Užovka červená – Pantherophis guttatus, starším a podle mne krásnějším názvem Elaphe guttata
Když se řekne had pro začátečníka většinou padne jako první příklad právě tato užovka, často nazývaná gutka či gutáta. Spousta chovatelů ji ovšem jako univerzálního hada pro začátečníky ráda nemá, neboť ji předhazuje skoro každý, přesto že jsou spousty jiných druhů hadů s nimiž lze začít. Ovšem to je diskuze na dlouhé lokte aneb věc individuálního názoru. Každopádně, rozkrmené zdravé mládě gutky je bezpochyby vhodná volba pro začátek chovu hadů.
Tyto užovky dorůstají běžně do velikosti kolem 120 – 150 cm, zcela výjimečně a to u starých jedinců i 180cm. Ještě žádný had u mne neumřel na sešlost věkem, takže kolika se dožívá mohu pouze reprodukovat z externích zdrojů, udává se 15 – 22 let i více, což je značný rozptyl, tak se držme zlaté střední cesty což je 18 let. Velikost terária pro jedince či pár je udávána různě, minimum bych viděl aspoň 80x40x40cm. Já choval pár v 100x50x50cm, nyní již chovám gutky v rack systému. Jako podklad používám rašelinu, pokud mám nějaký písek navíc tak na 1/3 terária i směs rešeliny a písku v poměru cca 1/3 písku a zbytek rašelina. Terárko není nutné pravidelně rosit, jen je třeba udržovat určitou mírnou vlhkost rašeliny aby nepřeschla a nebyla zbytečně prašná. Nejlepší je udržovat ji tak vlhkou, jako když jste ji vyndali z pytle. Vlhkost zvyšujeme před svlekem hada. Teplota stačí vyšší pokojová, tedy nějakých 25°C s tím že pod žárovkou máme až 32°C kde se had vyhřeje v případě potřeby. V letních vedrech lampu vypnu ať se chudáci neusmaží. K tomu samozřejmě nechybí miska s vodou a úkryty.
Zimování není nutné, ale pokud máme možnost je vhodné, zdraví hada jen prospěje. Zimování provádíme, po dobu 2 měsíců při teplotě 8-10°C. Provádí se až u dospělých a 100% zdravých jedinců, doužívají se pak vyššího věku (alespoň se to říká), mají větší chuť k páření a kladně ovlivňuje tvorbu spermií u samců.
Krmení obstaráváme pomocí hlodavců, prakticky jakýchkoli které dokáže had přemoci a pozřít. Základem je myš dle velikosti hada, ale u vzrostlých jedinců i malí potkani. Taktéž mám ozkoušené osmáky, pískomily, kuře, mastomyši, zkrátka nejsou vybíraví a pokud to dokáží zabít a sežrat tak tomu i činí. Prcky do 1 roku krmíme jednou za 4 až 7 dnů, já teda krmím jednou týdně až do 2 let věku, pak krmím co 14 dní. Samci z jara často nepřijímají potravu neboť jejich zájem se orientuje za pudem rozmnožování, nemusíme mít tedy z ničeho strach. Tento zájem přejde a zas začne žrát, pokud tedy had citelně neztrácí váhu, počkáme až apetit znovu přijde.
Rozmnožování přichází po odzimování. Pokud máte v plánu zvířata rozmnožovat, je u samic ideální počkat na 3 rok života, či min. 100cm délky. U samců je to v celku jedno, říká se, že by se měli připouštět k páření od 80cm, ale i menší jedinci mohou být dosti šikovní na oplodnění samice takže bacha při společném chovu rozdílného pohlaví u nedospělých jedinců. Je však třeba počítat s tím, že oplodněnost snůšky může být horší. Samcům předčasná reprodukční aktivita samozřejmě nijak neublíží, ti se vyblbnou a odplazí. U samic by se měla zásada 100cm délky dodržovat, jinak hrozí vyšší riziko zadržení snůšky, problémy s dalším růstem či nadměrné vyčerpání samice. Samozřejmě se také nic stát nemusí, ale nač zbytečně riskovat zdraví zvířete, lepší je rok počkat. Pokud dojde ke spáření, musíme počkat cca 2 měsíce než samice naklade 8 – 28 vajec. Samice je první měsíc obvykle velmi žravá a poslední měsíc či 14 dní naopak potravu již odmítá, není to však pravidlem. Březí samice má viditelně silnější tělo plné vajec a pár dnů před kladením je možné jejích obrysy pozorovat i na těle, toto ovšem také záleží na množství a velikosti vajec v poměru s velikostí samice. Typické je kontrastní zesílení druhé poloviny těla ku první polovině, jež je naopak hubenější než v období mimo