Dříve známá jako myš bodlinatá, takto se označovali všechny myši s bodlinkami, ale nyní jsou rozřazeny do několika druhů. Bodlinatka sinajská je z nich k chovu nejvhodnější, pro svou krotkou povahu. I když je z bodlinatek nejmírnější a pokud ji člověk od mala zvyká na ruku jsou hodně krotké, takový kliďas jako myš domácí nebývá. Je super jako objekt na pozorování, ale na ochočení je lepší zvolit obyčejnou myš. Nutné je dát pozor při manipulaci na ocas, je snadné z něj strhnou kůži, což sice není smrtelné, ale značně bolestivé. Proto bodlinatky nepřenášíme jako myši za ocas ale za celé tělo. Pokud jednáme opatrně a ne zbrkle, kousnutí se bát nemusíme. Bodlinatky jsou společensky žijící tvorové, život osamotě je vyloženě týrání, proto je nutné pořídit vždy min. 2 jedince. V přírodě žijí v početném společenství jež má složitý systém kde má každý své místo pevně dané. I v teráriu tedy není problém mít mnoho jedinců pohromadě, ba je to přímo vhodné. Samci i samice se spolu snášejí a jen si občas domlouvají svá společenská postavení. Problémem bývá do již fungující skupiny přidat další jedince, často nejsou přijati a mohou být i zabiti. Pokud tedy chceme do chovu čerstvou krev, je lepší založit novou skupinu z mladých zvířat.

Pochází ze severní Afriky a přilehlé jihozápadní Asie, zkrátka jak název napovídá Sinaj a široké okolí. Většinou obývá suché biotopy, polopouštní oblasti. Proto se často užívá jako substrát v ubikaci písek, někdo užívá i nehrudkující kočkolit, ale já užívám hobliny a žádný problém nikdy nenastal. Není potřeba dávat vysokou vrstvu, bodlinatky vůbec nehrabou a jen po hoblinách chodí. Uvnitř ubikace mám vybudovanou mini skalku na šplhání, úkryt a všemožný pohyb, plus duté cihly k úkrytu. Bodlinatky toto dokáží ocenit, využijí celou jim vybudovanou plochu a pokud jim dopřejete i nějakou větev z nejedovatého stromu, budou jedině rády. Chovám je ve starém akváriu rozměrů 100x50x50cm, ale je možné použít i značně menšího, záleží na počtu jedinců. Zvrchu je kryto pletivem, takže nemohou utéct a při tom není problém s výměnou vzduchu. Stalo se, že jsem nezakryl ubikaci pořádně tak mi jedna bodlinatka zdrhla, ale ráno běhala kolem akvárka a snažila se dostat zpátky, jsou na skupinu opravdu velmi vázané. Pochází z teplejších oblastí, není ji tedy možno chovat jako myš v nevytápěném prostoru a je třeba ji držet v místech s teplotou 20 a více stupňů.

Jako krmení slouží klasická směs pro hlodavce, ovšem potřebují i živočišnou složku potravy. Nejrůznější zdroje uvádí různé % zastoupení živočišné složky, někdy až 50%. Já tolik nedávám, ale je pravda, že pokud krmíte pouze rostlinou stravou začnou si navzájem okusovat ocasy, hlavně u kořene, až může dojít k jeho úplné amputaci. Toto se však rychle stáhne a zahojí bez nutného veterinárního zásahu. Z tohoto důvodu dávám 2 – 3x týdně porci nějaké živočišné stravy. V mrazáku mám vždy zamražené kuřecí či nakrájené hovězí srdce, jež dám rozmrazit a zkrmím. Též dávám sarančata a cvrčky (hlavně po burzách kde je možno nakoupit levně) a hmyz co nachytám po zahradě. Berou i šváby, moučné červy či jiný hmyz. Taktéž si rády dají vařené vejce a některé i tvaroh. Možno použít i psí či kočičí granule, ale to srdce či kus hmyzu je určitě lepší. Dávku volíme takovou, aby se vždy dostalo na každého jedince. K broušení zubů se hodí nějaké ty větvičky nebo tvrdý chléb, či celé klasy kukuřice. Tučné či příliš sladké krmení (různé ořechy, sušené ovoce) dáváme střidmě, bodlinatky mají větší sklon k obezitě než myš. I když se někdy uvádí že zdroj vody není třeba, určitě bych ho nevynechal. Mám u nich napáječku a aktivně ji užívají.

Rozmnožení bodlinatek není problém, stačí mít jedince opačného pohlaví a počkat. Březost trvá 36-39 dní po které se narodí 1-5, ale většinou 2-3 mláďata. Rodí se poměrně velká a vyvinutá. Již pár hodin po porodu otevírají oči a snaží se pohybovat. Na svět přichází již osrstěná, mají jemnou šedou srst bez bodlinek kterou postupně mění za dospěláckou. Již během prvních dní po porodu zkouší tuhou stravu, ale přesto jsou nějaké tři týdny kojena. Pokud má zaráz více samic mladé, starají se o všechna stejně bez ohledu zda jsou její či ne. Po pátém týdnu mohou klidně odejít do světa. Dožívají se kolem 3-4 let.

Bodlinatky jsou opravdu super zvířata na pozorování, hlavně pokud jim nasypeme pár sarančat a sledujeme jak loví. Zároveň jsou nenáročná a oproti myši nejsou skoro cítit.