodnete pro zvířata opačného pohlaví, dřív nebo později pravděpodobně přijde odchov. Nejlepší je pokud má v této době samice aspoň 5 měsíců, spíše 6. Po cca 84 dnech se narodí v průměru 5 (ale taky 1 nebo i 8) prcků kteří jsou jak zmenšený dospělák. Žijí v tvrdých podmínkách tak se rodí už plně vyvinutí, chlupatí a už pár dnů po porodu zkouší pevnou stravu. Přesto by měli do 6. týdne zůstat u matky a pak teprve odejít do světa.

Osmáky mohu jen doporučit, pokud se jim člověk věnuje jsou z nich parádní společníci na hezkých pár let. Navíc nejsou prakticky vůbec cítit, což ocení hlavně citlivější povahy v bytě. Snad jen pamatovat na to, že opravdu rádi hlodají, proto je tedy nikdy nepouštějte po bytě bez dozoru, ale to platí u všech zvířat vyjma psů a koček. Zvláštní pozor je pak nutné dát na ocas, nesmíme za něj osmáka tahat jako myš, snadno se mu může svléci z kůže. Proto vždy berte osmáka za tělo, pomalu a klidně aby se nelekl rychlého pohybu.

Větší část potkanů chovám jako potravu pro hady. K chovu užívám takzvané T bedny. Skládají se z plastové vany a vrchní kovové časti, jež tvoří mříž s korýtkem pro napáječku a krmení. T beden existuje více variant, k chovu potkanů se používá velikost T4. V jedné bedně mám skupinku 1,3 tedy 1 samec a 3 samice. T bedny jsou pro chov krmných hlodavců opravdu nejlepší volbou. V práci, kam jsem chodil na brigádu, chov probíhal v malých akváriích z hora krytých víky z perforovaného plechu. Akvária byla samozřejmě rychle obouchaná, popraskaná od neustálé manipulace při čištění. Také bylo nutné mít uvnitř misky na potravu, což za není vhodné protože jednak v malém prostoru zbytečně zabírali místo, také krmení v nich bylo brzy zasypáno podestýlkou a krmení jako takové dlouho trvalo a bylo nutné jej provádět denně. T bedny jsou z pevného plastu, mají tedy dobrou odolnost a ve vrchním víku je korýtko kam člověk umístí napáječku, nasype granule a 3 dny nemusí o potkanech vědět. Krmení granulemi určenými přímo pro potkany a myši se mi osvědčilo nejvíce. Obsahují vše co je třeba pro výživu potkaních samic, jež potřebují kvalitní zdroj potravy neboť neustálými porody a kojením dostávají řádně zabrat. Mají je tedy neustále v korýtku pro ad libidní příjem. K tomu je samozřejmě potřeba napaječka s vodou jež musí být vždy k dispozici. Pokud tak není, mohou samice sežrat celý vrh. Používám velké NTS lahve s nerezovým víčkem, pokud s nimi člověk nepraští o zem jsou snad věčné. U některých beden mám i klasické napaječky s kuličkou jež mají v každém zverimexu. Potkani je většinou nechávají být, ovšem pokud dojde voda zničí je během pár hodin. Takže je třeba vodu neustále dávat, já mám pro jistotu pod napáječkami kus plechu s otvorem na kovovou trubičku od napaječky, tak aby se potkani nedostali k její plastové části.