graviditu. V druhé polovině březosti dochází ke svleku, pak můžeme do 14 dnů očekávat vejce. V této době je nutné samici připravit nějakou krabici s vlhkým rašeliníkem kam může v klidu a nerušeně naklást vejce. Taky je ale dost možné, že vejce vyklade úplně někam jinam, protože vaše kladiště jí není dost echt. V době kladení samici absolutně nerušíme, potřebuje klid a čas. Až je po všem, je nutné zkontrolovat samici, zda všechna vejce vyšla. Zadržená vejce jsou u samice patrná. Měla by vyjít všechna do 24 hodin od začátku kladení, někdy se však doba může prodloužit až na 3 dny, někdo říká i déle. Já osobně bych v případě, že má samice v sobě vejce ještě 2 dny po začátku kladení, kontaktoval veterináře jež má zkušenost s plazy. Po vykladení odebereme samici vejce a umístíme je v nějaké krabičce s inkubačním substrátem do inkubátoru. Jako inkubační substrát se mi osvědčil vermikulit, ten smícháme s převařenou vodou v poměru takovém, aby nám po stisknutí vlhkého vermikulitu jen projela lehce kapka kolem prstů, tak zní poučka jež jsem dostal. Dodržuji ji a vše klape, obecně bych řekl že je lepší mít ten vermikulit trošku sušší a pak dovlhčit než naopak. Pokud máme málo vlhký substrát, na vejcích se objeví splasknutí. Pak substrát okolo vajec dovlhčíme a vejce se opět napnou. Pozor na vejce, na ně voda nesmí přijít. Počkáme si další 2 měsíce kdy držíme teplotu na 26-28°C a na svět přijdou cca 25cm měřící prcci. Ti se týden po vyklubání svlékají a pak jim můžeme předkládat potravu. Nejvhodnější je krmit každého zvlášť v plastových krabičkách, kde mají omezený prostor a klid takže spíše začnou žrát. Navíc máme přehled o krmení. Předkládáme jednodenní myší holátka. Pokud si nevezme hned první týden, počkáme 3 dny a zas, a zas. Pokud to je již 2 týden od svleku zkusíme jim nabídnout mrtvé hole jemuž rozstřihneme hlavičku a bříško, tomuhle již většinou neodolají. Možností je také zkusit jiná holata, úspěch mívají mastomyši a džungaráci, ovšem někdy pak bývá problém s přechodem na myši. Pokud nic z toho nezabere, je třeba přistoupit k umělému krmení. Háďě chytneme do ruky, tak abychom mu zafixovali hlavičku a zároveň i tělo, mrtvé hole zvlhčené třebas vaječným bílkem, hlavičkou dáme k tlamce a pomocí čumáku holete ji otevřeme a hole vsuneme a postupně jej zasouváme do tlamy až zmizí a my jej zmasírujeme trochu dál, hádě si jej už pak dopolkne. Často se stává, že stačí jen strčit čumák do tlamky a had se hned chytne, pak je to super. Násilné krmení je opravdu tou poslední možností, hadík vskutku není z tohoto nadšený a vy určitě taky nebudete. Nejlepší je, pokud vám jej nejdříve někdo zkušený ukáže. Já se učil tak nějak sám a je to o nervy, hlavně když vám jedno mládě pracně nasoukané hole neustále zvrací, po 3. pokusu jsem jej zkrmil, nemá cenu rvát za každou cenu mládě do chovu když je něco špatně. Pokud vám zvrací více mláďat je dost možná něco špatně v prostředí. Zkontrolujte zda nemáte příliš vysokou teplotu či vlhkost, a také jestli jste nedali moc velikou kořist. Pokud se mládě vyzvrací dejte mu týden či 10 dní pauzu a pak jej nakrmte, kořistí menší než posledně. Pokud se vyzvrací hned po nakrmení, což se někdy stává při násilném krmení, tak jsem mu to nacpal zpátky a zmasíroval až do 1/3 těla, pak už v něm hole zůstalo (s vyjímkou zmíněného zkrmeného prcka). Násilné krmení je opravdu poslední možnost a je nutné jej dělat s velkou citlivostí a opatrností, a chce cvik. Naštěstí stačí obvykle jedno dvě takováto nakrmení a pak už baští sama. Z důvodu přehledu je odchov nejlepší po jednom v malých krabičkách, ale lze uplatnit i hromadný s pouze individuálním krmením.
Užovka červená je zkrátka nenáročný had, většinou klidné povahy vhodný pro každého kdo chce nějakého hada domů. Dnes je navíc obrovské množství barevných mutací z nichž si vybere snad každý. O barevných mutacích a manipulaci s hady píši v dalších článcích.