Samice je vhodné zařazovat do chovu ve věku cca 4 měsíců, pak nám samice bude dávat hezké, silné vrhy a vydrží i delší dobu. Březost trvá 21 až 23 dnů a následuje porod většinou 7 – 11 mláďat, ovšem nezřídka taky více. Pokud nám dává samice méně než 6 holat, je lepší ji vyměnit za jinou. Většinou samice, ani samec, nevydrží v chovu déle jak rok, pak je vhodné skupinu zkrmit a založit další. Samice si vždy odchovávám sám a pouze přikupuji samce aby nedocházelo k neustálému příbuzenskému křížení. Jak vidím, že jsou mladí soběstační odstavuji je do velkého společného terária kde jsou do doby zkrmení. Někdy blbě vyjde načasování a v bedně jsou spolu odrostlá již běhající mláďata, holata již chlupatá, ale stále sající mléko, a novorozená holata. Když jsou v jednom hnízdě tak ta starší mladší většinou zahubí, či ty mladší špatně rostou a již nikdy nejsou řádně rostlá. Proto takováto holata raději hned zkrmím. Naštěstí si samice dělají každá vlastní hnízdo a starají se o své potomstvo, není nutné toto tedy činit často. Ve velkém teráriu , kde mám odstavená zvířata na výkrm, krmím směsí obilí (pšenice, oves, ječmen), suchým pečivem, granulemi pro hlodavce jež dávám dospělým, granulemi pro psy a zbytky z kuchyně. Vždy v takovém množství, aby stále něco bylo k snědku a dostalo se i na nejslabší zvířata a všechna rychle rostla. Potkani sežerou opravdu vše a je dobré dbát na pestrou stravu, neboť o co ochudíte potkany, o to vlastně ochudíte i hady. Měl jsem u nich také velikou plastovou napáječku, ale tu zničili během odpoledne co v ní nebyla voda. Teď mají misku na vodu, což není ideál neboť ji rychle zanesou podestýlkou pokud ji nevypijí, takže se vracím k napaječce. Kupuji vždy takovou z pevného plastu jež nejde jen tak zmáčknout, vydrží déle než ty levné měkké. I když ji nezničí rovnou tak sem tam si do ní rýpnou a nakonec každá napáječka padne, ovšem ta kvalitní vydržela déle než rok. Jako podestýlku užívám hobliny od truhláře, což je super neboť jsou zdarma. Nevýhodou je jejich vyšší prašnost, což řeším přesátím přes síto, pak je vše ok. Není špatné si na bednu napsat datum založení skupiny a údaje o vrzích, člověk je pak v obraze. Ale pokud jich má jen pár, stačí sledovat jestli se snižuje produktivita a je potřeba skupinu nahradit. Když uhyne nějaká samice nenahrazuji ji, nechám skupinu dál jak je, nahrazenou samici původní zvířata většinou dosti šikanovala a nikdy se pořádně nezžila. Čištění provádím jednou týdně, a to bez ohledu zda-li mají samice holata či ne. Nikdy se mi nestalo, že by samice po čištění nechala holata či je sežrala.

Všechny krmná zvířata, tedy i potkany chvovám v místnosti bez oken, jediné světlo přichází malým oknem ve dveřích. Žijí tedy v trvalé skoro tmě a toto jim vyhovuje. Potkan stejně nemá moc dobrý zrak a řídí se hlavně čichem, sluchem a hmatovými vousky. V zimě teplota v místnosti padá i k 12°C, v tuto dobu jim do ubikací házím i seno na hnízda. Při manipulaci berem potkana co nejblíže kořeni ocasu a pod tělo mu dáme nějakou podložku, já je dávám normálně na předloktí. Pokud potkana poneseme na delší vzdálenost ve vzduchu hrozí že se začne nekontrolovaně točit po ose až si utrhne kůži z ocasu. Toto sice není smrtelné, ale je to velmi bolestivé a tato část ocasu postupně odumírá. Též je třeba takto raněného potkana držet ve zvýšené čistotě, nebo zkrmit.

Přestože chovám potkany hlavně jako krmná zvířata, mám v pokoji i skupinku samců jako mazlíky. Potkani jsou neskutečně milá a inteligentní zvířata a musím říct, že je mi jich kolikrát i líto, když je házím hadovi do terária. Had je celkem tupé zvíře v porovnání s potkanem, ale potkana předčí svou neskutečnou fyzickou silou. Potkyši mají složité sociální chování, ve skupinách tvoří systém, jsou vynalézaví a hraví, pokud má na ně člověk čas mají schopnost se i leccos naučit. Zkrátka nekupujte děckám křečky, což jsou hrozné bestie (možná mám zkreslený názor těmi potvoráky jež mne dokousali, fakt je že křeček je od přírody samotář), ale raději toho potkánka. Je s ním víc srandy, a na rozdíl od křečka není nerudný a kousavý. V dnešní době existuje spousta barevných variet a typů srstí, tak si vybere každý. Nejlepší je koupit prcka z nějaké chovatelské stanice, dostanete i průkaz původu, chovatel vám ukáže rodiče a poradí co a jak v chovu. Navíc bývají prcci z chovek vymazlení a zvyklí na ruku, hru s člověkem, zkrátka je lepší kontaktovat chovetele než koupit potkyša ze zveráku. Samozřejmě je nutné narazit na solidního a slušného chovatele, což platí u všech chovatelských odvětví. Pro chov potkana jako mazlíka se nejčastěji užívají různé klece s všemožnými vychytávkami pro lození a zábavu, krmení se skládá z rozmanitého sortimentu zrnin i potravin k lidské spotřebě. Nejlepší je najít si na internetu nějaké stránky chovatelské stanice a ty si projet.

Pískomil jež je též zvaný kyjochvost, díky svému zvláštnímu ocasu. Pochází ze suchých oblastí severní Afriky. Jeho ocas není dlouhý a tenký jako u ostatních pískomilů, nýbrž relativně krátký a tlustý. Vypadá spíše jako jakýsi vak měřící kolem 5cm, je porostlý řídkou srstí a slouží k uchovávání zásob na horší časy. Podle tohoto ocásku můžeme odhadnout výživovou kondici jedince. Zdravé dobře živené zvíře jej má buclatý a kůži na něm napnutou, hladkou. Pokud je kyjochvost v horší kondici, je ocas jakoby tenký, splasklý s varhánky. Vyjímku tvoří mláďata a samice po porodu, ti mají ocas hubenější. Na rozdíl od nejčastěji chovaného pískomila mongolského potřebují ve velké míře živočišnou složku potravy. V přírodě tvoří hmyz větší složku potravy, proto i v zajetí jej nesmíme opomenout. Příjmají jakýkoli hmyz jež jim hodíme, cvrčky, sarančata, švábi, moučné i jiné červy. Nejlepší je hmyz předkládat živý, je paráda pozorovat jak jej loví, a taky se proběhnou a nezlenivý tolik. Hmyz pouštíme do terárka na volno a nedáváme ho přímo z ruky, hrozí totiž že si s rukou spojí kořist a budou vás napadat i když v ruce nic nemáte. Dobře příjmají i vařené vejce, granule psí či kočičí a někteří i tvaroh.  Živočišnou složku potravy tedy dáváme aspoň z 1/3 či více. Ochotně však příjmají i směs pro hlodavce, lepší je spíše ta zrnitá než plná sladkého ovoce a tučných ořechů, toto podáváme jen občas. Na ohryz nepohrdnou ani sušeným chlebem či větvičkami nejedovatých, ideálně ovocných stromů. Různou zeleninu, pampelišku či jablko můžeme přihodit rovněž. Spousta chovatelů nedává zdroj pitné vody, já osobně u nich vodu mám a občas vidím že i pijí, takže od věci určitě není. Je pravda že dokáží svoji potřebu pokrýt z potravy pokud podáváme dostatečné množství šťavnaté potravy, i tak nevidím důvod proč tam alespoň malou napáječku nemít.

K chovu je ideální nějaké staré akvárko rozměrů alespoň 60×40 pro pár, pokud jei alespoň 40cm vysoké nemusíme jej ani krýt zhora pletivem. Kyjochvosti jsou pozemní zvířátka, žádní skokani. Ovšem vše taky záleží dle vnitřního vybavení o které se můžou různě odrazit či zapřít, pro klid duše tedy pletivo není úplně zbytečné. Jako podklad je nejlepší jemný písek, já užívám písek do dětských hříšť který kupuji po 25kg v Hornbachu. Lze je chovat i na hoblinách, ale tam nesmíme zapomenout na misku s písečnou koupelí. Písek je nezbytně nutný pro udržování kondice srsti, aby byla krásně hebká a ne slepená mastnotou. Ubikaci vybavíme alespoň 2 úkryty, aby každé zvíře mělo svůj. Nejlepší je obrácený květináč s vyřízlým otvorem nebo se dají použít různé imitace skalky či pevně poskládané kameny, záleží na fantazii. Kyjochvosty lze chovat v páru, i ve skupince 1,2 ale musím říci, že nejlepší je chov individuální. Některé samice samce snáší po celou dobu, i v období březosti, jiné samice jej trpí jen s problémy a během porodu a odchovu mladých vůbec a jsou schopny samce i zabít. Ideální je tedy chov individuální s připouštěním samice k samci pro páření. Samice po 19-23 dnech gravidity rodí 1-6, spíše do 4, malých slepých prcků. O ty se matka stará a v této době ji rušíme minimálně. Ještě před porodem jí poskytneme materiál na hnízdo, seno či obyčejný papírový obrousek který si samice natrhá a pěkně jím vystele úkryt. V době před porodem a období kojení je třeba víc než jindy neopomenout dostatek živočišných bílkovin a vody. V 5 týdnech je prcky možné odstavit od matky a s dalším pářením počkat alespoň měsíc aby samice měla chvíli klidu na nabrání kondice.

Kyjochvosti jsou milá nekousavá stvoření s jemným kožíškem, jež není problém brát do ruky. Mají klidnou povahu a nesnaží se utéct, pokud je probudíme ze spánku jež provozují během dne, jen těžko a pomalu se budí. Jejich chov není obtížný, jen je třeba pamatovat na potřebu písečné koupele, živočišné stravy a chov při pokojové teplotě.

Malý hlodavec patřící mezi hrabošovité, obývající stepi od Ukrajiny po Mongolsko. Pestrušky jsou opravdu pozemní tvorové, ubikace pro ně by tedy měla být spíše orientováno na plochu, výška je celkem jedno, opravdu nešplhají ani neskáčou. Pokud bude akvárko vysoké alespoň 50cm tak určitě neutečou (za předpokladu že hned u stěny nebude nějaké prolézačka umožňující únik), pouze přiběhnou ke stěně, postaví se na zadní a opřou, skákání jim zkrátka nejde. Za to jim jde běhání a hrabání nor, pokud je tedy možnost určitě je dobré jim poskytnou vyšší podestýlku, kde si budou budovat nory a pelechy. Jako podestýlku jim dávám hobliny smíchané se senem, díky senu mohou v podestýlce dělat tunely aniž by se jim zhroutily. Z tohoto důvodu je tedy dobré dát poměrně vysokou vrstvu podestýlky. Jsou hodně aktivní a tvořivé, když jim dáte do ubikace papírový kapesník okamžitě jej začnou různě přenášet, natáčet a trhat až je z něj do druhého dne jen měkká výplň jejich hnízda. V jejich ubikaci tedy nedocílíme nějakého pořádku, pestrušky si vše potřídí a pořeší dle svého až ubikace vypadá jako směs nepořádku, ovšem to je tak u všech hlodavců, stejně je hlavní že oni jsou se svým dílem spokojeni.

Přes to, že pestrušky dost pijí a tvoří relativně dost moče, nejsou prakticky vůbec cítit což je určitě velké plus hlavně v bytech, jen je třeba počítat s jejich hlavně noční aktivitou. Já chovám pestrušky v akvárku velikosti 80x40x40, a to skupinku samečka a dvou samiček. Stačilo by jim i poloviční, ale místo mám, tak proč jim ho nedopřát. Jako substrát tedy slouží směs hoblin a sena, k tomu jim házím papírové utěrky či kus toaletního papíru na vyplnění hnízd a zabavení se. Nepostradatelnou součástí je napáječka a některé mají rády i kolotoč. Domeček žádný nemají, když jsou dávám jim různé papírové krabičky či trubičky od toaletního papíru, ale i tak povětšinou bydlí ve svém brlohu jež si vybudují ze sena a hoblin. Pro chov je ideální pár, samičky se občas hašteří o vyjasnění pozic, ale nebývá to nic hrozného, takže chovat samce s více samičkami lze v pohodě také. Dva samci se jen těžce, spíše vůbec nesnášejí pohromadě.

Samičky jsou březí 19-22 dnů a rodí 3 – 8, obvykle 5 mladých jež jsou holá a slepá,  jimž jde už pár dní po narození vidět na hřbetě černý úhoří pruh, pro pestrušky typický. Ve 4. týdnech je můžeme odstavit od mámy. Jako krmení pro pestrušky u mne slouží směs pro hlodavce namíchaná se směsí obilí (ječmen, oves, pšenice) v poměru 1:1. Pestrušky jsou zvyklé na chudou stravu, sušené ovoce a různá tučná semena jako slunečnice a ořechy pro ně nejsou příliš vhodné. Pouze občas jako pamlsek, při překrmnování u nich rychle dochází k tučnění a předčasnímu úhynu. Strava je tedy lepší chudší, ony si občas i přikousnou sena a pokud jim přineseme pampelišku či čínské zelí, dají si taky. Zeleninu tedy můžeme předkládat, taktéž ovoce, ale v rozumné míře. Hmyz je u nich individuální záležitostí, je třeba to vyzkoušet a pokud vemou, občas jim dát není na škodu.

Pestrušky jsou nepříliš často chovaná zvířátka, čemuž se divím. Nejsou cítit, nekoušou a přes to, že jejich aktivita je hlavně noční, i přes den je často spatříme. Není problém je vytáhnout z ubikace a pohrát si s nimi, zkrátka jsou vskutku milým chovanci.

Nejmenší hlodavec světa, opravdu mini prcek. V dospělosti mají v průměru jen kolem  5-10g, takže vskutku muší váha. Manipulace s nimi tedy není úplně snadná, i když nekoušou, jsou poměrně plaché a velmi rychlé. Navíc mají křehký ocásek a nelze je za něj brát jako myš domácí, nejlepší je ji prostě vzít mezi dvě dlaně a opatrně přenést. Z těchto důvodů nejsou vhodné jako kontaktní zvířata na tahání, ale jen jako zajímavá zvířátka k pozorování. Aktivují až ve večerních hodinách, po 20. hodině, ale spíše později. Přes den je možné je vzácně také zahlédnout. Tato myška obývá velké území nacházející se pod Saharou (tedy jižně), kde se vyskytuje hojně a je brána jako škůdce. Živí se prakticky všemi rostlinými semeny, ale vzhledem k velikosti je vhodné ve velké míře zastoupit ty malá. Krmím směsí určené pro drobné exoty, s přimíchaným prosem navíc, a k tomu i směsí obilí (pšenice, oves, ječmen) se slunečnicí. I přes svou drobnou velikost si se vším dokáží poradit. Důležitou složkou potravy je i hmyz, zvláště v období březosti a péče o mladé. Nejvíce jim hážu drobné cvrčky, občas i moučné červy. Šťavnaté zelené krmivo dávám málo, většinou jej moc neocení, nejraději loví ty cvrčky. Velmi důležitá součást ubikace je zdroj vody, některé zdroje uvádějí, že pouhé 4 hodiny bez vody znamenají smrt, což se mi zdá přehnané. Ale ten den bez vody je už určitě reálný, každopádně jsem toto nikdy nezkoušel a vždy mají vodu k dispozici. Jako zdroj vody slouží napáječka kapátkového typu, typ s kuličkou jsem nezkoušel, přeci jenom jsou tyhle myšky fakt drobné a ta kapátková pro ně bude pohodlnější.

Jako ubikaci mám staré akvárko o rozměrech 80x35x40cm (dšv) zhora kryté muším pletivem pro dostatečné větrání a zároveň zabezpečení před únikem. Ovšem pro pár či 1,2 ( tedy jeden samec a 2 samice) by určitě stačilo řekněmě 50cm dlouhé, ovšem větší je lepší. Víko je opravdu nutné, myšky jsou rychlé a navíc zdatní skokani. Pocházejí z teplých oblastí, je tedy nutné mít ubikaci tam, kde teplota neklesá pod 20°C, ideální je kolem 23-25°C. Panuje názor, že skupinka by měla být chována s jedním samcem a více samicemi, či jako pár. Já mám v ubikaci 2 samce a 4 samice (vše dospělé), žádný problém jsem nezaregistroval a fungují bez problémů. Otázkou je zda to není pouze náturou samců, zkrátka mám asi štěstí na pohodové jedince.  Podklad mám tvořený na 2/3 jemným pískem do dětských pískovišť a 1/3 rašelinou, ale nevidím důvod aby nemohli být na hoblinách. Samozřejmostí je pár úkrytů z květináčů a pálených trubek kde si pomocí sena dělají skrýše na denní spánek a odchov mladých. Samice po 19 – 21 dnech březosti rodí 2-8, spíše ale kolem 3 holých, slepých a úplně bezbraných mláďat. Oči otvírají kolem 14. dne a po 5. týdnu je můžeme odstavit. V rozmnožování jsou opravdu zdatné, a mohou mít i 10 vrhů do roka. Doživají se obvykle kolem 2, ale někdy i 3 let.

Tito drobní skřítci jsou perfektní na noční pozorování a je třeba počítat s tím, že víc jak pozorování s nimi podnikat nejde. Jsou opravdu drobné a rychlé, manipulace s nimi je tedy vhodná jen v nutných případech a k ochočení tyto myšky nejsou.

Myši chovám stejně jako potkany v T bednách, pročtěte si tedy článek o chovu potkanů. Ovšem v menších, v T3. Na bednu mám skupinku 1,4-5 tedy jednoho samce na 4-5 samic. Výhody T beden jsou popsány v chovu potkanů. Říká se, že dva samci spolu v jedné ubikaci se nesnesou, mě se však již párkrát potvrdil opak. Většinou to bylo z důvodů špatného určení pohlaví čehož jsem si všiml až později a samci spolu v pohodě žili i v dospělosti. Ovšem je to tak 50 na 50 a navíc, nač zbytečně živit hladový krk, bohatě tedy stačí 1 samec na 5 samic. Samci mají veliký vliv na plodnost celé skupiny, její klid a pohodu. Dobrý samec je schopen udržovat kondici skupiny celý rok, většinou skupina stejně déle nevydrží neboť pak je již produkce nízká a stará zvířata jsou zkrmena. Obvykle však samce po 6 měsících měním, jinak klesá produkce skupiny. Nikdy se mi nestalo, že by nový samec zabil přítomná mláďata jak se občas uvádí v literatuře. Spíše se občas se stane, že samice zabijí svoje mladé, pokud opakovaně tak je vyřadím z chovu. Uhynulé samice nahradím jinou, sice občas dostane trochu zabrat, ale během dne se se skupinou sžije a vše je ok. Nejvhodnější je přidávat nové jedince po čištění, kdy žádné zvíře nebere ubikaci jako svoji. Čištění provádím jednou týdně, a to u všech, tedy i u samic s holaty, ty dám bokem do krabičky, vyčístím ubikaci, všechny vrátím a pohoda. Jako podklad používám taktéž hobliny jako u potkyšů. Krmím stejnými granulemi jako potkany a odstavené jedince také jako potkaní, jen bez kuchyňských zbytků. Vodu podávám v NTS lahvích. Na skleněné ntsky nedám dopustit, nemá se v nich co pokazit a myši je nemají jak zničit. Ovšem je dobré mít nerezová víčka, ta hliníková jsou na houby.

Samice po cca 3 týdnech březosti rodí obvykle kolem 8 – 12 mladých. Chovám barevné myši, mám je raději než bílé klony neboť je s nimi větší zábava co se týče narozených děcek, nikdy nevíte jaké barvy se dočkáte. Ovšem bílé myši mají výhodu ve vyšší produkci, kamarád jež chová na rodičovských skupinách dovezených z firmy Velaz si je nemůže vynachválit. Dávají mu běžně 15 i více mladých a samice je i bez problému všechny odchovají. Dokonce si i nechává jednu generaci po rodičích která má takřka stejné výsledky, další už jsou horší a musí tedy cca co 1,5 roku obnovovat chov. Na bílých myších ze zveráku  nemá cenu chovat, bývají s nimi jen potíže, je tedy lepší si pořídit kvalitní rodiče od nějaké specializované firmy. Nebo barevné myši, tam je však třeba počítat s nižší produkcí. Samice je obvykle brzy po porodu nakryta samcem, klidně i ten den. Mladé myšky pak odstavuji 4. – 5. týden od narození, záleží na situaci v bedně. Pokud je v bedně moc odrostlých holat, a k nim se narodí další, ty nové jsou staršími a většími utiskována. Proto je většinou zkrmím či zamrazím, stejně by je ta větší pořádně nepustila k mléku a pak z nich rostou podražená zvířata. Myší samice narozdíl od potkaních rodí do jednoho hnízda. Odstavené myši tedy dávám do velkého společného akvária kde mají dostatek potravy a vodu jim dávám v podobě několika ležících NTS lahví s nerezovým víčkem. Ty nezničí, nerozdíl od napáječek a misky jež během krátké chvíle zahází podestýlkou. Sice je někdy také zahrabou, ale není to tak zlé a tak často, zkrátka NTSky se mi osvědčily. Pokud mám v plánu obnovit chov, nechávám si samice zvlášť, aby měli čas dorůst a nebyly předčasně nakryty samci. Do chovu je zařazuji až po 3. měsíci věku. Společně s potkany žijí v místnosti bez oken, v trvalém přítmí a v zimě i při 12°C, nic z toho jim však nevadí, jen jim na zimu dávám seno na hnízda. Někteří chovatelé chovají myši i při teplotách kolem bodu mrazu a ty se vesele množí, hlavní je dostatek vody a krmení, neboť bez vody jsou schopny roztahat celé hnízdo.

Myši jsou taktéž fajn tvorové, mám rád jejich neskutečnou barevnou variabilitu, a vetšinou i milou povahu. Určitě je lze doporučit jako domácího mazla a společníka, jen je třeba počítat, že zdaleka nedosahují potkaní inteligence. Pokud se myš rozhodnete chovat jako mazla, nejlepší je asi starší akvárko kryté z hora pletivem. Většina klecí má široké mezery mezi mřížemi, jsou dělány na křečky a myši z nich dokáží zdrhnout. Akvárko má výhodu že z něj nelze vyhazovat podestýlku, jen by nemělo být vyšší jak cca 60 cm pro dobrou výměnu vzduchu až ke dnu. Též je nutné více dbát na hygienu, přeci jen, jako klec nikdy větrat nebude. Na vnitřním vybavení se člověk může vyřádit, myši to ocení neboť jsou velmi hravé a zvídavé. Ke krmení stačí směska zrnin, starý tvrdý chléb a k tomu různá zelenina a ovoce, někdy oříšek. Všiml jsem si, že myši s odstíny žluté mají veliké sklony k obezitě, takže u nich bacha na překrmování. Každopádně, na internetu je veliké množství chovatelských stanic jež chovají myšky s průkazem původu, detailně popisují chov na mazlíka. Stačí zadat do vyhledávače chovatelská sanice myší a vyjede vám spousta odkazů. Určitě bych tedy nebral myš jen jako krmivo, umí být i úžasnými společníky.

Lidově je nazývána mastomyš, spolu s druhem krysa mnohobradavková ( Mastomys natalensis ) od nějž je prakticky k nerozeznání, liší se však počtem chromozomů. Mastomyš pochází z Jižní Afriky kde žije v sousedství člověka jako škůdce a přenašeč chorob. Dnes se chová hlavně jako laboratorní zvíře a teraristi ji chovají pro krmné účely. Je 2x taková jako myš domácí a staří tlustí jedinci mají i 100g, jsou to tedy pěkní macci oproti myším. Při chovu pro krmné účely se používají chovné bedny typu Velaz T4. Do jedné bedny dáme skupinku samce a 5 samic. Nevýhoda mastomyší je, že skupina nepřijímá nového jedince, alespoň u mne se tak nikdy nestalo. Pokud tedy dojde k úhynu samce je nutné skupinu zrušit a založit novou. Jako krmení postačuje granulovaná směs pro potkany a napaječka s vodou, hodně se mi osvědčilo přidávání smetanky lékařské, mastomyši je s oblibou požírali. Samice po 25 – 28 dnech gravidity rodí 6-11, výjimečně až 18 mladých která jsou holá a slepá. Matky se o ně vzorně starají a kolem 15.-17. dne otevírají oči. Odstavit je můžeme ve věků 4-5 týdnů, ale je lepší počkat až do 5. týdne. Mastomyši bývají dobré matky, a své mladé si brání tak, že neváhají napadnout ruku když se je snažíte odnést. Údajně existují hodné a kousavé linie kde se povaha dědí. Co je na tom pravdy nevím, ale je fakt, že před 5 lety jsem měl hodné a milé mastomyši o něž jsem bohužel přišel. Ty jež mám nyní jsou opravdové potvory a sahat do jejich ubikace je adrenalin. Výhodou oproti myším je absence typického pachu, nejsou tolik cítit, oproti myším prakticky vůbec. Nevýhodou však jsou hluchá místa bez mladých, zkrátka myši rodí neustále, ale mastomyši občas, z mě neznámých důvodů, stávkují. Také potřebují více tepla, myši mi normálně plodí potomstvo i při 8°C, kdežto mastomyši při teplotách pod 15°C moc ochoty k množení neprojevují, což není divu vzhledem k jejich výskytu v přírodě.

Můžeme je chovat i jako mazlíky, či spíše jako zvířátka na pozorování. V tom případě se hodí akvárko s plochou dna řekněme 60×40 pro skupinku 4 jedinců, pokud bude i vyšší jen dobře, mastomyši rády šplhají je tedy dobré jim dát i nějaké silnější větve na lezení a okus. Důležitě je víko z pletiva jež dobře chrání před únikem volně po baráku. Pokud chcete chovat mastomyši jako chovná zvířata a ne krmná, pravděpodobně je nebudete krmit potkaními granulemi. Na krmení slouží klasická směs zrnin pro hlodavce a různé ovoce i zeleninu, mají jej rády. Občas můžeme přihodit nějakého cvrčka, červa či jiný hmyz nebo vařené vejce, zvláště v období laktace. Co se týče krmení jsou mastomyši velmi přizpůsobivé, však jsou ve své domovině podobnými škůdci jako potkani a běžně žerou odpadky. I když krmíme šťavnatou stravou je dobré aby měli pro jistotu k dispozici i napaječku.

Mastomyši nejdou ochočit tak dobře jako potkan, jsou píše takové lekavé a často bohužel i kousavé. Snad pokud narazíte na jedince z tzv. hodné linie tak by se o nějakém kontaktu mluvit dalo, ale jsou to spíše zvířátka na pozorování nebo ke zkrmení terarijním zvířatům. Někteří hadi je berou dokonce raději než myš domácí a u mladých zvířat může dojít k navyknutí na mastomyši kdy pak myši už přijmají spíše neradi.  Z důvodu značné kousavosti je lepší s nimi manipulovat v rukavicích a vytahovat je za ocas, i když jsou někdy schopné se vytáhnout a rafnout nás i při držení za ocas. Já rukavice ignoruji a už jsem nějaký ten kousanec schytal a vždycky tvrdím, že je zkrmím všechny a bude klid. Nakonec si je ale nechám, sice koušou ale každý nemůže být jen milý.

Dříve známá jako myš bodlinatá, takto se označovali všechny myši s bodlinkami, ale nyní jsou rozřazeny do několika druhů. Bodlinatka sinajská je z nich k chovu nejvhodnější, pro svou krotkou povahu. I když je z bodlinatek nejmírnější a pokud ji člověk od mala zvyká na ruku jsou hodně krotké, takový kliďas jako myš domácí nebývá. Je super jako objekt na pozorování, ale na ochočení je lepší zvolit obyčejnou myš. Nutné je dát pozor při manipulaci na ocas, je snadné z něj strhnou kůži, což sice není smrtelné, ale značně bolestivé. Proto bodlinatky nepřenášíme jako myši za ocas ale za celé tělo. Pokud jednáme opatrně a ne zbrkle, kousnutí se bát nemusíme. Bodlinatky jsou společensky žijící tvorové, život osamotě je vyloženě týrání, proto je nutné pořídit vždy min. 2 jedince. V přírodě žijí v početném společenství jež má složitý systém kde má každý své místo pevně dané. I v teráriu tedy není problém mít mnoho jedinců pohromadě, ba je to přímo vhodné. Samci i samice se spolu snášejí a jen si občas domlouvají svá společenská postavení. Problémem bývá do již fungující skupiny přidat další jedince, často nejsou přijati a mohou být i zabiti. Pokud tedy chceme do chovu čerstvou krev, je lepší založit novou skupinu z mladých zvířat.

Pochází ze severní Afriky a přilehlé jihozápadní Asie, zkrátka jak název napovídá Sinaj a široké okolí. Většinou obývá suché biotopy, polopouštní oblasti. Proto se často užívá jako substrát v ubikaci písek, někdo užívá i nehrudkující kočkolit, ale já užívám hobliny a žádný problém nikdy nenastal. Není potřeba dávat vysokou vrstvu, bodlinatky vůbec nehrabou a jen po hoblinách chodí. Uvnitř ubikace mám vybudovanou mini skalku na šplhání, úkryt a všemožný pohyb, plus duté cihly k úkrytu. Bodlinatky toto dokáží ocenit, využijí celou jim vybudovanou plochu a pokud jim dopřejete i nějakou větev z nejedovatého stromu, budou jedině rády. Chovám je ve starém akváriu rozměrů 100x50x50cm, ale je možné použít i značně menšího, záleží na počtu jedinců. Zvrchu je kryto pletivem, takže nemohou utéct a při tom není problém s výměnou vzduchu. Stalo se, že jsem nezakryl ubikaci pořádně tak mi jedna bodlinatka zdrhla, ale ráno běhala kolem akvárka a snažila se dostat zpátky, jsou na skupinu opravdu velmi vázané. Pochází z teplejších oblastí, není ji tedy možno chovat jako myš v nevytápěném prostoru a je třeba ji držet v místech s teplotou 20 a více stupňů.

Jako krmení slouží klasická směs pro hlodavce, ovšem potřebují i živočišnou složku potravy. Nejrůznější zdroje uvádí různé % zastoupení živočišné složky, někdy až 50%. Já tolik nedávám, ale je pravda, že pokud krmíte pouze rostlinou stravou začnou si navzájem okusovat ocasy, hlavně u kořene, až může dojít k jeho úplné amputaci. Toto se však rychle stáhne a zahojí bez nutného veterinárního zásahu. Z tohoto důvodu dávám 2 – 3x týdně porci nějaké živočišné stravy. V mrazáku mám vždy zamražené kuřecí či nakrájené hovězí srdce, jež dám rozmrazit a zkrmím. Též dávám sarančata a cvrčky (hlavně po burzách kde je možno nakoupit levně) a hmyz co nachytám po zahradě. Berou i šváby, moučné červy či jiný hmyz. Taktéž si rády dají vařené vejce a některé i tvaroh. Možno použít i psí či kočičí granule, ale to srdce či kus hmyzu je určitě lepší. Dávku volíme takovou, aby se vždy dostalo na každého jedince. K broušení zubů se hodí nějaké ty větvičky nebo tvrdý chléb, či celé klasy kukuřice. Tučné či příliš sladké krmení (různé ořechy, sušené ovoce) dáváme střidmě, bodlinatky mají větší sklon k obezitě než myš. I když se někdy uvádí že zdroj vody není třeba, určitě bych ho nevynechal. Mám u nich napáječku a aktivně ji užívají.

Rozmnožení bodlinatek není problém, stačí mít jedince opačného pohlaví a počkat. Březost trvá 36-39 dní po které se narodí 1-5, ale většinou 2-3 mláďata. Rodí se poměrně velká a vyvinutá. Již pár hodin po porodu otevírají oči a snaží se pohybovat. Na svět přichází již osrstěná, mají jemnou šedou srst bez bodlinek kterou postupně mění za dospěláckou. Již během prvních dní po porodu zkouší tuhou stravu, ale přesto jsou nějaké tři týdny kojena. Pokud má zaráz více samic mladé, starají se o všechna stejně bez ohledu zda jsou její či ne. Po pátém týdnu mohou klidně odejít do světa. Dožívají se kolem 3-4 let.

Bodlinatky jsou opravdu super zvířata na pozorování, hlavně pokud jim nasypeme pár sarančat a sledujeme jak loví. Zároveň jsou nenáročná a oproti myši nejsou skoro cítit.